Pohodová dovolená končí a tak si chceme hned rezervovat pobyt na velikonoce. Bohužel, už je obsazeno!
A naděje pro případ zrušené objednávky žádná – rezervace je na “velkou akci”, zahrnující i ‘externí’ chatky.
Tak jindy :-)
Auto necháváme na parkovišti a známou cestou (kde nás nemůže nic překvapit) jdeme na Čtyři palice a na oběd do Hostince Za řekou.
V noci přimrzlo a napadl “kuprašík”, nikde nikdo.
.
.
Trasa: Blatiny – Černá skála – Bílá skála – Devět skal – Lisovská skála – Dráteničky – Blatiny, 15 km, 420 m převýšení.
Auto necháváme na začátku obce Blatiny.
Po lesácké ‘dálnici’, zprvu podle mapy, později podle off-line aplikace mapy.cz (při startu upozorňuje, že jsou ke stažení aktualizované mapy … takže sice je off-line, ale jak jen může, tak onlajnuje) dojdeme kolem Černé skály (schovává se v lese, takže je dost černá) na modrou značku, vedoucí od Křižánek.
Po ní pokračujeme kolem Bílé skály (fakt je dost bílá) na Devět skal.
I když v údolí už jaro jasně vítězí, nevelká nadmořská výška Devíti skal dostačuje, aby zledovatělý sníh na kamenité cestičce dělal chůzi zábavnou až napínavou.
Naše domněnka, že lesáci ve zdejší oblasti začali kácet stromy u skalních útvarů, aby skály byly viditelné, se každou další skálou potvrzuje v jistotu
… mám rád stromy, mám rád lesy, a tohle považuju za dobrý nápad.
Po červené přes Lisovskou skálu míříme k Malinské, před ní ale raději odbočíme doprava a po neznačené a nezřetelné cestě sejdeme k asfaltce.
Kolem Dráteníček po louce do sedla nad Blatinami.
Zastavujeme kvůli nádherným výhledům i na prohlídku Monumentu Radka Jaroše.
Oběd? Mapa ukazuje na třech místech v Blatinách zkříženou vidličku a nůž, ale není sezóna, takže nic. Naštěstí Hotel Svratka nezklame.
Janin oblíbený ‘celodeňák’ to sice nebyl, ale nejdelší výlet při tomhle pobytu ano.
Navečer jen krátké kolečko “Golf a Mars” a plavání.
A můžeme balit.
Na snídani jdeme hned v půl osmé, po ní (a po kontrolním telefonátu, zda platí včerejší domluva a zásilka dnes opravdu dorazí) jedeme domů.Na cestě zpátky zastavujeme ve Vranicích a jdeme na vycházku přes Městské maštale (7.2 km).
Sice větší část trasy už dávno známe (asi jako každý z tohoto kraje), ale klid a absence lidí v předjarním počasí a v nevíkendovém dni jsou nezvyklé a milé.
Dostat oběd o půl třetí není v “našem” Hotelu Svratka žádný problém – další plus.
Navečer krátká procházka je “z objektivních důvodů” ještě kratší než bylo plánováno.
Plavání ve stejné době opět intenzivní, i když nemalou část bazénu zabírali 3 “postávající borci”.
Auto necháváme na miniparkovišti (Díky za něj, pane starosto) v osadě Ve Smrčinách u Líšné a jdeme na dopolední vycházku.
Stoupání na vrch Bohdalec je zadýchávací, plánovanou trasu trochu zkracujeme.
Janě teprve v podnělí skončily 3 týdny s antibiotiky, ale větším ‘hendykepem’ je pro ni bolest na levé straně hrudníku.
”Já myslela, že mi v noci prasklo žebro, když jsem se nadechla.”
”Ježišmarjá.”
”Ale teď si uvědomuju, že to je možná naražené, jak jsem v pátek spadla s hrncem máku na schodech do sklepa.”
”COŽE ?”
”No, já o tom nechtěla mluvit. V pátek večer jsem nesla do sklepa hrnec s mákem na sobotní buchty, smekla se mi noha a jak jsem s ním padala a držela ho, aby se nevyklopil, tak jsem se praštila tadyhle pod rukou … Ale hrnek jsem zachránila, v tom letu jsem ho posadila do kbelíku, jak visí na závěsu!”
(Bolest v hrudníku Janu trápí i celý další týden).
Po obědě a klidu na lůžku se jdeme podívat do Svratky a na Zadní Hůru (6,5 km).
Barvy okolních strání jsou dokonale okopírované z Slavíčkových a Sedláčkových obrazů (“Maxi, look! I’s like Cézanne!” – můj mejmilejší film: Dobrý ročník).
Skvělé načasování do bazénu – na 18. hodinu jsou všichni na večeři a tak máme bazén jen pro sebe.
A pak je v jídelně skoro prázdno :-)
Sjezdovat na “velké kopce” se letos ještě neodvážím, tak o jarních prázdninách jedeme s Janou na 4 dny tam, kde se nám líbilo – do Hotelu Svratka.
Před rezervací jsem ze zvědavosti taky koukal po webu na ohlasy o Hotelu Žákova Hora v Herálci: byli jsme tam třikrát a vždycky spokojenost, naposledy předloni. Ale pak zřejmě majitel pan Krebs naletěl podvodníkovi s drzým čelem, který prostřednictvím “slevového portálu Kouzelný děda” poslal příjemný hotýlek do kopru :-( Škoda!
“Nastupujeme” v neděli odpoledne; před večeří stihneme úvodní kolečko po Cínové cestě, kolem Hraběnčiny studánky a Karlštejna (4.5 km).
Plavat jdeme až po deváté, abychom se vyhnuli návalu, ale nepovedlo se. Děti mají prázdniny a tak chodí spát až dýl :-)
Trasa: “U hájovny” – Kačerovské louky – ‘'Naše pěticestí” – “Téčko” – Lubný – Zámeček – “Stará vodárna” – Polanka – “U hájovny”; 14 km, 400 m nastoupáno; 
Běžkařská túrka s nostalgickým prohlížení starých známých míst: 
Pod Prorubkami začíná pasmo inverze – vracíme se do pásma ‘Studené krásy’ a tak několikrát zastavujeme na focení.
Po včerejším mrazu přišla v noci mlha 
Odpoledne jsme Janou vzali “fofrklacky”, šli Pelinami do Hradník, přes Zářeckou Lhotu a kolem Kopanin a užívali si koukání, jak suchá tráva, zvětralé sklály a opadané stromy jsou v kontrastu s bílou jinovatkou najednou plné barev.
Trasa: Deštné – vrchol sjezdovek – Luisino Údolí – Pod Velkou Deštnou – Šerlich – Polomské Sedlo – Sedloňovský Černý Kříž – Deštné, 20.5 km, nastoupáno 700 m; Parkujeme kousek za benzinkou v Dešté; vpravo nebylo místo, tak jsem zahájil parkování na straně k Bělé, než se stihnou obout a utáhnout ortézu (už standardní součást mého běžkařského outfitu), jsou kolem další auta.
10:30 Vycházíme z parkoviště u sjezdovek. Pochybnost o fyzické připravenosti zaháníme s mžouráním do slunce na modré plání: “Kvůli takovému počasí si přece našinec pořizuje běžky. Když To nepůjdeme dnes, tak kdy?”
11:15 Nad sjezdovkami (předtím několik kašlacích zastávek);
11:30 Luisino Údolí; směr Velká Deštná jako obvykle ‘direttissimou’ 
12:10 U studánky (Jana na mě semtam trpělivě čeká).
12:15 ‘Severozápadní obchvat’ Velké Deštné - vrchol vypouštíme (“Fouká tam a vůbec”), svačíme
13:00 Šerlich.
