Odpolední vyjížďku ozvláštňují:
- Únava z včerejší svatby
- Výrazný západní vítr, kvůli kterému jedeme v protisměru vzhledem k našemu standardu - dlouhé, táhlé stoupání z Lhot u Potštejna na Rozsochu se díky větru v zádech “zkrátilo a zploštilo”.
Kostelík na Homoli (1.pád Homol) je opravován, stromy na severním úbočí jsou vykácené, v dnešním vyfoukaném vzduchu je krásný výhled na hřeben, kterému dominují vrchy Kapraď a Vrbice … tahle vyjížďka je tréninkem na “tradiční celodeňák”, při které pojedeme i na tyhle 2 kopce.
Stoupání z Horní Rozsochy na Dolní Rozsochu (světový unikát, Dolní je o dobrých 30 metrů výš než Horní) není dlouhé, ale výživné; v nohách cítíme včerejší svatbu.
Krávy na “náhorních” pastvinách u Kaliště mají krásný výhled daleko do kraje: Železné hory, Kunětická Hora, komín Chvaletic…Při pohledu na sílu proudu vypouštěné moči si uvědomuji, že Áňa nijak nepřeháněla, když mi nedávno sdělovala zkušenosti z odběru vzorku pro veterinární vyšetření.
Smích:
“Musíš číhat! Jak se začne tvářit zamyšleně a zvedne ocas, přiskočit z boku, nastavit šampusku a pevně držet - ten proud je fakt silnej!” ”Ale vždyť to musí stříkat do stran… ?!”
”To víš, že to stříká!”, chechtá se na celé kolo. “Proto musíš zavřít pusu a koukat stranou!
A radši zavřít oči!!”
”No, jak poznáš, že už máš nabráno, když koukáš jinam … nebo radši nekoukáš?”
”Začne tě hřát rukáv!”, smíchy brečí.
”Jo, a taky musíš hlídat ocas. Ona s ním došvihne hrozně daleko. Nejlepší je, když jí ho někdo drží.
A při rektálním vyšetření … ”
”Děkuju, dobrý, tohle know-how já snad potřebovat nebudu” :-P
Sjezd do Brandýsa nad Orlicí zahřívá brzdy.
Poprvé zastavujeme u vyhlášené cukrárny Na výsluní – kupujeme minerálku. Inu, máme trochu “sušák”.
Jana má nápad: ”Na cyklostezce bude plno, vezmeme to přes Mostek.”
Překvapeně polknu, protože stoupání do “brandejšáku” je hodně strmé. Ale je to přání dámy, tak jedeme.
Skoro nahoře, kde mám před Janou trochu náskok, jedou proti mně dva mladíci.
Vzápětí se mineme a oni se rychle narůstající rychlostí blíží k Janě, která zaslechne, jak první z nich překvapeně volá na kamaráda za sebou: “Tyjóó, viděls toho páprdu, jak si to hasil?!”
Vzápětí zaregistruje i šlapající Janu a ještě expresívnějším tónem doplní: ”Ježišikriste…. !”
Možná toho řekl víc, ale jeho slova zmizela i s ním.
A my teď nevíme, jestli se máme urazit nebo dmout pýchou.
A hodně by nás zajímala jeho reakce, kdyby věděl, že jsme jeli do Chocně – kam by nás dovedla i cyklostezka po rovině podle řeky.
Žádné komentáře:
Okomentovat