Další pohodový odpočinek v útulném hotýlku Žákova Hora, tentokrát o květnovém prodlouženém víkendu.
8.5.2015
Na kolech okolo Velkého Dářka, 51 km, 650 m stoupání; příjemné cyklistické počasí.
Servírovaná snídaně, zahrnující i míchaná vajíčka, je rozhodně příjemným začátkem dne.
9:30 Dvoukilometrové mírné stoupání po silnici směr Hlinsko vystřídají 4 pohodové km krásným lesem, pak dlouhý sjezd do vesnice Vojnův Městec – pořád po asfaltkách.
Potkáváme dost kolařů, v létě tu bude plno.
10:30 Kolem rybníku Malé Dářko do obce Radostín.
Chvíli váháme, zda jet přímo k Velkému Dářku po modré, ale pokračujeme po silničce až do místa, kde se silnice stáčí z jižního směru na západ;
odtud jedeme podle mapy lesní asfaltkou na jih.
Na křižovatce s turistickou žlutou je lavička, odpočíváme.
11:30 Žlutou značku na stromě si prohlédnu jen částečně (přehlédnu, že pokračuje i na odvrácené straně kmene šipkou), na mapu nekoukám vůbec a na další značky taky ne. Takže ujedeme asi kilometr po lesní cestě na rozcestí, odkud je sice vidět rybník, ale cesta k němu je čerstvě vysypaná hrubým kamením.
Jízda po ní by nás dost vytřásla, tak se raději vracíme k lavičce a od ní pokračujeme správně po žluté.
Po pár metrech žlutá značka odbočí z asfaltky a cesta se rychle zužuje, zabahňuje a vůbec stává problémovou pro jízdu na kole. Asi kilometr tlačíme, z toho kus špatným směrem. Ale je tady krásně! :-)
12:00 Na rozcestníku “Padrtiny” se žlutá spojuje s modrou, která vede od Radostína.
Až k hrázi rybníka Velké Dářko je cesta široká i pro náklaďáky, ale místy dost rozbahněná.
Na hrázi je poutač, kterému nedokážeme odolat: “Restaurace Na Baště Otevřeno Pstruh Candát Regent”.
Jedeme až na konec chatové oblasti u “dolního” Nového rybníka a pak kousek lesem než se otevře atraktivní pohled – velká louka vroubená lesem a říčkou vytékající z rybníka (ta říčka se jmenuje Sázava; Sázava nepramení, ale vytéká z Velkého Dářka), bílá chalupa s venkovními stoly, tabule lákající na rybí speciality. A taky spousta lidí.
Venkovní sezení je bez obsluhy, objednává se u okýnka. Ceny slušné, pán u okýnka zdvořilý. Pití dostáváme vzápětí – bohužel namísto Regenta točí Svijany, na jídlo se čeká – nutno poslouchat volání z okýnka. Po půl hodině víme, kdo je ještě v pořadí před námi a že čekání bude dlouhé; svoje filety z candáta dostáváme hodinu po objednání.
Jídlo dobré, prostředí pěkné, odpočinek nám prospěl.
Bylo nám líto pána, k němuž jsme si přisedli a on už měl skoro dopité pivo. Svoji klobásu dostal jen o pár minut dřív než my candáta. Ten už se sem nevrátí! :-)
13:30 Vracíme se na hlavní hráz a míříme na druhou stranu, když nízko nad našimi hlavami přelétají v bojové formaci 3 vrtulníky Mi-24. Snad nám rusofilní prezident nezajistil invazi zelených mužíků :-P
Nechci se motat po po soukromém pozemku autokempu, tak vyjedeme až na hlavní silnici a po ní šlapeme směr Ždírec asi kilometr.
Nenápadnou cestou se vracíme zpět k rybníku;
na kraji lesa nás překvapí dva sloupy sochami zdobené – zřejmě vstupní brána bývalé obory.
13:50 Cesta po břehu rybníka k Radostínskému rašeliništi je turistická bez předpony cyklo-
Asi 2 km tlačíme kola úzkou lesní pěšinou; drncání přes kořeny pěkně naklepe všechno, co je v brašnách.
14:20 Několik můstků přes potoky vtékající do rybníka bylo v dobrém stavu, polorozpadlý je až ten poslední. Je “opravený” třemi oloupanými kládami, .
Usoudím, že zeleně značená trasa pokračuje přes louku, tak přes mostek převedu svoje kolo a vracím se pro Janino. Tak zjistím, že zelená značka zůstává na původním břehu - jen se tak trochu skrývá a vede přes malý příkop do zjevně hodně podmáčené slatiny.
Váhání, kterou cestou pokračovat, je krátké – dost bylo vody i tlačení, do sedel a přes louku!
U myslivny Borky křižujeme už známou silnici a po lesní asfaltce nejprve pozvolna stoupáme a pak klesáme k silnici Cikháj – Herálec.
Výlet si prodloužíme po lesní cestě přes Mariánskou Huť a do Herálce vjíždíme stejnou cestou jakou jsme vyjeli.
16:30 Na závěrečné doplnění tekutin usedáme do zahrádky restaurace U Mostu v Herálci.
Jana překvapeně dokumentuje, jak v malém kousku nepříliš kvalitně vypadající zeminy, v místě, kam slunce svítí sotva 4 hodiny denně, roste spokojeně vypadající levandule .
Položka v jídelním lístku Hotelu Žákova Hora “Pffefer steak, jak jej neznáte, v Paříži u Maxima velmi oblíbené, hovězí svíčková podávaná s omáčkou z drceného pepře a smetany” – skvělá večeře, kterou musíme někdy zopakovat.
7.5.2015 
Na rozdíl od loňského léta jedeme do Herálce autem;
na kolech bych nedojel, koleno stále není v pořádku. Ale jsem už objednaný na rehabilitaci – první “seanci” mám 16. června.
Klidná jízda a bezproblémový příjezd, příjemná paní vrchní, parádní pokoj s vířivkou, dobrá večeře.
Podvečerní vycházka s holemi na úbočí Devět skal (5.5 km, 100 m stoupání);
zrychlené tempo zpomalujeme při návratu dlouhou javorovou alejí, protože se neustále rozhlížíme po krásném okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat