Vycházkový okruh podél potoka Vir byl pěkný. Kdyby vrchol Paglia Orba nebyl beznadějně schovaný v mlze, byl by úžasný.
- Celková vzdálenost, doba, převýšení: 17.6 km, 5:37 hod:min, 511 m
- Nadmořská výška min-max: 1056 - 1442
- Vzdálenost z kempu do výchozího místa: 10 km
- V Průvodci trasa č.43
- GPS záznam trasy a výškový profil (anglicky)
13°C, silný vítr ... počasí se hodně liší toho, na jaké jsme na Korsice zvyklí. I když je pravda, že v nadmořské výšce 1100 m jsme pod stanem mockrát nespali.
Sousedi odjeli hned ráno, další dvě rodiny balí.
V kempu zbývají asi 4 stany.
Když Jana vstane, aby přinesla zavařeninu, vítr otočí její židli, udeří s ní o stůl a vylije Janino kafe na Ondru.
To byla poslední kapka k rozhodnutí - stěhujeme se.
Jdu se podívat do sousedního kempu: proti západnímu větru je lépe chráněný.
Kousek za bránou stojí modrá karosa CK Travel s pardubickou značkou. Velmi se podobá autobusu, který stává v naší ulici. Když přijdu blíž, poznávám za volantem řidiče, který bydlí o pár domů vedle nás. Svět je malej... Vesele se zdravíme, vyměňujeme si dojmy, při odchodu slibuju pozdravovat Choceň, protože se vrátíme dřív než zájezd.
Stěhujeme se jen v rámci kempu, přesunujeme stan na rovinku za budovou s recepcí.
Vítr je tu výrazně menší, i když rozhodně není zanedbatelný :-)
Sjíždíme dolů do Lozzi, a hned nahoře odbočujeme doprava.
Jedeme asi 5 km po úzké asfaltce nad údolím Niolu, na silnici se pasou 2 krásní oslíci.
Projíždíme Calasima, nejvýše položenou vesnici na Korsice.
Auto necháváme o pár kilometrů dál na parkovišti, z které ho se vychází na Paglia Orba (2525), nejkrásnějšího vrchol ostrova.
Říčka Viru protéká v údolí pod horou, podle průvodce by plánovaná trasa měla nabízet krásné výhledy na ni.
Bohužel, dnes je viditelnost hodně omezená, mraky jsou kousek nad námi.
Po chvíli začíná lehce pršet.
Chůze "v zástupu" vyvolává v Ondrovi "mruka".
Cesta k Bergeries de Ballone je značená žlutým pruhem. Značení se občas ztrácí, dvakrát zavedu rodinu a pár Francouzů k potoku.
Stoupáme necelé 2 hodiny, nejprve vysokým borovým lesem, pak mezi řídkými zakrslými stromy, než se na levém břehu objeví dřevěná budova "salaše" a hospodářské boudy. Jak je tu obvyklé, v okolí je dost velký nepořádek.
Přeskáčeme potok, vystoupáme k hlavní budově kolem několika stanů (pravděpodobně pronajímaných k přespání) a jdeme dovnitř na něco teplého k pití.
Káva je dost mizerná, čaj Lipton jako kdekoliv jinde. Dlouho se nezdržíme.
Na pravém břehu potoka se napojujeme na GR20.
Podle jejího červenobílého značení (jako po celé trase i tady hodně husté) jdeme asi 6 kilometrů.
Počasí se zlepšuje, převládá modrá obloha. Masiv Paglia Orba, který máme po pravé ruce, chrání před větrem. Sundáváme mikiny, necháváme jen trička a větrovky.
Obdivujeme nádherné borovice laricio (Pinus laricio) a také skalní útvar Cinque Frati - Pět bratrů na úbočí vrcholu Monte Albanu na protější straně údolí.
Málem zapomeneme odbočit z GR20 na cestu vedoucí dolů k Viru a našemu autu.
Ondrův Garmin zase pomůže.
Po půlhodině jsme u říčky. Most tu není, přeskakujeme po kamenech. Pohorky si vymáchá jen Ondra :-)
V kempu je zima a vítr jako ráno, přibyli 3 Češi.
Pijeme červené z Domaine Fiumiccicoli (Sartene) 2009 (připomíná nám Svatojakubské) a pak Pastriciola (připomíná Cabernet Savignon).
Ondra utopí tlapku v bažině za stanem. Po vylovení strašlivě smrdí (ta tlapka).
Včera se nám kempové toalety zdály "ještě ucházející", dnes už je hodnotíme "dost děsné".
Žádné komentáře:
Okomentovat