V každém případě jsou to nádherná poutní místa!
- Celková vzdálenost, doba, převýšení: 10 km, 6:45 hod:min, 755 m- Nadmořská výška min-max: 1079 - 1779
- Vzdálenost z kempu do výchozího místa: 25 km
- V Průvodci trasa č.41
- GPS záznam trasy a výškový profil (anglicky)
Silný vítr neutichl ani přes noc; 15°C nám připadá na letní Korsiku (byť v 1100 m.n.m.) hodně málo.
Ondra zašel v jako obvykle 8 hodin do recepce pro bagety. Snídáme rychleji než jindy, abychom vyjeli co nejdříve .
Výchozím bodem dnešní túry je parkoviště u silnice D84 v krásném lese Foret de Valdu Nielu, GPS: 42°17'3.75"N, 8°55'14.86"E. Jedeme tam přes půlhodiny po silnici, kterou jsme předevčírem přijeli (z Calacuccia směr Col de Vergio a Évisa). I když je teprve 9:15 :-), parkoviště je překvapivě plné; stojí tu alespoň deset aut francouzskými (!) značkami.
Nad námi je modrá obloha, vrcholky okolních hor jsou v mracích.
Než se dostaneme do pochodového tempa, předchází nás starší dáma s manželem - nepochybně učitelka v důchodu. A také silně navoněný osamělý krasavec.I když děláme na jejich adresu vtípky, oceňujeme zásadní rozdíl proti českým turistům - každý z nich se při míjení usměje a pozdraví!!
Možná to je slovanský gen, možná to je komunistickou diktaturou vypěstovaný standard, máme vyzkoušené, že pokud někdo alespoň kývnutím neodpoví nebo úsměvem neodpoví na náš pozdrav, je to na 90% Čech :-P
Navoněného fešáka jsme po chvíli předešli. Když o kus dál zastavujeme na pití a focení krásy kolem, dojde nás a přitom se nabídne, že nás vyfotí. Tak máme jednou fotku, na které jsme všichni společně.
Cesta příjemně prudce stoupá. Nejprve krásným borovicovým lesem, s přibývající výškou les řídne až ho úplně křoviny.Původně velmi dobré značení žlutou barvou postupně ztrácí na síle i hustotě; v oblasti skalních ploten se mění na červené a velmi řídké.
Díku tomu svedu rodinu a za námi kráčející skupinu na špatnou cestu - kus pod Refuge de Colga (neobývaná, ale udržovaně vypadající horská útulna) je nutné přejít přes potok, dál už je to problém kvůli hustému křoví.
Chvíli odpočíváme nad útulnou, je 10:40.
Předejde nás asi 30 členná skupina Francouzů, s kterou se pak vzájemně mísíme až nahoru.
Cesta vede po skalních plotnách a kamenných polích, stoupá výrazně prudčeji než pod útulnou. Značení na balvanech není moc zřetelné.
Hřeben nad námi je chvílemi skrytý v rychle letících mracích, chvílemi je nad ním modro.
Také při pohledu zpět přes široké údolí vidíme vrchol Paglia Orba jen na krátké okamžiky, většinou je v skrytý v mracích.
V úzkém žlabu vzniká trochu fronta.
Pak už zbývá jen pár set metrů po skalní plošině a jsme v sedle mezi vrcholy Capu a u Tozzu a Punta Artica, před námi je náhorní pološina s jezerem Lac de Nino (12:15).
Modré jezero, štavnatě zelená tráva, pasoucí se krávy a ovce. Bukolická idyla, Theokritos ze Syrakus by byl v extázi. My jsme v extázi taky, jen u toho nebásníme :-)
Po měkkém trávníku jdeme k jezeru.
Na jihovýchod vytéká z jezera říčka Tavignano, která teče krásným stejnojmenným údolím do Corte.
Po protějším břehu prochází GR20, která pokračuje přes hřeben k jezerům Lac de Melo a Lac de Capitello, ležícím na konci nádherné soutěsky Restonica (viz Korsika 2008).
Chvílemi se zafouká studený vítr, nakrátko přižene mraky. Větrovky se snesou.Svačíme na skalní plotně nad jezerem, odpočíváme a kocháme se krásou kolem.
Před 13:00 vyrážíme stejnou cestou zpět.
Při sestupu si užíváme si nádherný výhled přes široké údolí oblasti Niellu na nejvyšší hřeben Korsiky s dominantními vrcholy Monte Cintu (2706) a Paglia Orba (2525).
Proti nám stále stoupá zástup lidí, samí Francouzi. Tolik jsme jich v horách nikdy nikde nepotkali. Že by to byla jejich mytologická hora? V lese kousek nad parkovištěm poklidně ryjí v zemi dva vepříci.
K autu docházíme v 16:00.
Dneska vařím večeři já -> jedeme na pizzu do Calacuccia.
Je před pátou, honosně vypadající hotelová restaurace hned na začátku mestečka je zavřená.
Zase jsme zapomněli na korsický (možná středomořský) standard, že restaurace se otvírají až po páté, spíše v šest.
Máme hlad, vzdáváme čekání a jedeme do kempu.Pořád tu nepříjemně fouká, ale na sluníčku je příjemně.
Jdeme na pizzu do sousedního kempu ... dělají ji až od 18:30 :-/ Vracíme se zpátky, program: zeleninový salát, víno a sprcha.
Přichází kempař, starší sympatický chlapík. Teprve po delší debatě pochopíme, že chce abychom se trochu smrskli, že přijedou další návštěvníci. Posbíráme naše židle, pohorky, plechovky s pivem a lahve vína, roztahané přes 20 metrů od stanu.
Na části námi opuštěného území parkují a staví stan 3 Francouzi, jejichž ženy a děti se ubytovávají v pokojích v budově. Omluvně se usmívají, že jsme se kvůli nim museli omezit.
Znovu jdeme na pizzu a víno do sousedního kempu a konečně máme úspěch. Dobrá večeře a dobrou cenu.
Při návratu s Ondrou obdivujeme "symbolickou mapu okolních hor" na vyvýšenině před kempem.
Toalety dostaly rating "tohle už nikdy".
Žádné komentáře:
Okomentovat