Trasa 10 km, doba 2:45, min-max. výška 645 – 780 m.n.m.
Stejně jako před rokem jedeme na první běžkování v sezóně do Deštného (v Orl.horách).
Počasí nic moc: 1°C, olověná obloha, na otevřených prostranstvích zafukuje; sněhu pomálu, mokrý, uplácaný deštěm z minulých dní.
Mažeme červeným voskem ("žlutý" by byl lepší, ale nechci být zapatlaný).
11:20 Stoupáme s Janou na vrchol "malé sjezdovky", pokračujeme po zelené "Nad Matouše" (11:50) a po žluté směr Zámeček.
Před vstupem do lesa (nechtěně) opouštím značku, po nezřetelné cestě sjíždíme vpravo po loukách.
Na okraji lesa je cesta skoro bez sněhu, párkrát lyže sundáváme.
12: 20 Sjíždíme mezi pár chalup - tak tady jsem v životě nebyl (osada Hutě = asi 10 rekreačních chalup; žádný rekreant tu ale nebyl, v lůně měst dnes bylo líp). Mám potíže s bržděním, dvakrát sebou praštím během 100 metrů, jednou dopadnu Janě k nohám. Dost jí to pobavilo :-) .
Po polní cestě odbočíme doleva a jdeme proti toku většího potoka. Míjíme svéráznou poloruinu, ale po 100 metrech otáčíme.
U chalupy, stojící nad soutokem 2 potoků, použijeme lávky k jejich "zdolání suchou nohou" (majitelé, díky!).
Stoupáme po cestě, jdoucí po levém břehu druhého z potoků. Předpokládám, že na hřebeni nad námi je "penzion Zámeček".
Cesta křižuje potok, za ním už je mnohem méně výrazná.
Překračujeme potok, za bažinkou nasazujeme lyže. "Tudy už asi dlouho nikdo nešel."
"Tady je stopa ... divočáka!"
"No, tos mě uklidnil!"
Sundáváme lyže, znova přeskakujeme potok. Prodereme se mlázím na jeho břehu a stoupáme lesem dost prudkým úbočím.
"Můžu vědět, proč nosíme běžky na vysokohorskou turistiku ?", nutí se Jana do role do mrmlající manželky.
Vycházíme na lesní asfaltku.
(GPS: 50°16'21.762"N, 16°22'16.159"E)
12:50 Odpočíváme, svačíme.
"Víš, tohle já miluju, tohle je můj styl", rozplývám se.
"No, můj teda né, ale už jsem si zvykla!"
Jana se nesnaží, aby to znělo vážně.
"Počasí není nic moc, ale jsem ráda, že neprší!"
Za necelou minutu se dává do deště.
S lyžemi na zádech jdeme po mírně klesající cestě.
Asi po 700 metrech cestu přehrazuje řetězem omotaná brána s vysokým plotem po obou stranách.
”Krmné místo. Lesy Janeček”, oznamuje tabulka.
(GPS: 50°16'46.355"N, 16°22'22.928"E)
U silničky uvnitř obory je vidět zateplený “šíshaus” …. brána se asi otevírá jen pro VIP-“lovce”, kteří si sem jezdí vyčistit hlavu, zvednout sebevědomí a získat “lovecké” trofeje, samozřejmě přísně podle “mysliveckých rituálů” …. jakpak se dělá blicí smajlík ?
Vyškrábeme se asi 10 metrů nad cestu, kterou ohrada naštěstí kopíruje. Jdeme lesem asi 500 metrů než nám plot umožní se vrátit na asfaltku. I na druhé straně je zamknutá brána, tentokrát bez tabulky.
Mohl by mi někdo vysvětlit, jaký má za smysl uzavřít veřejnou cestu plotem jdoucím 5 metrů od ní ?
(Děti, budeme si pamatovat, ve slově ´myslivec´ se píše tvrdé y, protože je to slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem ´myslit´).
Po dalších 500 m docházíme k hájovně Zálesí.
Protože stále mírně prší, je snadné se rozhodnout, kam dál – po žluté k autu (14:15).
Žádné komentáře:
Okomentovat