Kolem Šajtavy ke Koruně a Pěticestí

Trasa 23 km, doba 4:05, min-max výška 625 – 1060 m.n.m.

Oblačno a mlhavo (černobílý svět), -7°C, bezvětří; lehký poprašek na starém, příjemně tvrdém sněhu.
Auto necháváme na parkovišti u hotelu Zdobnice ve Zdobnici.

11:00  Od autobusové zastávky stoupáme s běžkami na zádech po modré turistické značce do první ostré zatáčky.
Nasazujeme lyže; namísto po modré a pokračujeme po silničce (na kterou se modré značka zase napojí asi po kilometru) na rozcestí Nad Zdobnicí.
Zahýbáme vpravo a pokračujeme po silničce lesem (po chvíli se připojuje červené značka) ke školkám na Kačerovských loukách.

11:30 Neznačenou, ale dobře známou cestou stoupáme na rozcestí za Šajtavou (kdysi jsme mu říkali “pěticestí v úvozovkách”, ale dnes už tu jsou jen 4 cesty) a dál asi 300 m po žluté. Žlutá odbočuje na Šajtavu (11:45), my pokračujeme K Trianglu (na mapě oficiálně “Pláň 873”) a na Téčko (GPS 50°16'2.020"N, 16°23'9.946"E).

12:05 Po zasněžené silničce starou stopou asi 2 km na silnici spojující Zdobnici a Luisino Údolí. Zahneme na silnici (zasněžené, jen mírně rozhrabané auty) doprava a sjedeme po ní 200 metrů; za mostem přes říčku Zdobnici odbočíme doleva na lesní asfaltku.

12:25 Stoupáme po lesácké cestě ke zbytkům huti u Vápenného vrchu (12:50) a výš.
Prošlapávám stopu, díky tvrdému podkladu to není zvlášť namáhavé.
Pod zasněženým stromem zavadím o větev a pak si 10 minut vyklepávám sníh úplně odevšad a do mokrého kapesníku marně čistím brejle.
Zastavujeme na svačinu na odbočce na cestu stoupající kolem Koruny (GPS 50°16'45.410"N, 16°24'51.859"E).

13:15 Vycházíme po svačině a dost dlouho trvá než se zahřejeme;
propocené rukavice během jídla prochladly a tak nás ruce zebou i po připojení na cestu vedoucí z Koruny na rozcestí Pod Homolí (“U Vysílače”).´
Z rozcestí (13:45) běžíme po “bunkrovce” na Pěticestí (14:30) – průměrná rychlost 7 km/h je v našem standardu už opravdu běh ;-) .
Po žluté značce sjíždíme do Zdobnice, sníh je příjemně rychlý a není ledovatý, takže 5 kilometrový sjezd až na silnici pod chatou hradecké nemocnice si opravdu užíváme.

Po silnici pěšky, v 15:00 jsme u auta.
Slušně vyfoukaní a vymrzlí sedáme do auta, které začíná pořádně topit až při jízdě kolem Kovárny.
Ještě že jsme nezapomněli láhev Coca-Coly, jejíž kofein opět poslouží jako spolehlivý odháněč spánku. Jen kdyby nebyla tak vymrzlá.