Trasa 26 km, doba 4:45, min-max výška: 625 – 1080 m.n.m.
Nejprve pod mrakem, později polojasno, –4 - -7°C, na hřebeni nepříjemný vítr.
Áňa má po zkouškách a tak jede se mnou běžky;
Jana zůstává doma s Ondrou, kterému zbývá zkouška z “parů” a ze španělštiny (mimostudijní “bokovka” v Institutu Cervantes), jednak ze solidarity, jednak aby začala připravovat věci na zájezd do Dolomit.
Plánoval jsem nechat auto u hájovny Nad Kačerovem; ale cesta na Šajtavu vypadala sjízdně, tak jsme po ledovaté lesní asfaltce vyjeli až ke školkám na Kačerovských loukách.
10:30 Proti směru ”sedmičky” (dnes už neznačený, šajtavácký sedmikilometrový okruh) k prameni Kněžné (11:05).
Zledovatělý sníh je už od začátku stoupání pokrytý lehkým popraškem – jedeme dobře a bez velkého smekání, kterého jsem se vzhledem k oblevě uprostřed týdne, obával.
Pokračujeme kolem “Dubu”, přes Téčko na Lubný (11:40), po zelené přes Luisino Údolí na rozcestí Pod Velkou Deštnou a dál úbočím Maruši k “lovecké chatě” (12:15) a na bunkrovku, na jejímž začátku svačíme.
12:30 Trochu vychladlí kloužeme po bunkrovce; mezi mraky se objevují kusy modré oblohy.
Před začátkem klesání k Čertovu Dolu odbočíme na cestu vzhůru úbočím Koruny - stejně jako minulý týden. Tentokrát ale jdeme ve stopě někoho, kdo chvíli stoupal přímo vzhůru, chvíli se motal mezi stále houstnoucími mladými smrky a pak se stočil vlevo. Stopa nás dovede na neznačené rozcestí, kde odbočíme doprava a po vrstevnici se zleva napojíme na cestu, po které jsme Korunu obešli i minulý týden.
Ještě před tím přemluvíme k otočení staršího běžkaře z protisměru, který se ptal na cestu k Luisinu Údolí.
Času do tmy zbývalo spousta, při vysvětlování polohy se orientoval, kde je on a kde cíl, na obloze bylo azuro, takže jsme společně s ním dojeli na rozcestí, ukázali mu cestu dolů k bunkrovce a dál na “lujzák”, a pak sami pokračovali na rozcestí Pod Homolí.
13:30 Na bunkrovce k Pěticestí potkáváme jako obvykle víc lidí, než za celou dobu jízdy po “našich stezkách”.
Nadchne nás zlatý retrívr, plný síly a radosti ze života, který nadšeně pobíhá kolem běžkujícího páníčka. To už je dávno, kdy se mnou takhle běhal Dandy :-(
Po necelém kilometru obcházení Homole odbočujeme z bunkrovky na krátkou spojovací cestu, kterou se dostáváme na červenou hřebenovku A.Jiráska (13:40).
Stoupáme na Tetřevec a do obličeje nepříjemně štípe mrazivý vítr s krupičkami sněhového prachu.
14:00 Sjiždíme z Tetřevce za použití několika akrobatických prvků a cestou, vedoucí rovně mezi bizarně tvarovanými a zasněženými smrky, dojíždíme ke Kunštátské kapli.
Trojice radioamatérů tu právě sklápí stožár s anténním dvojčetem na FM-pásma.
Jestlipak Ondra ví, že byl nějaký fm-kontest ?
Také mi to připomene, že v létě musíme udělat generálku krátkovlnných antén u domu.
14:20 Dojíždíme na Pěticestí, bez zdržování zahýbáme za žlutou směr Zdobnice.
Až k prvním chalupám je sjezd stejně příjemný jako minulý týden;
níže už ale na cestě není sněhový poprašek, ale zledovatělý krunýř.
Nad chatou hradecké nemocnice se štěstím vyjedu na louku a ustojím to, Áňa se zasekne v tvrdé stopě a s heknutím sebou praští. To bolelo!
Na silnici a dolů na křižovatku u autobusové zastávky jdeme s běžkami na rameni (15:00).
Díky hůlkám několikrát odvrátíme pád; před jedoucími auty, která mají na zledovatělé cestě zjevně potíže, lezeme na bariéry kolem silnice.
Tady musíme lyže znovu sundat, protože na lesní cestě není sníh.
K autu u školek docházíme v 15:30.
Áňa poznala kouzlo běžkování.
Žádné komentáře:
Okomentovat