8:30 Parkoviště u dolní stanice naší oblíbené lanovky Rote 8-er, “oblékáme se ke službě svému bohu” (A.de Saint-Exupéry), je mlha, ale my doufáme…
9:00 Jsme nahoře a radujeme se ze slunce. Pod námi je ‘deka’ – inverze.
Tahle sjezdovka je můj favorit největší (převýšení 900 m, délka 3.5 km), tak ‘ji párkrát dáme’, i když to znamená sjet ze slunce do mlhy.
Pásmo mlhy stouplo a místy se roztrhalo -; koukáme na zajímavá modrá ‘okna’ v šedivých mracích.
Přejíždíme na druhou stranu střediska, kde je další náš favorit – nádherný slalomák Hermann Maier Welcup-Strecke.
I když je znát, že chemie dělá co může, aby sníh dlouho vydržel (sezóna tu trvá do velikonoc), jaro už vítězí.
Zvlášť v dolní části sjezdovky - teploměr u dolní stanice sedačky ukazuje 5°C.
Snažíme se jezdit jako ‘po vejcích’, ale přesto lyže občas zaberou hluboko a boří se.
11:30 Spěcháme na sraz s potomky - pozvali jsme je na oběd a Áňa nerada čeká.
Vyjedeme na vrchol, kde končí i wagrainská lanovka/sjezdovka Flying Mozart, a pak společně pokračujeme k chatě Wagrainerhaus, kde jsme se vloni bavili pozorováním Joye a jeho člověčího parťáka.
Je zavřeno.
Vyjedeme lanovkou pod zdejší vrchol Griessenkareck (2000) a černou sjezdovkou Mulde, jejíž jméno dnes opravdu sedí, se dostaneme k zasunuté chatě Gifthütte.
Jídlo i servis na zdejším standardu;
zvláštní ocenění jsme udělili za dva obrazy neznámého umělce:
- První jsme pojmenovali slovy pitomého písňového textu
‘Vyšli ráno z Bernu, provázel je zvon,
ti muži odhodlaní, zdolat Matterhorn…’
(jestlipak autor tuší, kde leží Bern a kde ten krásný zub)
- Druhý, zachycující zdejšího rodáka a fenomenálního sjezdaře si podle nás zaslouží název: Hermann Maier nad černými lesy :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat