Expedice Machovská Lhota 2014 1/3: Kolmo tam

Ch. – Čermná n.O. – Kostelec n.O. – Opočno – Náchod – Hronov – Machovská Lhota, 91 km, stoupání 1850 m;
příjemné cyklistické počasí: 15 - 20°C, slabý vítr, krátká přeháňka.

Na opakování příjemného 3-denního výletu do Broumovského výběžku vyrážíme letos o měsíc a půl dřív než vloni. Těšíme se na domácí stravu; kvůli pěší vycházce do skalní zoo přibalujeme pohorky.
Cesta tam bude po jiné trase než vloni: žádný terén, žádné Staré bělidlo, žádná Vysoká Srbská – letos nemáme “natrénováno”, takže jedeme nejkratší cestou.

8:20 Vyjíždíme. Azurová obloha se po pár kilometrech zatáhne. Aspoň není vedro.

Při balení znovu chválím cyklobrašny Sport Arsenal za promyšlenou konstrukci i pohodlnost připevnění.
Zapomenu připevnit “horní spacákovou brašnu” také postranními páskami - už po kilometru při přejezdu železniční vlečky: otřesy vyvedou brašnu z rovnováhy tak, že se pokusí “vystoupit za jízdy” (lví podíl na tom mělo 5 PET-lahví s magnézií … v jedné byl Cabernet Moravia). Zabrání jí v tom popruh uchycený za sedlovou tyč, takže se jen sesune dozadu - přitom ulomí zadní “blikátko” a zamáčkne blatník do kola. Zablokované kolo se zastaví se zaskřípěním, já s heknutím.
Za použití nevelké síly (velkou nepožívám, protože ji nemám) se podaří vrátit do původního stavu všechno kromě zadní svítilny (tu jsem připevnil elektrikářskou lepicí páskou až doma), naštěstí zůstala zadní červená odrazka. 
Pokračujeme přes vesnice s nádhernými názvy Plchovice, Smetana a Číčová.

V lese směr Kostelec nad Orlicí chci vyfotit pěkný pohled na stromové loubí.
Zatímco lovím foťák v řidítkové brašně, v protisměru zastaví kolo starší pán.
“Copak copak, zabloudili jste?”, ptá se s nadějí v hlase.
Nepotěšili jsme ho, nezabloudili.

V Kostelci poprvé porušuju slib, že dnes nepojedeme terénem.
Ale jsem v tom nevinně – dlážděná ulice svažující se k Divoké Orlici prochází tak důkladnou rekonstrukcí, že mi připomene tankovou střelnici na Libavé :-( 

10:00 Na parkovišti za mostem u častolovického zámku, pod ještě zavřenou restaurací Beseda, dáváme první odpočinek.
Mají tu pěkný kámen–solitér.

V okolí vesnic s názvem Ledská, mi připadá, že krajina neodpovídá mapě;
do “normálu” se vrátí až za lesem.

Následující sjezd nás přivede do Lična (10:40).
Ve zdejším rybníčku stojí volavka, ale nemá náladu na fotografování. Nemá ji ani můj mobil, který se asi rozvzpomněl, jak letos na Plose zapadl do sněhu, a tak trucuje - stisknout spoušť se mi povede až když volavka krouží nad námi.

I nevěřícího potěší pohled na barevně glazurovanou sošku madony – už jen tím, že ji zatím žádný vandal nezničil ani neukradl.

Příjemné je svezení z Voděrad do Houdkovic.
V Semechnici nás předletí čáp s několika klacky v zobáku a uloží je na hnízdo, pod které právě přijíždíme.

11:45 Fotka na náměstí v Opočně a honem na oběd do Restaurace Jordánek. Vstřícnost a rychlost obsluhy i kvalita a cena jídla je stejně potěšující jako minule.

12:45 Přes Pohoří a Bohuslavice do Nového Města nad Metují;
příjemná asfaltka úbočím úzkého údolí  Metuje až k Peklu.
V křídou psaném menu zdejší restaurace uvádí i specialitu zdejšího kraje, kterou jsme poznali teprve vloni – řízek Pavlišov.
Podle odkazu jde o místní specialitu po místních sudetských Němcích, kteří za ni byli po právu vyhnáni :-). 

14:15 Najeto 62 km; hned pokračujeme po asfaltové cyklostezce, stále proti toku Metuje.
Řeka je tu klidnější, údolí širší, zpestřením jsou 2 kryté dřevěné mosty.
Přibylo cyklistů; i když cyklostezka vede prakticky po rovině, drtivá většina jezdí na MTB :-P

14:45 Odpočinek u venkovního stolku cukrárny Arkána na náměstí v Náchodě.
Sotva dostaneme svařák a sachrdort, spustí se prudký liják – pan vedoucí nad námi ale hned spouští markýzu, takže sedíme stále v suchu.
Než dopijeme a dojíme, je po dešti.

15:15 Kličkování rozkopaným městem nás přivede k připomínce mých dětských prázdnin – k ručně obsluhovaným závorám.
Tyhle navíc regulují i přecházení chodců!

Po cyklostezce - chvílemi v davu cyklistů - do Hronova; dál už sami a stále “proti řece” příjemnou krajinou až k Novému Mýtu, kde odbočíme na okresku směr Machov. 

16:50 Cíl: Machovská Lhota, penzion U Lidmanů.
Personální obsazení stejné jako vloni, uvítání srdečné;
koprovka dnes není (přislíbena na zítra), i když není problém si vybrat jídlo, loňská euforie z večeře se neopakuje. 
Pokoj stejný jako vloni, ale nějak mi vadí pavučiny, které nachytám na ruku, když se snažím zprovoznit lampičku.