PF 2016

V roce 2016 pevné zdraví a spoustu důvodů k radosti.
A když bude znít blues, tak ať v jeho modrých tónech jsou vždycky světýlka přicházejících lepších dní.

 

 

 

 

 

Večerní pohled od lotrinského jezera Longemer na hřeben Vogéz – 5. den cyklopuťáku.

Letošní lyžařská sezona pro mě skončila

Levé koleno se po únorovém pádu na Kronplatz během léta nijak nezlepšilo.
Ještě v září jsem doufal, že naše tradiční čtyři dny sjezdování v Dolomitech s ortézou dám, a tak jsme s Janou zaplatili zálohu na zájezd. Ale svatováclavské ježdění po Pálavě mi změnilo názor.
Začátkem října jsem stornoval rezervaci zájezdu a objednal jsem se na „padesátiletou prohlídku“ ke svému obvodnímu.

Pan doktor obvodní se vůbec nezlobil, že jdu se sedmiletým zpožděním.
Když jsem ukázal květnový zápis z MR, poslal mě na ortopedii, ale že to beztak bude na artroskopii kolena.

Pan doktor ortopedický jen jukl na zápis z MR a pravil, že to je na artroskopii kolena a že koleno odhalovat nemusím: „Přední zkřížený vaz je zřejmě natržený, ale plastika ve vašem věku, to je problém. Jo, kdyby vám bylo třicet, ale takhle, no uvidíme“.

Z pětidenního pobytu v Litomyšlské nemocnici jsem se vrátil bez části jednoho menisku a vyčištěným interiérem od zbytků předního zkříženého vazu, protože ten nebyl natr- nýbrž přetr-žený.

Bylo fajn, že po probuzení z narkózy mě sestra naučila, jak se přesunovat s drénem v koleni. Díky tomu jsem byl soběstačný v základních potřebách. Přece jen úplně starej se ještě necítím a asistenci sestry u některých úkonů bych cítil jako ponížení a křivdu na mužské pýše.
Přesně to zřejmě zažíval asi o deset let starší spolupacient po té, co dostal od sestry hlasitý sprďunk, že si zapomněl vzít prášek, který mu přinesla. Seděl pak na posteli, nespokojeně funěl a mrmlal: „Jo, bejt to před patnácti lety, tak ji hodím támhle na tu postel a ta by pak mrkala … ta by nestačila koukat … ale když já už jsem k ničemu ...“.

Že ještě nejsem úplně starej mi potvrdil i pan doktor obvodní při pozdější kontrole, když jsem se zajímal o možnost rehabilitace: „No, víte, rehabilitaci na tohle, to my nedáváme, na to jste ještě mladej“.
Takže v blbým věku trochu jinak - na něco málo, na něco moc :-)

Léto bylo horké a suché

 

A tak oleandr, který v minulých letech vykvetl sotva do poloviny, měl v závěru prázdnin květy i ‘na temeni’.

Ostatní kytky také dělaly, co mohly. 

 

Ve velkém to rozjela i réva.
Aby opeření kumpáni neměli plundrování hroznů tak snadné jako vloni, pořídil jsem bílé a zelené sítě.

Žádnou parádu na zahradě nedělají, ale pohled na naštvané kasy a špačky, jak hopkají kolem a marně hledají, kudy k bobulím, byl dost zábavný.
Však my vám to v zimě vynahradíme :-)

Luboš Pospíšil & 5P na Toulovcově pátku v Litomyšli

Zase jsme s Janou vyrazili na koncert Luboše Pospíšila & 5P.
Opět pod širým nebem, tentokrát v Litomyšli v rámci Toulovcových prázdninových pátků.

Pěkné prostředí, ideální letní počasí.
Stejný program jako na koncertech v Chocni a ve Vysokém Mýtě.
Stejná sestava, stejně poctivá a plným nasazením hraná muzika.
Ale chladnější publikum ... těsně před koncertem skončilo na podiu pohádkové pásmo pro děti;
většina malých diváků zůstala se svými rodiči i na koncert.
Potlesk silný, ale žádné volání, ale žádné pískání, žádné tleskání nebo tancování do rytmu.
Cítili to i muzikanti a tak přídavek zkrátili na jednu písničku (na místo tří na sebe navazujících) … a ospalí mrňousové mohli vyrazit k domovu.

Ale my si to moc užili. Muzika a poezie textů v nás zůstala i celý další týden, jedna z mnohých Tak vznikla zem.     
A tak už teď se těšíme 2. dubna 2016, kdy L. & 5P budou zase hrát ve Vysokém Mýtě.

Pohoda na Herálci III/3 - Lisovská, Malinská a Drátenická skála

Pěšky kolem tří skal poblíž Devíti skal
Trasa: parkoviště – Lisovská skála – Malinská skála – Dráteníčky – Samotín – Blatky – p., 11.5 km, stoupání 350 m;
polojasno, vedro.

Balíme a nakládáme, po snídani převezeme auto na parkoviště nedaleko Lisovské skály.

9:30 Z parkoviště po žluté asi 500 m, pak 500 m po červené.

9:45 Z vrcholu Lisovské skály, dostupného pro pěšího turistu, není výhled kvůli vysokým stromům, ale přesto je to velmi příjemné místo.

10:30 Malinská skála nad stormy vyčnívá, ale je nad naše možnosti tam vylézt.
Ale pěkný výhled je do okolní krajiny se otevře i z turistické cesty kousek od ní.

11:00 Drátenická skála je horolezeckým domovem (kousek odsud má svůj grunt horolezecká oddíl z Brna), dnes jich tu je opravdu požehnaně.
Chvíli sedíme a odpočíváme.
Zřejmě probíhá intenzívní výcvik horolezeckých elévů a elévek – některé z nich mají u sebe i tři instruktory :-)
Tak ať vám to leze!

Pěkný výhled přes Blatiny na východ.
Přes Samotín kolem samoty Blatka na silnici, v 12:30 jsme u auta.

Autem jedeme do Hostince ve Fryšavě na guláš, ale chyba lávky – spousta lidí a všichni čekají na jídlo.
Po 10 minutách marného čekání na obsluhu se zvedáme a jedeme zpátky do ‘našeho’ hotelu Žákova hora na “Svratecký guláš”.
A pak domů.

 

 

 

Pohoda na Herálci III/2 - Okolo Herálce

Na kolách kolem Herálce
Trasa: Herálec – Vortová – Tři Studně – Medlov – Fryšava – Svratka – U Neboštíka - H., 52 km, stoupání 810 m; slunce, vedro.

Snídaňový stůl je jinde. Kde ho hledat naštěstí poradil (nejen) nám jeden z hostů … je znát, že tu není špičková paní vrchní, kterou jsme tu obdivovali minule i předminule. Snad příště :-) 

9:45 Vyjíždíme na severozápad, po turistické modré odbočujeme směr Kuchyně.
U rybníka Šantrůček odbočujeme z modrá doprava, po chvíli vjedeme na soukromý pozemek.
Takže trochu zpátky a šikmo přes pole do lesa.

Po cyklostezce 4120 až na silnici, 
po ní na jih do Vortové (zajímavá budova v místě Staré Hutě – myslivna?) a dál lesem směr Herálec.
Za zatáčkou odbočit doprava na lesní asfaltku k osadě Mariánská Huť a dál po prašné cestě až na státovku Herálec – Cikháj.

11:30 Ze státovky odbočujeme na lesní silnici, která stoupá z jihu kolem Žákovy hory.
A pak se dlouho vezeme dolů, na několika křižovatkách se radíme mapou až vyjedeme z lesa a po modré se dostaneme do vesnice Tři Studně.
Rybník Sykovec nám připomene dávnou dovolenou ve zdejším kempu; u něj odbočíme na turistickou zelenou.

Při civění do mapy mi vosa dá žihadlo do “slepého střeva” – to beru jako impuls k vyhlášení vyhlazovací války, která mě ve zbytku léta stojí několik lahví piva, ale vosy počítají oběti na stovky … no, na spoustu desítek.   

12:30 Cesta vede přes mokřad u rybníka Medlov, navzdory mimořádně suchému létu je tu dost mokro … za sebou slyším: “To nemyslíš vážně!”

Na zpevněnou cestu vjíždíme po necelém kilometru přes zpustlou část areálu hotelu Medlov.
Celý areál vypadá jako v dobách odborářských rekreací. Aut tu parkuje dost, tak třeba to uvnitř to je lepší.

13:00 Stoupání na kopec oddělující Fryšavu zadýchá, zhora pěkný výhled ‘kolkolem’.
Hostinec ve Fryšavě – oběd na zahrádce, slušný výběr, volíme pstruha - dobře udělaný, za slušnou cenu.

14:15 Po turistické zelené a pak podle mapy k vrcholu Křívý javor – památeční foto odpočívadla, kde jsem vloni zabloudil ‘dokola’.
Dlouhý sjezd na silnici Herálec – Kadov, po které jedeme kousek na odbočku k Lisovské skále.
Jedeme ‘stíhačku’ s dvojicí starších pánů, naše cesty se rozdělí pod Bílou skálou.

S krátkou zajížďkou po lesních cestách do Svratky, úsek od rozcestí U nebožtíka až na silnici je okořeněný kamenitým posypem – máme vyhrkané i zuby.

16:00 Žádné další prodlužování – přes Svratku po silnici do Herálce.

Pro velký úspěch k večeři opět pfeffer-stejk.
Pak sedíme na venkovní terase s vinným střikem a říkáme si, že je v exteriéru je dost věcí, které by měly být zlepšeny. A ani by to nestálo moc peněz.

Pohoda na Herálci III/1 - Palice a Perničky

Na kolách a občas vedle nich přes Čtyři Palice a Milovské (Velké) Perničky
Trasa: Herálec - Křížánky – Čtyři Palice – Velké Perníčky – Karlštejn – Svratouch - Svratka – H., 25 km, stoupání 550m; slunce, vedro.

11:30 Další z pohodových víkendů v Hotelu Žákova hora v Herálci začínáme tím, že na parkovišti hotelu necháme auto.
Převlečeni za cykloturisty jedeme přes les do Křižánek.
Zastavujeme v restauraci Za Řekou na pití a ‘něco menšího k jízdlu’ – utopenci i palačinky s jahodami zaslouží pochvalu.

13:15 V lese nad Křižánkami vjíždíme na zeleně značenou turistickou cestu směr Čtyři palice.
Na velkém placáku je galerie mužíků – Jana přistavuje jednoho čtyřkamínkového za naši rodinu.
Kamenitá cesta se postupně zužuje a mění na lesní pěšinu. Po ní kola tlačíme.

Protijdoucí starší dámy říkají, že tohle není cesta pro kola, my oponujeme, že to je sice pravda, ale že to tak je v pořádku, protože dnešní výlet máme jako pěší vycházku – kola s sebou prostě bereme vždycky.

13:40 Jsme nahoře a jsme dost zpocení.
Kola zamykáme u rozcestníku, táhnout je nahoru by sice bylo stylové, ale na to nemáme.
Při dokumentování se hodně snažím, abych fotce byla v pozadí sedící dáma …  a hlavně velký červený polštář, na kterém sedí!
Výhled z vrcholku do dálky moc není, zakrývají ho vzrostlé stromy. Jsou jimi zakryté i čtyři skalní sloupy, které daly tomuto skalnímu útvaru jméno.

14:00 Pokračujeme na kolách po turistické modré k dalšímu skalnímu útvaru – Milovské (Velké) Perničky.
Název není odvozen od perníku, ale od pernice, proto se píše s krátkým i.
I tady výhled do údolí dost zakrývají vzrostlé stromy, Křížánky ale vidíme.

15:00 Modré značení vede po ‘jetelných’ cestách, tlačit musíme až ve stoupání ke skalnímu útvaru Zkamenělý zámek.
Dokonce i prohlubeň připomínající vodní příkop tu příroda vytvořila.

Kolem Knížecí studánky a Hraběnčiny studánky by měla podle naší mapy vést zpevněná cesta, ale ve skutečnosti šlapeme terénem tak na hraně pro naše trekingová kola.
U (chatové) osady Karlštejn najíždíme na prašnou silničku. 

15:30 Odpočíváme před bývalým loveckým zámečkem v Karlštejně – po dokončení rekonstrukce to bude příjemné letní sídlo. Ale bude potřeba dost personálu.

Od konce osady je pěkný výhled na severozápad.
Přes Svratouch a Svratku jedeme po silnici do Herálce.

Večeře “Pffefer steak, jak jej neznáte, v Paříži u Maxima velmi oblíbený, hovězí svíčková podávaná s omáčkou z drceného pepře a smetany” – pochoutka, v Paříži jsem nebyl, určitě se vyrovná tomu, který dělají v restauraci Le Brochet v Barr.

Luboš Pospíšil & 5P na Pivních slavnostech v Chocni

Byli jsme tam s Janou jen dvě hodiny.
Měl jsem jen jedno pivo, na které jsem stál frontu snad čtvrthodiny … stánkaři zřejmě soutěžili, kde prodá míň.
Ale moc si mi to líbilo:
   - Horký letní večer
   - Krásné prostředí parku Peliny
   - Na podiu Luboš Pospíšil a 5P 
Stejný program jako na podzimním koncertu v M-klubu.
Stejná sestava, stejná radost, stejné nasazení!
CD “Soukromá elegie” už máme ‚naposlouchané‘, tak s Janou skoro dvě hodiny zpíváme, poskakujeme, kýveme se, křičíme a tleskáme.
Zase koncert snů! Choceňské pivní slavnosti se letos mimořádně vydařily!

Druhý den, hlavu stále plnou melodií, koukám na plán koncertů … za 2 týdny bude L.P. & 5P v Litomyšli, takže už se těším na 28.8.

Na závěr Pivních slavností hrála plzeňská kapela Sifon.
My už tam nebyli, o kapele nic nevím, tak si doplňuju vzdělání z uk8zek na jútúb … kytarový drajv se mi líbí, muzika jim šlape.
Ale měli by zpívat maďarsky nebo řecky. Nebo skotskou angličtinou, prostě tak, aby nebylo rozumět textům. Porovnání s Pospíšilovými písničkami je pro ty sifonské hodně kruté.

Přes čtyři vrcholy a jeden potřetí

3. ročník cyklojízdy přes kopce v okolí Chocně po tradiční trase s mírnými odchylkami – prostě tradičně. 
Trasa: Choceň – Kozlov – Andrlův Chlum – Rozsocha – Kapraď – Vrbice – Ch.
Délka 86 km; nastoupáno 1523 m; min–max 286 – 582 m.n.m (viz odkaz).

9:00 První cíl je bankomat na náměstí.
V Zálší fotím čápa stojícího na lampě uličního osvětlení tak překotně, že až po chvíli si všimnu ostatních 3 členů jeho rodiny, kteří ho mlčky pozorují stojíce na hnízdě.
Jakýpak příběh se asi odehrál na hnízdě před našim příjezdem?
A co se dělo dál?

Na školu ve Sloupnici je radost pohledět. Před ní stojí pomník místním vojákům, kteří padli ve Velké válce. Pomník zdobí socha dívky.
Postoj dívky byl možná inspirován pózou Francouzky, jejíž sochu o pár desítek let dříve vztyčili na ostrůvku v ústí řeky Hudson (nebo taky u alsaského města Colmar), ale její tvář je bytostně česká.

U zastávky Vlčkov-rozcestí zvolím směr Němčice. Tím celou projížďku protáhnu o dva kilometry.

V přívětivém údolí mezi Vlčkovem a Svinnou vede prašná cesta pustnoucím sadem mirabelek. Pohled na cestu, pokrytou přezrálými plody, a na tíhou úrody polámané větve smutně kontrastuje se vzpomínkami na udržované sady v Alsasku a Lotrinsku, kde různým způsobem zpracované mirabelky obohacují tamní už tak skvělou kuchyni. Svačíme trhané ovoce. Neumyté.

Dřevěná kaple v Kozlově má malované podbití střechy a trochu nakloněnou zvonici. Je pěkná!
Svinná , Kozlov … že by tu jména sídel byla dávána podle hlavních živočišných komodit?

11:30 Kozlovský kopec – první vrchol.
Zastávka zamítnuta po vzájemné dohodě.

12:35 Andrlův Chlum – druhý vrchol (ve dvou úsecích prudkého stoupání po turistické modré značce jsme kola tlačili).
Ani tady se nezdržíme, pokračujeme na oběd v Libchavách; jen na focení zastavíme u dřevěné plastiky U loučení.

14:00 Vyjíždíme od restaurace U Džbánu v Libchavách.
Příjemná a rychlá obsluha, mírné ceny, slušné jídlo … ale později se shodujeme, že svíčková není ideální pokrm pro povzbuzení k fyzickému výkonu.
Polní cesta k Dobré Vodě nám dá zabrat. I díky slunci, které ukazuje svou červencovou sílu.

Roubená zvonice na okraji Rviště dostala novou střechu.

15:00 Rozsocha – třetí vrchol.

Za Malou Skrovnicí končí rekreace a začíná sport;
ve stoupání na Polom si říkám, že už jsem na tuhle akci starej a na lavičce autobusové zastávky na minutu usnu.

Jízda terénem nám dnes dává zabrat – na morálku došlapeme k závoře, ale závěrečné metry tlačíme.
16:10 Kapraď – čtvrtý vrchol.
Výhled do kraje stojí za to.

Vjezd do lese k Vrbické studánce je další trápení (tlačíme), ale cvíl se blíží.
17:00 Vrbice – pátý vrchol.
”Bernardovi” jsem na chuť nepřišel, takže dvakrát vinný střik – mizerný.

18:15 Doma!
Druhý den chodím hodně ztěžka.