Bonifacio leží na skalách 60-80 metrů nad mořem na tak neuvěřitelně tvarovaném mořském zálivu, že si sem umístím i jeho letecký snímek z
Google Earth (a to i přesto, že mi to pan Google nedovolil; snad mu to nebude vadit.)Na prohlídku
Bonifacio vyrážíme už před osmou: chceme se vyhnout problému s parkováním a v klidu si prohlédnout přístav a pevnost.
Přístav, lemovaný restauracemi, kavárnami a obchody, je plný turistických lodí.
Příkrou cestou s širokými schody stoupáme k pevnosti.
Už z prvního valu pod opevněním
(dobrodružné knížky mého dětství by toto místo nazývaly zvukomalebným slovem předprsní) je krásný výhled na
turistický přístav uvnitř zálivu, na moře s charakteristickou
"skalní hlavou" a majákem Capu Pertusato i
na hradby nad námi.
Za hradbami pevnosti procházíme malebné uličky, které jsme včera projeli.
Prohlížíme si sochu, pod kterou jsem se včera pokoušel otočit v jednosměrce :-P; připomíná masakrózní nasazení
francouzké cizinecké legie na území dnešního Alžírska počátkem 20. století.
Při cestě k hradbám na straně průlivu míjíme i
velkou pamětní desku se jmény
5 Francouzů z de Gaullovy jednotky, kteří padli při osvobozování Korsiky v roce 1943.
O kus dál je
mnohem menší a méně nápadná deska, která připomíná, že při této invazi padlo také
přes 1200 Američanů.
To je hodně francouzské. :-P
Podle směrovek jdeme ke
Schodům krále Aragonského (Escalier du Roi d'Aragon).
187 schodů, vedoucích stěnou útesu od hladiny moře do Haute-Ville, nechal vytesat v roce 1420 král Alfons V. jako cestu k dobytí pevnosti z moře. Podle pověsti to sekání stihli Španělé za jedinou noc
(jak jinak, že). Ale útok byl odražen, dobytí se nekonalo.
Nepříjemná stará fuchtle skasíruje 2,50 Euro/osobu (bez účtenky) a dovolí nám otevřít kovanou branku, za kterou prudce klesá strmé schodiště.
Jsme tu sami.
Výhledy na moře i skály jsou nádherné! Přes Bonifácký průliv je vidět severní pobřeží Sardinie.
Vracíme se nahoru.
Dost zapotíme - i bez dobývací výbavy.
Odměňujeme se espresem a džusem.
Procházíme se pevností, jdeme podél hradeb nad zálivem.
I na protějším, neobydleném břehu jsou vidět nenápadné valy a střílny.
Hradby, střežící vjezd do zálivu jsou opravdu fotogenické.
Jsou staré, pamatují Napoleona, který tu sloužil ještě v hodnosti poručíka, ale opravené.
Směrem k Bonifáckému průlivu jsou veliké betonové bloky s ocelovými profily - tady byly ze 2.světové války dělostřelecké věže, střežící průliv.
Pohled na útesy zpoza hradeb je "dechberoucí"!
S pietou nakoukneme i do uličky zdejšího hřbitova: na Korsice nepohřbívají do země, ale rody mají své hrobky podobné domečkům.
Vybavuje se náš oblíbený film
Nebožtíci přejí lásce (Avanti!): "Pohřběme je tady, kde budou ležet v suchu a teple, ne jako u nás v chladu a mokru..." :-)
Jdeme z Bonifacio cestou po pobřežních útesech na jihovýchod k majáku Capu Pertusato -
v Průvodci trasa č.22, asi 4 kilometry.
Stále se otáčíme a obdivujeme pohádkově vypadající město a pevnost.
Míjíme radarovou stanici francouzské armády, k majáku zbývá asi kilometr.
Kdo jel autem, musí ho tu zaparkovat a dál jít pěšky.
Cesta je krásná, paromatická, turisticky nenáročná, ale téměř beze stínu.
K majáku dojdeme pořádně vyšťavení, dopili jsme 3.láhev vody.
Při pohledu od majáku dolů na pobřeží nás zaujme velká písčitá plocha, která přechází do pláže se smaragdovou vodou.
Sejdeme k moři úvozem před majákem.
Tak jsme objevili nejkrásnější "koupací místo".
Okolí pláže a podvodní scenérie jsou (podle mě) srovnatelné jedině s
Cala Goloritze na Sardinii.
A taky '
komorní poušť'.
Po koupání se procházíme po písčitých útvarech.
Žasneme, že tady není vytyčená rezervace, kam je návštěvníkům vstup přísně zakázán. V Česku by se nepochybně zátarasy a výhružnými tabulemi nešetřilo.
Při zpáteční cestě se neubráním a v odpoledním slunci znovu fotíme útesy, "hlavu" a Bonifacio.
Sem se chci vrátit!
Balíme a odjíždíme ráno.
K domovu jedeme oklikou přes Pisa, chceme vidět šikmou věž.
