Trasa 96 km (část 1, část 2), doba 9:00
Soused Láďa mi dal tip: namísto 3-hodinové štrapáce cyklobusem z Chocně, sednout i s kolama do spěšného vlaku Choceň-Lichkov, za necelou hodinu a bez přesedání vysednout a jet domů, třeba přes "suchák". Vlak odjíždí v 8:01 - žádný problém vstávat.
V pondělí ráno čekáme s Janou na peróně; je tu i 7 dalších cyklistů.
Vlak zastaví a průvodčí volá už ze dveří: "Mezi Ústím a Letohradem je výluka, do autobusů vám ty kola asi nevezmou!" T
váří se omluvně a prchá do zadních vagónů. Dorazí k nám teprve při vystupování v Ústí nad Orlicí.
Čekají tu 2 autobusy, zajišťující převoz do Letohradu.
Řidič prvního pobíhá kolem a omluvně ukazuje, že už 2 cyklisty naložil a víc se mu jich nevejde.
Řidič druhého se ani nenamáhá pohnout hlavou a tónem ruského gubernátora oznamuje, že kola nevezme.
Nebe je bez mraku, slunce se směje, nic nám nechybí ... jo, vodu jsem zase zapomněl doma, tu koupíme, přece si nenecháme nezkazit den :-)
Do Letohradu je to sotva 15 km po asfaltové cyklostezce podle řeky. Je dost brzo, provoz zatím minimální, takže cesta utíká rychle.
Během jízdy využívám mobilní techniku a budím Áňu, ať najde v idosu příští vlak z Letohradu: "V 10:00, paráda! A že nejsi naštvaná, že jsem Tě vzbudil!! Že né, řekni to!" :-)
V 9:15 na náměstí v Letohradě kupujeme 2 mattonky.
V 10:40 vysedáme v Lichkově (podle původního plán jsme tu měli být v před devátou) a vyjíždíme po zelené turistické značce směr Suchý vrch.
Hned vzápěti značku ztratím - jedeme po silnici směr Králíky, asi po 2 km odbočíme na Dolní Boříkovice.
Nad námi je zalesněný hřeben, z kterého vykukuje rozhledna na Suchém vrchu.
Fotím si zdejší výčep jako připomínku vandru přes Kralický Sněžník, který jsme šli asi před 10 roky s kamarády Říšou a Váňou:
První noc jsme přespali na hřebeni u pevnosti Bouda; ráno, už po deváté, poháněni horkem, jsme došli sem na jedno točené.
Výřečná hospodská s kruhy nevyspání pod očima nás zklamala: "Nemám nic, všechno se vypilo, měli jste přijít večer, dyť to tady hučelo eště ve čtyři".
Pak zašla dozadu a přinesla 3 lahváče: "To sou fakt poslední, eště tam má jedno starej k obědu. A kampak dete? Na Kraličák, no jo, tam je moc krásná cesta. A to stromořadí kolem ní. Tam sem se narodila, máma už to nedoběhla, no! A tejden předtím tam blesk zabil chlapa. I s koněm!"
Červená turistická cesta vede přes dost strmou louku, kola musíme tlačit. 
Je teplo, pot pálí v očích.
"Ale je tady krásně!"
Před námi jsou Králíky, nad nimi klášter Hedeč, vzadu vykukuje pás Jeseníků, doleva od Králík stoupá údolí zakončené masivem Kralického Sněžníku.
V lese 300 metrů zápasíme s cestou rozprasenou při těžbě, ale pak už se cesta vylepší a dá se jet.
V poledne jsme na rozcestí Bouda, pokračujeme po hřebeni na Suchý vrch. Dvakrát je cesta tak příkrá, že slezu a tlačím, ale Jana šlape pořád.
V 12:30 jsme pod rozhlednou na Suchém vrchu.
Máme hlad, ale pohled na nabitá parkoviště a hlahol z restaurace mě žene pryč odsud.
15 kilometrový sjezd do Jablonného n.Orl. (z 995 do 450 m.n.m.) přes Červenovodské sedlo je parádní; původně jsem sice chtěl na rozcestí Hvězda odbočit na červenou turistickou, ale takhle to bylo lepší.
Po jedné už sedíme na terase pizzerie Penzionu Srdíčko a občerstvujeme se. Příjemné, chutné, dobrá cena!
Chvíli po druhé hodině pokračujeme podél řeky.
Zkoušíme jet po turistické červené, ta ale stoupá přes louku a nám se nechce tlačit s plným žaludkem, tak jedeme po silnici do Verměřovic (nepříjemný provoz, hovadský řidič Tatry) a polní cestou do Letohradu (15:15).
Po známé cyklostezce dojedeme do Ústí nad Orlicí, ve zdejším Albertu koupíme 2 skleničky, ke kterým přidávají balantinku :-).
A hned se odměníme za dnešní výkon.
Místo ploché cyklostezky volíme cestu přes Libchavy a stoupání na rozcestí poblíž Dobré Vody.
Odsud sjezd přes Klopoty k řece a po cyklostezce do Chocně.
Žádné komentáře:
Okomentovat