Vyjma loňského nástupu na zájezd do Dolomit jsem v Praze nespal předchozích 10 let. Tenhle měsíc už podruhé.
A zase v hotelu Kanárek, tentokrát ale soukromě, protože Ondra má zítra bakalářskou promoci.
Do Betlémské kaple jdeme přes Mariánské náměstí a mám radost, že krásná socha alegorie Berounky je pořád na svém místě.
A druhou radost mi udělá, že plastika "zlatého tygra", která dává jméno známé pivnici, už není schovaná za ohavným dřevěným bedněním, jako byla po celou dobu mého studia.
Ceremoniál v Betlémské kapli se mi líbil, byl důstojný, ale ne nabubřelý.
Taláry ctihodných představitelů akademické obce mi v historickém prostředí nepřipadaly tak směšně kašírované jako před 30 lety ve Stavovském divadle - to je taky to jediné, co z našeho "obřadu" pamatuju.
Během čekání na začátek jsem zkoušel číst nápisy na stěnách Betlémské kaple.
Vypadaly psané středověkou češtinou a citlivě restaurované.
Ale pořád mi připadalo divné, že tenhle prostor zbožnosti a pokory je 'vyzdoben' číslovaným seznamem křivd, páchaných církví (=katolickou) ... než jsem si všiml kovové tabulky, vzdávající holt za obnovu tohoto památného místa soudruhu ministrovi Z.Nejedlému :-P
Bylo to na blití (aspoň duševně), ale uklidnilo mě to - nepochybuju, že honorabilis mojí alma mater tuhle bolševickou propagandu snášejí jen proto, že památkáři mají kulaté razítko a tudíž jsou víc než pánbůh.
Ondra už má sbalený bágl a zítra odjíždí na vandr na Korsiku - připravil si trek po trase "Tra Mare a Monti", na který vyrážejí s kamarádem.
Závidím mu; svobodu v mládí cestovat ukradli mojí generaci bolševici - kumpáni soudruha ministra.
A to jim nikdy neodpustím!
Žádné komentáře:
Okomentovat