Trénujeme kopce - ekologistika v praxi

Trasa Choceň – Hemže – Seč – OUcmanice – Sudislav – České Heřmanice – Zaháj – Ch. 37 km; nedělní vyjížďka do kopců spojená s poznáváním praktické ekologistiky.

Zahřívací stoupání “stežníkem” do Březenic, po silnici směr Rozsocha až k odbočce na Olešnou a dlouhým sjezdem do Brandýsa nad Orlicí.
Tichá Orlice má po včerejším dešti velmi nelákavou barvu.

Stoupání přes Oucmanice k Sudislavi zpestřuje pohled na “ekocentrum Paleta Oucmanice”.
Za pár desítek milionů dotací na začátek (a pak už jen pár milionů provozních nákladů každoročně) tu ekologisté provozují informační servis vysvětlující, jak harmonicky v souladu se vším by uměli žít, kdyby pořád rozumně svítilo slunce a přiměřeně foukal vítr, technické vymoženosti jako je řetězová pila, struny na kytaru nebo sluchátka k smartphonu by se vyráběly tak daleko, aby nevěděli jak a z čeho, a všechny “neEKO” věci by byly neviditelné (dokud je nepotřebovali) :-P

2km od “ekocentra” odbočujeme směr Jehnědí; odbočku zdobí skládka kompostu ZOD Zálší.
Močka rozředěná kalužemi deště určitě dodává podzemní vodě spoustu specifických přísad. 
Příslušný monopolní dodavatel pitné vody se o “environment” (abych použil ekologistickou terminologii) nebo “terroir” (jak říkají milovníci révového vína) příliš nezajímá, pro něj je důležitý hospodářský výsledek.

Podobnou skládku jsme míjeli už nad Olešnou, další míjíme před Voděrady a u Chotěšin – Krajská hygienická stanice Pardubického kraje, územní pracoviště Ústí nad Orlicí zřejmě není tak docela úřadem na svém místě.

Je zřejmé, že motivovaní ekologisté mají v našem okolí dost příležitostí projevit svou angažovanost a oddanost ideálům.
Ale ono není to moc atraktivní.
Použít metodu grýnpísů a přivázat se ke skládce nepřipadá v úvahu - apartní obleky by rychle umazaly a satelitní komunikační prostředky by v agresivním prostředí dlouho nevydržely.
Tak raději zůstávají v renovovaném statku, pořádají pořady a žádají o dotace.