11.2. Cesta tam
Zájezd u CK Víkend jsme objednávali už v září - jako obvykle jsme nedostali žádné potvrzení o zaplacení. Odjezd bude z Prahy - jako obvykle bude problém dopravy na/ze ‘shromaždiště’.
Vloni jsme zaregistrovali, že poblíž shromaždiště (‘Praha, metro Nové Butovice’) je trvale hlídané parkoviště firmy Dispo.
Stát na ránem před zavřeným hlavním nádražím a pozorovat obyvatele “šervůdu” mi stačilo jednou; takže 14 dní před odjezdem jsem na telefonním čísle 224 933 105 (nebo 775 995 510) zamluvil parkování. Sympatický dámský hlas mě informoval, že to bude za 610 Kč, a ujistil, že s předáním auta v 7 ráno v úterý ani s jeho vyzvednutím ve 2 v noci v neděli nebude problém. Bylo to pravda, nebyl to problém.
Nechápu, proč provozovatel parkoviště tuhle službu neinzeruje. Aspoň na webu, vždyť pro nás venkovany je to terno. Ani cestovní kancelář cestu na sraz venkovským zákazníkům nijak neulehčuje. Přitom by stačil krátký odstavec v katalogu zájezdů! :-(
Účast na zájezdu koordinujeme s našimi známými z minulého zájezdu, s Petrem a Zdenou. V 4:45 k nám přijeli z Litomyšle, sloučili jsme se do jednoho auta a v půl osmé byli na ‘shromaždišti’.
Obstarožní Bova, už částečně naložená partou z Kladna, přijela načas.
Řidič Láďa usadil lyže i bagáž; sympatická, a velice výřečná průvodkyně (čárka před ‘a’ je psaná záměrně) si nás odškrtla.
Necelou půlhodinu čekáme na pětičlennou partu velkých kluků (70+) z Kolína, kteří s námi jeli i minulý rok. Vesměs sympaťáci – vyjma jednoho užvaněného chlubila.
Po deváté vyjíždíme.
Sedačky dost nepohodlné, ale zato nefunguje video; díky za to, promítání české taškařice z poslední doby jsem se děsil.
Knížka Válka o černé díry od L. Susskinda mě navzdory blbému názvu chytla tak, že na přestávku chci vykročit jen v ponožkách (a zdůvodnění existence dvou denních maxim přílivu nehomogenitou gravitačního pole mi leží v hlavě i teď).
11:00 Dobrý řízek od ochotné obsluhy už tradičně v Truck-centru Svatá Kateřina (Rozvadov).
Další zastávka za Mnichovem; před šestou přijíždíme do Natz, ubytování v penzionu Auerhof.
Před večeří kupujeme v příjemné samoobsluze 2 ‘vzorky’ červených vín ze zdejšího regionu;
na pokoji pak zjišťujeme první (a také jediný) nedostatek naší výbavy – zapomněli jsme vývrtku. Červené cuveé St. Magdalener (5.5 Euro) komentujeme pochvalným mručením stejně jako vloni.
Po netyrolské/neitalské večeři (polévka, řízek + americké brambory, kompot) nás překvapí naše spolustolovnice (kromě Petra se Zdenou jsme u stolu se dvěma pražačkami, matkou Marcelou a dcerou Pavlou ) stolními hrami.
Zábavné byly všechny:
- Dobble … na mě moc rychlý
- Heckmeck z žížalek … strategii jsem pochopil až po polovině
- Amos … skládání slov z písmen na vržených kostkách, můj favorit, to chci k Ježíšku! (jen kdyby hra neměla tak fádní název).
12.2. Gitschberg – Jochtal
Slunce, na vrcholcích vítr, –2 - +3°C, parádní sníh: pevný, bez ledových ploten.
2 menší střediska, předloni propojená lanovkou (30 lanovek, 85 km sjezdovek) už dobře známe.
Cestovka tu má dost výraznou slevu: den za 28 namísto oficiálních 41 Euro.
Od loňska přibyla možnost sjet od vrcholu propojovací lanovky na cvičnou louku pod Jochtal; i provozovatelé ale cítí, že to není nic moc, a tak to ani neinzerují.
Začínáme v středisku Jochtal tradičně – párkrát ‘osmička’ po sjezdovkách ‘nahoře’ a pak po 6 a 4 do údolí.
Fronta ‘nahoru’ je kupodivu krátká (dost málo lidí), opakujeme si 4 až do 11:00, kdy jdeme do Nockalm na Speckknödelsuppe a něco k pití.
S Petrem a Zdenou užíváme slunce a vzduchu sezením venku, ale po chvíli spokojeného vrnění nasazujeme čepičky – žádný hic není.
Propojovací lanovkou na Gitschberg.
Dvakrát se necháme vyvézt do nejvyššího bodu (2510 mnm), odkud je parádní výhled dolů na spojení údolí Eisacktal a Pustertal (590 mnm), náhorní plato s “naší” vesničkou Natz a zdejší centrum Brixen, kde kdysi 'úpěl’ Karel Havlíček (nic ve zlým, Karle, sdílím Vaši rusofobii).
Ale spíš než fádní červenou 20 hoblujeme níže položenou černou (spíš pěkně červenou) 23 – na kilometrové sjezdovce s příjemným okolím jsme skoro sami.
Při návratu do penzionu čte průvodkyně dolomitskou pohádku o princezně z měsíce :-P
Večeře “tyrolštější” než včera, k ní kupujeme jablečný mošt – poctivý, ale ‘z krámu’ (přitom penzion je jen doplňkem k hlavní aktivitě majitelů - pěstování jablek).
Denní skóre podle registrací skipasu v turniketech (‘Performance check’): 30x jízda lanovkou (11 různými), výškový rozdíl: 9652 m, odhad vzdálenosti na sjezdovkách: 44.5 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat