Lyžování v Dolomitech 2014 3/4: Kronplatz

Slunce, bezvětří, -3 - +3°C, skvělý sníh (přes noc napadlo 5 – 10 cm).
Velké středisko s 31 lanovkami a 116 km sjezdovek, mezi nimi proslulé černé: č.1 Sylvester (4950 m), č.4 Hernegg (5100 m) a č.45 Piculin (2000 m) a náš favorit č.32 Pre da Peres (1067 m); skipas se slevou pro CK 47 Euro, bez slevy 49.

Při pohledu z okna záchodu na náhorní plošinu s jabloňovým sadem a siluetu hor vyrýsovanou blednoucím obzorem, za kterým slunce chystá svoje dnešní entreé, mě zase napadne : “Sem se mělo dojít, až sem. Na Řípu chvíli odpočinout, ale pak pokračovat na jih. A na Kronplatzu postavit bůžky! Nebo na Korsice!" :-)

Cestou poslech četby zajímavého článku (bez ironie) o aplikaci umělého sněhu. 

Dopoledne několikrát sjezdovky na jižní straně Kronplatz s výhledem na hřeben Marmolada; nepříjemné je zjištění, jak moc mě zadýchá ježdění neupraveným terénem. Asi stárnu :-/
Dvakrát náš favorit, slalomák Pre da Peres a pak doplnění tekutin na terase chaty Grazioni.

Slunce hřeje, ale ve stínu to studí – dvakrát si s Janou vyměníme místa, aby se ohřálo i ucho, které bylo stínu.
O tom víc si zaslouží obdiv paní vrchní, oblečená v letní variantě dirndlu. Při placení raději odvracím oči, abych se v jejím pěkně vyplněném široce vystřiženého živůtku neutopil. "Měla husí kůži,” předá mi Jana informaci, kterou by moje krátkozraké oči stejně nezachytily  ;-D

Vracíme se znovu na Pre da Peres a ‘točíme’ se tam skoro do dvou.
Když nemůžeme, dáme si Veneziano v bistru přímo pod sjezdovkou a je pohoda.
(Bylo to nejlepší Veneziano, co jsme tu letos měli! Velmi slušné bylo i v Baita Saslong Hütte, nejslabší bylo v bistru pod Saslong)

Na závěr přejíždíme na Sylvester, ale to už fakt nemůžu. A vyčítám si, že jsem skrblil a nenechal si nabrousit hrany – i když vůbec nejsou ledové plotny, v prudších úsecích mám problém s “hraněním”.
Lyže musím nechat nabrousit každý rok! A jedině u pana Jindry v Ústí nad Orlicí !!! 
(Aspoň že se osvědčuje se ‘parafinová maska’, kterou na skluznice i hrany nanáším po návratu domů. V choceňských lékárnách mají parafín jen tekutý, tak jsem přešel na hřbitovní svíčky. Knoty dávám do krabice :-) )

Na úvod cesty zpátky se průvodkyně vypráví do mikrofonu o jistém umělci z Plzně, který ji před časem řekl, že po zážitcích tak krásného dne člověk potřebuje čas, aby si vychutnal katarzi z prožité krásy. Zřejmě šlo o umělce ze “staré školy”, jemného a citlivého jedince, nikoliv expresívního radikála, který si netroufl ji napřímo požádat, aby aspoň jednou držela zobák!
Průvodkyně ještě správně dodá, že každý člověk má dobu katarze jinak dlouhou. Ale pak úplně nesprávně usoudí, že katarzi jsme si užili, a začne číst dolomitskou pohádku o princezně, která se měnila ve slavíka. Uff!

Nával v sámošce při nákupu na cestu domů
k večeři konečně jako předkrm těstoviny s rajčatovým protlakem a řízek “na bylinkách”.

Denní skóre podle registrací skipasu v turniketech (‘Performance check’): 23x jízda lanovkou (7 různými), výškový rozdíl: 9051 m, odhad vzdálenosti na sjezdovkách: 39.2 km.