Lyžování v Dolomitech 2014 2/4: Val Gardena

Dopoledne slunce, odpoledne zataženo a chvílemi mlha s větrem a sněžením, parádní sníh.
Velké středisko nad vesnicí Santa Cristina: 79 lanovek a 175 km sjezdovek (se slevou pro CK 46 Euro, bez slevy 48), s příplatkem 6 Euro 500 km sjezdovek, jedno z nástupních míst na 42 kilometrový lyžařský okruh Sella Ronda.

Při snídani jeden z “velkých kluků” vyrazil pro skleničku na džus.
Kamarád ho zastavuje při návratu: “Kde’s ji vzal?” 
”No, támhle.” 
”Ty sou použitý, musíš támhle!”
Kolikrát jsem už tohle zažil - ten “kluk” je moje alter ego. Ale když je poblíž kamarád, který pomůže, tak to škrábne jen trochu ;-) 

Do Santa Cristina jedeme skoro hodinu; vyslechneme zajímavá fakta z historie zdejší oblasti v omáčce subjektivních a málo souvisejících dojmů.
Počasí snů, parkoviště na dojezdu FIS-sjezdovky Saslong, fronta na hlavní lanovku sotva pětiminutová.

Vyjedeme navazující “sedačkou” a další hodinu se ‘plážujeme’ na modrých sjezdovkách pod fotogenickým masivem Sassolungo. 

“Podaří” se mi aktivovat turniket dřív než projdu za uzavírací růžici. Pak se asi v minutových intervalech snažím o repeté, ale turniket mě odmítá červeným světlem. Jana zatím chytá bronz v “nástupním prostoru”.
Po pátém odmítnutí vyleze z boudy obsluhující chlapík a s houknutím ukáže, ať jedu dopředu, kde mi jeho kolega bez úsměvu otevře cestu k přednostnímu zařazení.
Vlekaři tu jsou příjemní jak výběrčí daní, inu velké středisko. Včera to byla domácí idyla. 

Lyžařským okruhem Sella Ronda se v obou směrech valí lidská řeka (přeháním, ale jen trochu), u lanovek s oranžovou nebo zelenou okrouhlou šipkou se tvoří i desetiminutové fronty.

Po občerstvení na chatě Baita Saslong Hütte (kromě rozhledu po okolí velmi slušné Veneziano a sympatická slovenská servírka) sjíždíme černou trasou proslulé sjezdovky Saslong.
Jedeme tu poprvé (při průjezdech Santa Cristinou v minulých letech jsme jeli červenou) a sjezdovka se rázem zařadí mezi naše favority největší. Je pěkně členitá a příjemně široká, kromě žlabu v dolní třetině. Navíc je ideální sníh a málo lidí. Ač černá, připadá nám snazší než červená FIS-sjezdovka v Zauchensee … ale tím se jen potvrzuje naše teze ověřená i v jiných střediscích: “Tady černočerná by byla v Zauchensee červená”.

Zbytek dne zůstáváme věrni Saslongu. Důležitý byl objev, že vpravo od východu z hlavní lanovky je nenápadně umístěný “kobercový pojezd”, který umožňuje beznámahový dojezd na začátek sjezdovky -  díky němu nemusíme vyjíždět šestisedačkou k průvodu na Sella Ronda.
Osvěžením je jízda plání pod masivem Sassolungo, nad kterou nás vozí rozvrzaná trojsedačka č. 19.

Od půl třetí začíná u dolní stanice hlavní lanovky ‘aprés ski’ živené muzikou harmonikáře a baskytaristy na krytém podiu.
Mezi občerstovacími zařízení pochrupává leonberger, kterého jsme tu viděli před dvěma roky, jak provokuje okolí odloženou kostí.

Při zpáteční cestě četba Messnerových vzpomínek na dědečka; zkrácená varianta, některé věty, natož události, nenavazovaly (je možné, že jsem chvílemi usnul).
Že tu byl chudý kraj a tvrdý život, jsem pobral a nezpochybňuju; koneckonců to bylo i českých horách i v podhůří (tj. v Sudetech i na vrchovině). Ale že díky tomu má Reinhold pocit svobody jen když vyleze na nějakou skálu … no, proti gustu žádný dišputát.

Dcera, obsluhující při večeři, si oblékla dirndl a v jídelně bylo hned útulněji.

Červený Zweigelt byl sice ze stejné produktové řady jako včerejší “magdalener”, ale o 3 třídy níže.

Amos hraný ve dvojicích a s případnou pomocí všech spolusedících, bez počítání, jen s úsilím zapojit všechna písmena je velmi příjemná a společnost utužující varianta hry.

Denní skóre podle registrací skipasu v turniketech (‘Performance check’): 24x jízda lanovkou (11 různými), výškový rozdíl: 7158 m, odhad vzdálenosti na sjezdovkách: 33.2 km