Po úpatí Vogéz z Barr na sever ke kanálu Marne - Rýn
Trasa Barr - Obernai – Molsheim – Marlenheim – Romanswiller – Wasselonne, 48 km, 75% po asfaltu zbytek po prašných cestách, mírně zvlněná krajina, 9:45 – 16:30.
Slunce, azuro, bezvětří = "letní vedro".
Trasa Barr - Obernai – Molsheim – Marlenheim – Romanswiller – Wasselonne, 48 km, 75% po asfaltu zbytek po prašných cestách, mírně zvlněná krajina, 9:45 – 16:30.
Slunce, azuro, bezvětří = "letní vedro".
8:30 Snídaně pod pergolou, pak balení.
Stan se snadno vejde do jedné z brašen na předním kole, do druhé spacák a pláštěnky na bagáž pro oba. Navíc do každé brašny po jedné mattonce. Celkem vyjíždím s 5 petkami vody, protože českým minerálkám se nic nevyrovná :-)
Zátěž zvyšují 2 lahve vína. Množství vezené vody časem snižujeme na 2-3 lahve, ale minimálně 2 lahve vína mám naložené celý puťák; víno doplňujeme nejdéle v poledne – už nechci zažít “večer na sucho”.
Řízení je bez problémů, ale řídítka je přece jen nutné držet větší silou a tak na konci dne netrénovaná zápěstí dost cítím
Stan se snadno vejde do jedné z brašen na předním kole, do druhé spacák a pláštěnky na bagáž pro oba. Navíc do každé brašny po jedné mattonce. Celkem vyjíždím s 5 petkami vody, protože českým minerálkám se nic nevyrovná :-)
Zátěž zvyšují 2 lahve vína. Množství vezené vody časem snižujeme na 2-3 lahve, ale minimálně 2 lahve vína mám naložené celý puťák; víno doplňujeme nejdéle v poledne – už nechci zažít “večer na sucho”.
Řízení je bez problémů, ale řídítka je přece jen nutné držet větší silou a tak na konci dne netrénovaná zápěstí dost cítím
9:45 Předpověď na dnešek je 34-38°C; slunce nás dost sežehlo už včera, Jana proto jede v tričku s dlouhými rukávy.
Loučíme se Švédy, kteří se chystají na koupání v umělém jezeru u Rýna.
Předávám paní Noelle klíčky od auta, aby ho mohla v případě potřeby přeparkovat: “Řízení je opravdu úplně standardní! My se vrátíme za týden, za 10 dní, možná pozítří – uvidíme, jak budou síly a vůbec.”
A taky kupuju 2 lahve vína – třepání a ohřev na kole kvalitě Grand Cru neprospěje, ale co se dá dělat.
Loučíme se Švédy, kteří se chystají na koupání v umělém jezeru u Rýna.
Předávám paní Noelle klíčky od auta, aby ho mohla v případě potřeby přeparkovat: “Řízení je opravdu úplně standardní! My se vrátíme za týden, za 10 dní, možná pozítří – uvidíme, jak budou síly a vůbec.”
A taky kupuju 2 lahve vína – třepání a ohřev na kole kvalitě Grand Cru neprospěje, ale co se dá dělat.
Z Barr vyjíždíme směr Gertwiller, před železničním přejezdem odbočujeme na značenou cyklostezku směr Obernai.
Chvílemi jedeme po značení Evropská cyklotrasa 5 či Veloroute du vignoble d’Alsace, chvílemi po noname cyklostezce, chvílemi není značení není. Možná proto, že jsme ze značené trasy sjeli, ale spíš proto, že francouzské značení je bordelářské a zmatečné. Někdy jsou ukazatele v každé zatáčce, někdy až po třech křižovatkách :-(
Ale kvalitní asfalt, rovina … ideální na rozjezd cyklopuťáku.
Kolem cesty vinice, sady, pole. Občas kůň či oslík. A zatracený sucho!
Obernai je mnohem větší město než jsem odhadoval (podle wiki “rapidly growing”, v roce 2011 11 tisíc obyvatel, mně to v 2015 připadá na 50 tisíc).
Směrové značení ztratíme kousek od místa, kde jsme byli včera. Chytneme cyklosměr Strasbourg; doufám, že cyklo-rozcestí na severozápadním okraji města ukáže i náš směr, ale marně.
Otáčíme v průmyslové zóně, na sever do Bischoffsheim jedeme po do dost hlavní silnici. Naštěstí, jako už tolikrát, se přesvědčujeme, že Francouzi, i když autem jezdí jako kanci, jsou vůči cyklistům velice ohleduplní. Nejvíce bezohlední jsou Belgičané, Češi tu naštěstí nejsou vůbec.
Směrové značení ztratíme kousek od místa, kde jsme byli včera. Chytneme cyklosměr Strasbourg; doufám, že cyklo-rozcestí na severozápadním okraji města ukáže i náš směr, ale marně.
Otáčíme v průmyslové zóně, na sever do Bischoffsheim jedeme po do dost hlavní silnici. Naštěstí, jako už tolikrát, se přesvědčujeme, že Francouzi, i když autem jezdí jako kanci, jsou vůči cyklistům velice ohleduplní. Nejvíce bezohlední jsou Belgičané, Češi tu naštěstí nejsou vůbec.
V Bischoffsheim odpočíváme u nádraží, na orientační tabuli tu hledáme kudy dál. Podle ní jediná cesta na kole na sever vede po silnici na severovýchod přes Griesheim-Prés-Molsheim.
Když píšu tyhle řádky, vidím na mapy.cz i na geoportail.fr, že existují i 2 přímější varianty - budiž mi to poučením pro příští akce. Chce to lepší mapy už z domova.
Takže jedeme po silnici a pot z nás teče.
Když píšu tyhle řádky, vidím na mapy.cz i na geoportail.fr, že existují i 2 přímější varianty - budiž mi to poučením pro příští akce. Chce to lepší mapy už z domova.
Takže jedeme po silnici a pot z nás teče.
11:30 U kostela v Griesheim-prés-Molsheim jsme vděční za chládek stromů na návsi.
Postěžuju si, že mě bolí v zimě zraněné koleno a Jana reaguje jediným možným způsobem: “No, to je brzo!’' :-(
V bagetérii kousek odsud mají ještě otevřeno … koupená bageta se vejde pod kryt horní brašny jen z menší části, takže ji vezu ve ‘francouzském stylu’. Z Janina pohledu: “Práší se ni!”. Ale za to se nezapaří :-)
Postěžuju si, že mě bolí v zimě zraněné koleno a Jana reaguje jediným možným způsobem: “No, to je brzo!’' :-(
V bagetérii kousek odsud mají ještě otevřeno … koupená bageta se vejde pod kryt horní brašny jen z menší části, takže ji vezu ve ‘francouzském stylu’. Z Janina pohledu: “Práší se ni!”. Ale za to se nezapaří :-)
Na poli před Altorf se prochází sólo čáp. Když vytáhnu foťák, přistává u něj kamarád(ka). Co na tom vyprahlém lánu hledali nevím, ale ve dvou jim tam určitě bylo líp než každému samotnému.
Po cyklostezce podél silnice D392 pokračujeme z Altorf do Dorlisheim a dál do Molsheim.
12:10 Molsheim - v původním plánu první, minimalistický cíl (je tu kemping).
Teď je jasné, že máme na víc, tak projíždíme historickým centrem a hledáme, kde se naobědvat před další cestou.
V malé restauraci A la Ville de Paris na severním okraji náměstí si pod slunečníkem na ulici užíváme dobré jídlo se slušným vínem. Při kávě padá obvyklá otázka: Jak je možné sníst zeleninový salát jako předkrm, hlavní jídlo a dezert, a pak šlapat? Jde to hodně těžko, příště něco vypustíme!
Teď je jasné, že máme na víc, tak projíždíme historickým centrem a hledáme, kde se naobědvat před další cestou.
V malé restauraci A la Ville de Paris na severním okraji náměstí si pod slunečníkem na ulici užíváme dobré jídlo se slušným vínem. Při kávě padá obvyklá otázka: Jak je možné sníst zeleninový salát jako předkrm, hlavní jídlo a dezert, a pak šlapat? Jde to hodně těžko, příště něco vypustíme!
13:45 Najít cyklostezku vedoucí na sever se nám nepodaří (pravděpodobně vedla podél říčky), tak jedeme po silnici D422. Je to nepříjemné, provoz je nemalý. Navíc 34°C a žízeň.
14:20 Na anonymním kruhovém objezdu poslechneme ukazatel na cyklostezku a odbočíme na asfaltku vedle silnice.
Ta končí po 300 m na vrcholku stoupání, před námi je lán kukuřice, vlevo polní cesta.
Vede nás mezi poli s obilím a lánem slunečnic, před sebou máme svíce topolů a modrou oblohu. Léto jak se sluší!
Ta končí po 300 m na vrcholku stoupání, před námi je lán kukuřice, vlevo polní cesta.
Vede nás mezi poli s obilím a lánem slunečnic, před sebou máme svíce topolů a modrou oblohu. Léto jak se sluší!
15:00 Do Wangen nás dovede polní cesta souběžná se silnicí.
Tady najíždíme na parádní cyklostezku končící v Romanswiller (asi 10 km).
V místním kempu měla dnešní etapa končit, ale konec se odkládá - kemping je mimo provoz. Mohl být dost pěkný, poloha vedle plovárny a fotbalového hřiště, jednotlivá místa oddělená živým plůtkem, velká budova se umývárnami, před ním pár betonových stolů na ping-pong.
Od ruiny karavanu, “zaparkovaného” na travnaté ploše, vychází dívka. Slabých 17, spíš 15. Ptám se, co je s kempem, ale ona jen vrtí hlavou, že anglicky nerozumí. Přicházejí dva její vrstevníci a další dívka, ani oni nekomunikují. Vzdávám to a vracím se ke kolu, opřenému o spuštěnou závoru. “Good bye”, řekne za mnou dívka a vypadá, že by taky chtěla někam pryč.
Tady najíždíme na parádní cyklostezku končící v Romanswiller (asi 10 km).
V místním kempu měla dnešní etapa končit, ale konec se odkládá - kemping je mimo provoz. Mohl být dost pěkný, poloha vedle plovárny a fotbalového hřiště, jednotlivá místa oddělená živým plůtkem, velká budova se umývárnami, před ním pár betonových stolů na ping-pong.
Od ruiny karavanu, “zaparkovaného” na travnaté ploše, vychází dívka. Slabých 17, spíš 15. Ptám se, co je s kempem, ale ona jen vrtí hlavou, že anglicky nerozumí. Přicházejí dva její vrstevníci a další dívka, ani oni nekomunikují. Vzdávám to a vracím se ke kolu, opřenému o spuštěnou závoru. “Good bye”, řekne za mnou dívka a vypadá, že by taky chtěla někam pryč.
Vracíme se 3 km do Wasselonne, které jsme z jihu objížděli po cyklostezce. Teď ale jedeme podél silnice D224, naštěstí je tu také stezka pro cyklisty.
Podle camping.info tu být 2 kempy – k jednomu přijíždíme hned na kraji města, o existenci druhého pochybuju.
Podle camping.info tu být 2 kempy – k jednomu přijíždíme hned na kraji města, o existenci druhého pochybuju.
16:30 V recepci nikdo. Než se stihnu zeptat chlapíka sedícího s pivem před miniprodejnou, ten zavolá směrem k domu na opačné straně ulice a za chvíli se na balkoně objeví jeho kamarád – zřejmě kouká na přenos z Tour de France. Když pochopí, že francouzsky se s námi nedomluví, kývne a jde k nám. Pochvalně poklepe na naložená kola: “Hmm, veló … where are you from?” Když řeknu, že z Česka, přidá i uznalé pokývání hlavou. A tak honem doplním, že na kolách jedeme teprve z Barr. Zachechtá se a přisune papírek, abych napsal jméno a hlavně “post code”. Ukáže, kde můžeme postavit stan, a spěchá zpět k televizi.
Kemp je poloprázdný, najít místo ve stínu není problém (všechna stanovací místa jsou ve stínu).
Stavba stanu už nám jde od ruky; ještě si zvyknout na sezení na zemi.
Sanitární zařízení pěkné a prostorné, dosud neviděnou atrakcí je pro mě prostor s pisoáry, který umožňuje všem kolemjdoucím vizuální kontrolu zde shromážděných mužů.
Stavba stanu už nám jde od ruky; ještě si zvyknout na sezení na zemi.
Sanitární zařízení pěkné a prostorné, dosud neviděnou atrakcí je pro mě prostor s pisoáry, který umožňuje všem kolemjdoucím vizuální kontrolu zde shromážděných mužů.
Večer jdeme na procházku do města.
Radnice, kostel i staré opevnění jsou atraktivní; masivní roleta na výkladu obchodu s elektronikou ale dává poněkud znekldňující varování.
Radnice, kostel i staré opevnění jsou atraktivní; masivní roleta na výkladu obchodu s elektronikou ale dává poněkud znekldňující varování.
Žádné komentáře:
Okomentovat