Alsasko Lotrinsko: Císařovniny lavičky

Autem pro vzorky vín, pak na kolách za Banc de l'impératrice
Trasa: Barr – Valff – Stotzheim – Epfig – Andlau - B., 41 km; polojasno, vedro.  

Je neděle. Navzdory tomu jedeme po ránu autem nakoupit vína od náhodně vybraných vinařů z okolí – snad budou mít někde otevřeno.
Stejně jako vloni chci vždycky koupit po dvou lahvích Riesling (rýnský ryzlink), Pinot Gris (rulanské šedé) a Pinot Noir (rulanské modré). Člověk míní, vinaři mění. Ale spolu s Edith Piaf prohlašuji: “Non, Je ne regrette rien“ :-D
- Vinařství Domaine Léon Faller, Itterswiller: nemají Pinot Noir, tak vezmeme vzorky 2 ryzlinků (Grand Cru z tratě Muenchberg a ‘traditional’ z tratě Frühmess).
- Vinařství a hotel Kieffer, Itterswiller: namísto ryzlinku bereme sylvánské, pak ochutnáme červené cuvée ‘tradional’ a kupujeme ho hned celý karton a navíc dvě lahve téhož v provedení ‘barriques’;
nádavkem příjemné povídání s dvěma (asi) bratry o vyhlídkách letošních ročníků. 
- Vinařství Domaine Waegell, Nothalten: z oken už je cítit, že nedělní oběd je skoro hotový, ale vinař je v pohodě. Má všechny požadované odrůdy nebo cuvée s jejich ‘majoritní účastí’, ale když se zmíní, že právě dostal zlatou medaili za svůj ‘Crémant Rosé’, přidávám je “do košíku” a aby to vyšlo na celé kartony, tak “od všeho po třech lahvích”.

Vracíme se ke stanu a vyjíždíme na kolách.
První cíl = oběd.
Motorest v Gertwiller praská ve švech. Chvíli marně čekáme na zahrádce na obsluhu. Asi se jim nechce obsluhovat venku v sílícím větru, my zas nechceme sedět uvnitř.

V hotelu na západním okraji Valff sice pikolící vybíhají obsluhovat na zahrádku, ale mají bílá saka a vypadají tak honosně, že by na naše zaprášené sandály určitě hleděli ‘krz prsty’.
Uprostřed vsi je restaurace “U tří hus” – no, najedli jsme se tam. Ale od nás žádná pochvala.
Nejvyšší ocenění ve Valff od nás dostává ‘muškátový stromek’. Nádherných muškátů v nejrůznějších instalacích a konfiguracích jsme viděli spoustu, ale uspořádání do podoby stromku je unikát.

Pak už jedeme za našim cílem – za Císařovninými lavičkami.
V mapě IGN je hodně červených hvězdiček (označující pozoruhodnost stojící za zhlédnutí) s doplňujícím textem ‘'Banc de l’impératrice.
Že to znamená Lavička císařovny rozumíme, ale co to je, nevíme. To musíme vidět.

První Lavičku císařovny najdeme na východním okraji Valff:
“Aha, tak to je tohle; no jo, to už jsme tu viděli!”

Banc de l’imperatrice je kamenný objekt složený ze dvou svislých sloupků, které spojují dva vodorovné trámy.
Dolní trám je ve výšce 25 - 40 cm, horní ve výšce asi 150 - 170 cm.
Po každé straně je kamenný kvádr vysoký asi 40 cm.

Na horním trámu většiny laviček, které navštívíme, je vytesán letopočet 1854; na jedné 2010, pár jich nemělo žádné datování.
Že se dá sedět na spodním trámu je zřejmé, k čemu jsou ostatní komponenty nás nenapadá.

Jedeme podle mapy k dalším lavičkám. Jana si dává za úkol zaujmout pokaždé jinou pózu.
U sedmé lavičky už trochu dochází nápady, zavádíme kriterium:
“K prohlášení pózy za odlišnou stačí, aby se odlišovala poloha rukou”.

Bližší informace o historii a účelu laviček najdu na Wikipedii až doma:
Kamenné lavičky nechal stavět prefekt zdejší oblasti Alsasko Bas-Rhin (Dolní Porýní) August-César West.
Oficiálním důvodem bylo připomenutí prvního výročí sňatku císařovny Eugenie s Napoleonem III, ale spíše šlo o státem podporovanou zaměstnanost v době krize … to náš Karel IV. měl stejný nápad už půl milenia dříve, na wiki o tom určitě bude napsáno … aha, tak ono to bylo jinak :-0
Lavičky byly budovány z vogézského pískovce v letech 1854 – 1858 podél cest , aby na nich mohli odpočívat lidé jdoucí na trhy do okolních obcí.
Konstrukce umožňovala aby lidé, nesoucí na hlavě těžké břemeno, mohli svůj náklad snadno odložit na horní trám. A z tohoto trámu později svůj náklad znovu položit na hlavu pohodlněji, než kdyby ho museli zvedat ze země. Kvádry vedle sloupků usnadňovaly nasedání na koně či na krávu.
Takových laviček bylo údajně postaveno 4483.         

My jsme jich během vyjížďky navštívili 14 (jedna z nich nebyla na naší mapě) – jejich polohy jsou zde.

V závěru horkého dne zastavujeme na občerstvení v Andlau. Venkovní sezení Relais de la Poste má příjemnou atmosféru, vrchní kmitá a komunikuje.

-----

Perlička z následujícího dne:
U snídaně se ptáme paní Noëlle na tyto objekty. 
Zhruba vysvětlí, co se pak přesněji dozvíme z wikipedie, neví o tom, že by nějaká taková lavička byla přímo v Barr nebo u jeho okraje (na mapě zakreslená není). 
Odpoledne, při návratu z pěšího výletu, nevěříme svým očím – přes ulici, sotva 50 metrů od vinařství, stojí Banc l’imperatrice!
Dnešek je pěší, takže na fotce téhle lavičky nejsou naše kola.