Alsasko Lotrinsko - Cyklopuťák 4/6: Od jezera snů na hřeben Vogéz

Trasa: Lac de Longemer – Le Schlucht – Route des Crétes – Auberge du Hahnenbrunnen – Refuge du Hahnenbrunnen, 35 km, nastoupáno asi 750 m, 100% asfalt, prům. rychlost 9 km/h;
Slunce, teplo.

Dneska dělám snídani já: v ‘bulanžérii’ v Longemer koupím jen “běžné” bagety a koláče; francouzské snídaňové lahůdky seženu až kousek dál řeznictví Boucherie Tisserant … opět jsem nadšený z nabídky.
A plný počet bodů dostávám i já po návratu ke stanu ;-)

10:00 Vyjíždíme na etapu, která nás od jezera Lac de Longemer (720 mnm) vrátí na hřeben Vogéz (1250 mnm). Pojedeme v loňských stopách, ale letos chceme přespat nahoře, abychom zítra ‘dali’ Grand Ballon (1430 mnm).
Jedeme po východním okraji jezera kolem soukromého jezírka Lac de Retournemer (cedule na stromě zakazuje úplně všechno), z neznalosti mineme atrakci Cascade de ReTournemer (snad příště), ale zato objevíme tunel bývalé železnice Tramway de Retournemer, která vedla tam, kam míříme i my – do průsmyku Col de la Schlucht a pod vrchol Le Hohneck.

11:15 Na křižovatce (910 mnm) na rozdíl od loňksa odbočujeme doprava, po chvíli stoupání a klesání jsme u dolní stanice lyžařských vleků na Le Hohneck – podle mapy by odtud měla vést ‘přípojka’ na cyklotrasu 15. Tour de La Bresse. ‘Přípojka’ je šotolinová cesta, po které bychom dokázali kola chvíli tlačit. Ale ne moc dlouho. Okruh se jezdí na horksých kolech a to v opačném směru. 
Takže jsem v plánování zase jednou ulítl :-P
Vracíme se na křižovatku a pokorně šlapeme k průsmyku Col de la Schlucht (13:00, 1150 mnm) a výš na hřebenovou silnici Route de Crétes.

13:30 Svačíme na odpočívadle s výhledem na jezero, od kterého jsme dnes vyjeli.
Po dvaceti minutách nás z laviček vytlačí zájezd důchodců.

Silnice příjemně osciluje kolem vrstevnice, vhledy do jezer hluboko pod námi jsou fascinující, nepříjemné jsou tlupy některých motorkářů.

15:15 Chvíli rovnáme zadnice u silnice s výhledem do dálky i do hloubky. Sotva vypnu foťák, zazní řev leteckého motoru a z údolí pod námi vyletí stíhačka Dassault Rafale. Za ní druhá a ještě jedna ... impozantní pohled.

Kousek dál je cíl etapy – horská chata (=refuge) Touring Club Mulhouse. Vloni jsem si tu všiml na tabuli zmínky o možnosti ubytování, ale z domova už jsem nebyl schopen najít kontakt. Dnes je na dveřích papírek, že správce přijde v 17:00; z vývěsky soudíme, že ubytování bude možné.
Prima, jedeme na (pozdní) oběd!

400 metrů dál je farma s restaurací (=auberge)  Auberge du Hahnenbrunnen, kde jsme vloni měli skvělý farmářský oběd: uzené s bramborovou kaší a salátem.
Dokonalé netřeba měnit – volbu opakujeme a opět ambrozie!
Navíc zjišťujeme, že jsme měli štěstí – příchozí sotva čtvrhodinu po nás už ostrouhají, teplé jídlo se už nevydává, jen dezerty a nápoje.
A ještě navíc, k Janě přijde pro drbání pejsek, který nás vloni bavil tím, jak si usilovně chtěl hrát s kravami. Letos už tak čiperný není – pochopil, že na dlažbě v jídelně je taky dobře. Ale všechna čest, vůbec neškemral o jídlo!

Poptáme možnost přijít ráno na snídani (ano, od 8:00) a vrátíme se k ‘refuge’.
Správce už tam je, přespat můžeme. Přezouvání nutné hned v hale, v přízemí komfortně kuchyně, jídelna, sprchy a tolety; spí se v patře.
Dostáváme pokoj 1, na dvojce bude čtveřice, která přijede večer. Při prohlídce pokoje nás napadne otázka, proč se mluví o pokoji 1 a 2, když jde o jednu místnost s 16 postelemi, částečně rozdělnou skříní. Ale je fakt, že místnost má 2 dveře :-)

Až do tmy sedíme venku a vstřebáváme klid a krásu krajiny.
V noci mě co chvíli budí cinkání kravských zvonců na pastvině pod oknem. A taky Jana … abych přestal chrápat a nebudil mladé Francouzky za skříní.