Tiché “Gagaga” a tlapkání u hlavy způsobuje, že ráno lezu ze stanu brzo. Dokonce ještě před Janou.
Vkleče (jak jinak, stan je malý) vystrčím hlavu ven a před nosem mám kachní zobák. Kachna nevzrušeně zopakuje “Gaga” a odkolíbá se spolu se čtyřmi družkami k sousednímu stanu prohlédnout, co zbylo od večera tam.
Jeho obyvatelky, blondýnka a tmavovláska asi dvacetileté, každá s potenciálem půvabu dostatečným na rozvalení i nejpevnějšího klukovského přátelství, nechaly na dece nějaké keksy.
Tiše máchám rukama, abych nebudil, ale kachny při hodování na dece aspoň neseděly. Marně … zapůsobí až praskání mých narovnávaných kolen při vstávání.
Kačeny se zvednou a šlapou dál, ale po 20 minutách se přikolíbají zpět z druhé strany.
To už jsou dívky vzhůru - kupodivu neztropí scénu, ranní kontakt s živou přírodou je upřímně rozesmál.
Vkleče (jak jinak, stan je malý) vystrčím hlavu ven a před nosem mám kachní zobák. Kachna nevzrušeně zopakuje “Gaga” a odkolíbá se spolu se čtyřmi družkami k sousednímu stanu prohlédnout, co zbylo od večera tam.
Jeho obyvatelky, blondýnka a tmavovláska asi dvacetileté, každá s potenciálem půvabu dostatečným na rozvalení i nejpevnějšího klukovského přátelství, nechaly na dece nějaké keksy.
Tiše máchám rukama, abych nebudil, ale kachny při hodování na dece aspoň neseděly. Marně … zapůsobí až praskání mých narovnávaných kolen při vstávání.
Kačeny se zvednou a šlapou dál, ale po 20 minutách se přikolíbají zpět z druhé strany.
To už jsou dívky vzhůru - kupodivu neztropí scénu, ranní kontakt s živou přírodou je upřímně rozesmál.
Slunce je nízko nad jezerem a krásně nasvětluje topolovou alej, toho pohledu se nemůžu nabažit.
V téměř vybitém mobilu objevuji žádost o radu od kolegy z práce - ze včerejška. Spěchám k toaletám, naštěstí tu mají vedle zrcadel zásuvky na holící strojky. 5 minutová konzultace stačila, odpojuji nabíječku, vycházím na centrální chodbu.
A ztuhnu, protože proti mě míří šipka se siluetou postavy v sukni … já šel z opačné strany než jindy, takže ‘na pány’ jsem měl zahnout doleva. No, hlavně že mě žádná nepřistihla!
Ale k čemu mají dámy tolik zásuvek vedle zrcadel? Asi na dobíjení mobilů.
A ztuhnu, protože proti mě míří šipka se siluetou postavy v sukni … já šel z opačné strany než jindy, takže ‘na pány’ jsem měl zahnout doleva. No, hlavně že mě žádná nepřistihla!
Ale k čemu mají dámy tolik zásuvek vedle zrcadel? Asi na dobíjení mobilů.
Během snídaně, jejíž standardní 2 chody doplňuje červené cuvée od včerejška, se opodál odehrává partnerská etuda na téma “Jak chci začít den”:
Na židličkách před stanem sedí dívka se svým přítelem.
Zatímco ona ztělesňuje “slogan” All You need is love, mládenec zjevně preferuje něco k snědku.
Dívka v rychlém sledu sehraje několik mikro-rolí (‘Trhni si nohou’, ‘Veselý diblík’, ‘Skončili jsme’, ‘Erotická diva’, ‘Tichá domácnost’), ale bez valného výsledku – mládenec zůstává v roli “Já mám hlad”, asi v polovině dívčina představení si vezme knížku.
Dívka vytáhne zpod tropika gril a čeká až se sám zapálí … patovou situaci vyřeší ťukání rovnaných židlí a stolků od kempové restaurace – už brzy otevřou.
Na židličkách před stanem sedí dívka se svým přítelem.
Zatímco ona ztělesňuje “slogan” All You need is love, mládenec zjevně preferuje něco k snědku.
Dívka v rychlém sledu sehraje několik mikro-rolí (‘Trhni si nohou’, ‘Veselý diblík’, ‘Skončili jsme’, ‘Erotická diva’, ‘Tichá domácnost’), ale bez valného výsledku – mládenec zůstává v roli “Já mám hlad”, asi v polovině dívčina představení si vezme knížku.
Dívka vytáhne zpod tropika gril a čeká až se sám zapálí … patovou situaci vyřeší ťukání rovnaných židlí a stolků od kempové restaurace – už brzy otevřou.
9:00 Kachny naposledy zkontrolují naše kola a my vyjíždíme.
Od části Bodamského jezera zvané Untersee, kde leží ostrov Reichenau, chceme přejet na severovýchod k části nazývané Überlinger See (podle města na protějším břehu; projížděli jsme ho 1.den našeho puťáku) podívat se na ostrov Mainau.
Fotovoltaickému stožáru s mechanikou otáčení za sluncem zřejmě navečer došla “ekologická” energie - panely jsou teď po ránu otočené ke slunci ‘zády’.
Jestlipak tahle monstra, která hyzdí krajinu k potěše zelených mozků, vyrobí během svého života aspoň polovinu energie, která byla spotřebovaná na jejich postavení.
Díky dotacím ale svému majiteli zisk určitě přinesou.
Jestlipak tahle monstra, která hyzdí krajinu k potěše zelených mozků, vyrobí během svého života aspoň polovinu energie, která byla spotřebovaná na jejich postavení.
Díky dotacím ale svému majiteli zisk určitě přinesou.
Potěšila přívětivá lesnaté a lučinatá pahorkatina, kterou projíždíme po liduprázdné cyklostezce.
Vyděsil pohled na mapu v městečku Dettingen - do něj jsme vůbec přijet neměli.
Na vině je - kromě mojí hlouposti a slepoty - i nešikovná mapa z Google.
Bilance: proti plánu jsme si zajeli asi 20 km .
Vyděsil pohled na mapu v městečku Dettingen - do něj jsme vůbec přijet neměli.
Na vině je - kromě mojí hlouposti a slepoty - i nešikovná mapa z Google.
Bilance: proti plánu jsme si zajeli asi 20 km .
10:30 Prudký sjezd do městečka Wallhausen nás přivádí na břeh jezera; dál pokračujeme po důvěrně známém značení dálkové trasy na jihovýchod: Ostrov Mainau – 10 km.
Holt, za chyby se platí.
Holt, za chyby se platí.
Cesta se kroutí, stoupá a klesá, vůbec to to není nudná rovina, občas řadíme 1 : 1.
Slunce praží, je vedro, naštěstí části trasy vedou stínem alejí nebo lesíků.
Slunce praží, je vedro, naštěstí části trasy vedou stínem alejí nebo lesíků.
11:00 Na "květinový ostrov” Mainau se na kolech nesmí.
Zamykáme kola na parkovišti, nedaleká tabule varuje před kapesními zloději.
Cestou k pokladně užasle zíráme na panely, prezentující atrakce ostrova:
- z květin vytvořené obří sochy pávů a kačen,
- zoologická zahrada, kde dětičky mohou hladit kozičky a ovečky,
- dechový šraml preludující k promenádě…
To všechno můžeme vidět, pokud zaplatíme 17.5 €! Každý!!
”Přece nedáme tolik peněz za takovou hrůzu!!!”, říká Jana.
Sedáme v restauraci vedle kasy – espreso, vinný střik a radost z pěkného dne kousek od ostrova.
Zamykáme kola na parkovišti, nedaleká tabule varuje před kapesními zloději.
Cestou k pokladně užasle zíráme na panely, prezentující atrakce ostrova:
- z květin vytvořené obří sochy pávů a kačen,
- zoologická zahrada, kde dětičky mohou hladit kozičky a ovečky,
- dechový šraml preludující k promenádě…
To všechno můžeme vidět, pokud zaplatíme 17.5 €! Každý!!
”Přece nedáme tolik peněz za takovou hrůzu!!!”, říká Jana.
Sedáme v restauraci vedle kasy – espreso, vinný střik a radost z pěkného dne kousek od ostrova.
Od toalet přináší Jana zážitek, který tohle lákadlo cestovních kanceláří v našich očích definitivně pohřbívá: “Tam stojí baba, v ruce roličku hajzlpapíru, a když zaplatíš, tak ti ho kus odtrhne! No, to je jak v Rusku!” Soudíme, že ostrov asi patří rusky mluvícímu oligarchovi. Nebo Kellnerovi s Kočkou?
Až doma na wiki zjistíme, že ostrov vlastní jakási švédská hraběcí rodina :-P
Až doma na wiki zjistíme, že ostrov vlastní jakási švédská hraběcí rodina :-P
11:30 Zpočátku se vracíme stejnou cestou; projíždíme platanovou alejí. Kam se na tuhle krásu hrabou květinové kačeny!
Po kilometru neodbočíme na značenou trase nad jezerem, ale stoupáme na pražícím slunci ‘krpál’ do městečka Litzelstetten.
Na jeho okraji chvíli marně hledáme značkami avizovanou prodejnu, nakonec oslovíme kolemjdoucí dámu. S pobaveným úsměvem vysvětluje a ukazuje, ať pokračujeme podél silnice na druhý konec městečka. Před prodejnou zaparkujeme kola … a ve vchodu dáváme přednost téže dámě, která sem mezitím došla.
Kromě standardních potravin kupujeme i balíček svíček, které by měly odpuzovat hmyz.
Na jeho okraji chvíli marně hledáme značkami avizovanou prodejnu, nakonec oslovíme kolemjdoucí dámu. S pobaveným úsměvem vysvětluje a ukazuje, ať pokračujeme podél silnice na druhý konec městečka. Před prodejnou zaparkujeme kola … a ve vchodu dáváme přednost téže dámě, která sem mezitím došla.
Kromě standardních potravin kupujeme i balíček svíček, které by měly odpuzovat hmyz.
Po úzké asfaltce mezi loukami a jabloňovými sady, s krásným výhledem na jezero pokračujeme do Dingelsdorf a pak alejí - pro změnu březovou – do Wallhausen.
12:45 Oběd a odpočinek v pizzerii na nábřeží – samozřejmě s pizzou (‘německý styl’ = hodně těsta) a vinným střikem; k tomu se zájmem sledujeme ‘jeřábování’ člunů z automobilních přívěsů na jezero.
13:45 Zkoušíme pokračovat po značce vedoucí podél břehu, ale cesta je jen pro pěší … nejen proto, že je tu značka “zákaz cyklistům”, ale především proto, že po schodech.
S naší bagáží schody “nedáme” a tak šlapeme po silnici prudké stoupání, které jsme si před 3 hodinami vychutnali ve sjezdu.
S naší bagáží schody “nedáme” a tak šlapeme po silnici prudké stoupání, které jsme si před 3 hodinami vychutnali ve sjezdu.
14:30 Jsme na kopci nad Dettingen; je úmorné vedro a máme dost.
Po krátkém sjezdu kamenitou polní cestou najíždíme na asfaltovou cyklostezku podél silnice. A zase stoupáme.
Po krátkém sjezdu kamenitou polní cestou najíždíme na asfaltovou cyklostezku podél silnice. A zase stoupáme.
V úvoze před Langenrain chceme odpočívat ve stínu keřů; pijeme a zkoušíme sedět na prudké stráni, ale mouchy nás brzy donutí jet dál.
V Liggeringen projíždím kolem stojící trojice cyklistů v okamžiku, kdy jeden říká: “…. se zeptám jestli tudy!”.
A s rukou napřaženou do směru, z kterého přijíždíme, volá na Janu: “Konstanz, Konstanz ?”.
Zastavuju a odpovídám místo ní: “Jojo, vede to do Kostnice!” :-)
A s rukou napřaženou do směru, z kterého přijíždíme, volá na Janu: “Konstanz, Konstanz ?”.
Zastavuju a odpovídám místo ní: “Jojo, vede to do Kostnice!” :-)
Chvíli povídáme. Zjišťujeme, že jsme skoro sousedi – my z Chocně, oni od Hronova.
“Tam jsme nedávno byli, v Machovské Lhotě!”, vzpomínám na skvělou ‘expedici’.
“Já jsem ze sousední vesnice. Kde jste bydleli?”
“V penzionu U Lidmanů“, říkám a pěju ódu na fantastickou koprovku k večeři a palačinku s jahodami ke snídani.
Pánové jedou pánskou jízdu, od Curychu do rakouských Alp, severně kolem Bodensee. Ještě 5 dní než se kruh uzavře. Stan nevezou, spí pod širákem. A večerní nálety komárů je taky sužují!
Tak šťastnou cestu!
“Tam jsme nedávno byli, v Machovské Lhotě!”, vzpomínám na skvělou ‘expedici’.
“Já jsem ze sousední vesnice. Kde jste bydleli?”
“V penzionu U Lidmanů“, říkám a pěju ódu na fantastickou koprovku k večeři a palačinku s jahodami ke snídani.
Pánové jedou pánskou jízdu, od Curychu do rakouských Alp, severně kolem Bodensee. Ještě 5 dní než se kruh uzavře. Stan nevezou, spí pod širákem. A večerní nálety komárů je taky sužují!
Tak šťastnou cestu!
15:30 Táhlý sjezd z směr Bodman.
Za vesnicí prodává farmář jablečný mošt. Do pet-lahví kupujeme 2.5 litru (3.5 €) a žíznivě pijeme.
Je poctivý, výživný, sladký. Ale žízeň se brzy vrací.
Za vesnicí prodává farmář jablečný mošt. Do pet-lahví kupujeme 2.5 litru (3.5 €) a žíznivě pijeme.
Je poctivý, výživný, sladký. Ale žízeň se brzy vrací.
Kolem jabloňových sadů a kolem hejna čápů dojedeme do Wahlwies.
V pondělí jsme tu ‘narazili’ na plný kemp, dnes se marně dobýváme do zdejší nejlepší, protože jediné (alespoň podle tvrzení ztepilé hnědovlásky kráčející kolem) restaurace ve snaze dát si espreso a chvíli posedět – otvírají v 17:00, na hodinách je teprve 16:25.
Vedro a únava rozhodnou – počkáme na lavičce u památníku naproti restauraci.
Až po hodné době si všimneme pekárny opodál. Jdu se zeptat, zda nemají aspoň coca-colu … a oni tam dělají i espreso!
V pondělí jsme tu ‘narazili’ na plný kemp, dnes se marně dobýváme do zdejší nejlepší, protože jediné (alespoň podle tvrzení ztepilé hnědovlásky kráčející kolem) restaurace ve snaze dát si espreso a chvíli posedět – otvírají v 17:00, na hodinách je teprve 16:25.
Vedro a únava rozhodnou – počkáme na lavičce u památníku naproti restauraci.
Až po hodné době si všimneme pekárny opodál. Jdu se zeptat, zda nemají aspoň coca-colu … a oni tam dělají i espreso!
S doplněnou hladinou kofeinu hravě vyšlapeme poslední stoupání a v 17:30 dojíždíme k naše autu, ‘hlídajícímu’ místo v kempu Stockach.
V recepci se zdravím s naší rodačkou a zaplatím za pobyt (za auto, blokující 1 stanovací místo platím 5 € – paráda).
Vedro opadá jen zvolna, teploměr ukazuje stále přes 30°C.
K večeru se kemp trochu plní, předpověď hlásí tropický víkend.
Večerní degustaci – Müller Thurgau z vinařství Hagnauer opět dostává absolutorium - opět naruší komáří útok.
Asi si nevšimli zapálených odpuzujících svíček.
Puťák kolem jezera skončil, zítra přejíždíme do alsaských vinic.
“Byla to paráda"! To jsem zvědavá na příští rok, laťku jsi dal hodně vysoko!”
Žádné komentáře:
Okomentovat