Trasa Stockach – Gohren, 66 km, 7 hodin, dolů z kopce a po rovině;
slunečno, 24 - 30°C, většinou bezvětří.
Po snídani (pečivo se sýrem, müsli, káva a čaj) sbalen stan, naložena kola, auto přeparkováno na “protější campingplatz”, kde bude víc ve stínu (po předchozím odsouhlasení v recepci).
Při balení opakovaně chválíme cyklo-brašny Sport Arsenal: snadné upevnění na nosič, spousta kapes přístupných i při navěšení na kolo, samostatné kapsy na boty … je vidět, že jejich tvůrci přemýšleli a prakticky ověřovali (viz Čápi u Chocně).
Pro upevnění stanu na horní brašnu se osvědčuje síťka síťového programu Octavia Combi :-)
Balím i 5 PET-lahví s minerálkami – i když jídlo, prodávané v zdejších obchodech, je kvalitnější než v Česku, mattonka a magnesia podle nás nemají konkurenci.
Hmotnost nákladu odhaduji na 15 kg, jízda je bezproblémová, s ovládáním kola nejsou problémy ani v rychlejších sjezdech.
9:30 Ze Stockach vyjíždíme po státovce směr Überlingen.
Na konci města začíná široká asfaltová cyklostezka klesající do vesničky Espasingen, na jejímž konci najíždíme na cyklostezku kolem Bodamského jezera, v německé části označované Bodensee Radweg.
Cyklostezky vedou po širokých chodnících nebo jsou vyznačeny na vozovkách i v těch nejmenších vesnicích;
na kruhových objezdech jsou výrazné pásy pro cyklisty.
Jak je v civilizovaných zemích obvyklé, řidiči se k cyklistům i k chodcům, co by slabším a zranitelnějším tvorům, chovají ohleduplně.
V městečku Bodman (nebo Sipplingen?) mají zajímavé kašny … protože je zrovna den svozu odpadků, pořízené fotografie nejsou příliš reprezentativní.
Většina cesty vede poblíž cyklostezky železnice i silnice.
Vlaky tu jezdí často, všechny osobáky mají označení, že berou kola … takže kdyby byla krize, můžeme dojet vlakem.
”Táto, to bys mi neudělal! Že ne!”
Přesto se stalo několikrát, že jsme špatně zahnuli, přejeli odbočku, prostě ztratili značení.
Při téhle tůře to není problém – stačí vzít “směr jezero”.
Pokud na takto zvolené radiále nenarazíme na ztracenou cyklostezku, jedeme podél jezera ve zvoleném směru a po čase se hledaná cyklostezka sama připojí na naši cestu :-)
10:55 Latté a střik v zahrádce kavárny v Überlingen;
náš dotaz, zda už mají otevřeno, donutil k předčasnému zahájení obsluhy servírku, která se pak na nás po celou dobu konzumace tváří nevrle. Promiňte, slečno, už to neuděláme! (2x latté a 2x střik = 9 Euro)
Na druhé straně ulice je bächle, jak ji známe z Freiburgu nebo Villingenu.
V horkém dopoledni si její tekoucí čistou vodu užívá malý špunt s pamprskou a jeho starší sestra (oba pod babiččiným dohledem).
11:30 Jedeme dál.
Okolí cyklostezky je různorodé, pořád je nač koukat.
Jezero v této části nabízí spoustu oblázkových pláží na koupání.
Ještě ráno jsme nevěděli, jestli jezero nebude na koupání moc studené … není, naopak.
Je teplé a velice čisté!
V každém městečku či vesnici je přístaviště pro osobní jachty a čluny (marína) a obvykle i koupaliště.
Malebný zámeček Maurach je obklopený vinicemi,
vinice jsou i ve středu úpravného a starobylého města Meersburg
(odtud jezdí trajekt do Konstanz).
Pečlivě ošetřované jabloňové sady i vinice tu elmi často zakrývají síťovinou, chránící úrodu před loupeživými nálety ptáků.
Na jedné stráni sledujeme zakládání nové vinice – zřejmě namísto základního hnojení tu rozestýlají vrstvu slámy.
Místy jsou plantáže jahod či zeleniny.
V městech vede cyklostezka alejemi nebo pěšími zónami v jejich centrech.
13:00 Svačíme na lavičce u oblázkové plážičky.
Pomalu se blíží zvuk motoru, loď stále nikde nevidíme, najednou je zdroj zvuku přímo nad námi – vzducholoď “zepelín”.
Na nosné konstrukci má nápis propagující muzeum těchto vzducholodí a hraběte Ferdinanda von Zeppelin ve Friedrichshafen, ke kterému se blížíme.
14:00 V Immenstaad am Bodensee projíždíme kolem supermarketu REWE, takže využíváme příležitost a doplňujeme zásoby: pečivo, sýr, zeleninu a samozřejmě víno.
Protože na protější straně jezera leží švýcarský kanton Thurgau, je jasné, jakou odrůdu hledáme v regálech.
Kupujeme 2 lahve zdejšího vinařství Hagnauer, MT Kabinett a Kabinett – Trocken, obě ročník 2012 (za 5.80 a 6.50 Euro).
Webová prezentace vinařství na www.hagnauer.de má své mušky, ale jejich vína jsou skvělá: svěží, ovocná, s lehkou kyselinkou, neškodí jim ani to, že je pijeme nevychlazená (ledničku jsme na kola nepobrali).
Navíc potěšilo, že po namarkování pokladní někam zatelefonovala, pak nám oznámila, že na zdejší vína je teď sleva a odečetla 6 Euro.
Pokoušíme se také koupit repelent.
V regálech s chemií takový produkt hledáme marně, zkusíme dotaz u personálu.
Zaboha si nemohu vzpomenout, jak se německy řekne komár, moucha nebo hmyz, tak zaskočím postarší dámu, rovnající psí konzervy dotazem: “Bitte, something against insect … insect protection … fly … Repelent!”
Nechápavý pohled, ticho, zakroucení hlavou.
Tak nic, však my to vydržíme.
Úsek Immenstaad – Friedrichshafen – Eriskirch je hodně nepříjemný:
- cyklostezka vede podél frekventované silnice
- vedro
- nic moc výhled.
Ve Friedrichshafen zabloudíme, ale jen na chvíli; k nalezení správné cesty pomohlo pravidlo uvedené výše.
U přístavu míjíme muzeum propagované vzducholodí, ale nezastavujeme, není čas.
Od Eriskirch vede trasa zase mezi jabloňovými sady;
u jahodové plantáže se Jana inspiruje, jak podkládat zrající plody.
V protisměru jede na kolech “pionýrský tábor” - aspoň 60 dětí následujících vedoucího, na začátku mrňousové, na konci skoropuberťáci vyvádějící skopičiny .
V Langerangen mají legračně působící fontánu v podobě rybáře (i když asi jako legrace zamýšlena nebyla), zajímavou “máji” s ikonami řemesel a všude spoustu kytek, záplavu muškátů a fuchsií.
Z pláže u maríny je pěkný výhled na Alpy promítnuté nad Lindau a Bregenz,
kvůli mlžnému oparu ale vidíme jen siluetu a pramálo detailů.
16:00 Příjezd do autokempu Gohren.
Kemp je velký, sám sebe prezentuje 4 hvězdičkami, hodnocení na camping.info je méně příznivé – je drahý: 1 noc pro 2 osoby a malý stan = 29 Euro.
Na stanovou louku se vměstnáme; postavíme stan, ochutnáme víno a jdeme se osprchovat.
Toalety a sprchy jsou od Zeltwiese (= stanové louky) skoro 500 metrů; ve sprchách je jen 1 kohoutek – je možné regulovat intenzitu proudu, ale nikoliv teplotu vody.
Kdo šlapal většinu dne v horku a na slunci, ten teplou sprchu ocení tak jako my :-(
Večeříme ve velké kempové restauraci - jsme blízko “švarcvald”, tak samozřejmě objednáváme špecle (spätzle). Jana se sýrem, já s uzeným, k tomu vinný střik z bílého vína. 
Jídlo dobré, střik poctivý (poměr “halb und halb”), obsluha příjemná.
Když servírka přináší mě druhý střik a Janě espreso, ptám jí na ‘obchodní’ název nápoje “Wein gespritzt mit Wasser”.
Dívka odpoví: “Most.” a vzápětí, jako když si něco v hlavě sepne, se vyděsí: “Ale vy jste měli něco jiného … vy jste měli víno! Tohle je jablečná šťáva!”
Uklidňujeme ji, že se nic neděje, že rádi ochutnáme ‘cidre’ z jabloní, kolem kterých jsme celý den jeli.
Dívka se znovu omlouvá a ještě několikrát se přijde zeptat, zda opravdu je všechno v pořádku.
Zkušenost to byla dobrá, ujistil jsem se, že zdejší cidre mi nechutná úplně stejně jako ten, který je u nás občas k dostání v ‘lídlu’.
Zážitek popisuji v sms potomkům: “… Ty shnilý jabka jsou i ve zdejším cidru, at zije Müller-Thurgau”.
Áňa odpovídá: “To je totiz soucasti tajneho receptu: pouzit shnily jabka :-)”
Podvečerní prohlídka přístavu a vycházka k ústí řeky Argen - podle informační tabule je to poslední řeka v Bádensku-Wüternbersku, která není regulovaná.
Poblíž ústí je i vjezd do ‘maríny’.
Koupeme se v teplé, čisté vodě; s despektem pozorujeme plachetnice, které až na jednu výjimku plují ‘na motor’.
Nad pláží stoupá kouř, možná někdo opodál táboří; zřejmě by nebyl problém tu spát ‘na divoko’.
Čekání na hvězdy před stanem je násilně ukončeno útokem komárů.
Žádné komentáře:
Okomentovat