Dopoledne autem na nákupy vína; odpoledne na kolech 15 km do výchozího bodu pěší vycházky z Dieffenbach-au-Val na hrad Frankenbourg a na vyhlídkový vrchol Rocher du CouCou 13 km;
ideální letně-výletové počasí.
8:00 Snídaně snů: louka s několika ovocnými stromy pod modrou oblohou, roubený stůl a lavice, čerstvé croissanty z nedaleké pekárny, k nim čaj a káva a samozřejmě trochu vína, výhled na zalesněný hřeben s dvěma výraznými vrcholy v nestejné výšce (cíle odpolední vycházky).
”Kulturní doplněk” obstaral majitel kempíku – padesátník s dobráckou červenofialovou tváří, montérky a kostkovaná košile, na hlavě černá ‘rádiovka’. Sice bez anténky, ale jinak dokonalý obraz francouzského vesničana z komedií s Louisem de Funés.
Na zádech tlakovou nádobu s postřikem, Chemicky ošetřil révu, pnoucí se po dřevníku i nad výběhem, v kterém se obvykle pospávají dva černí labradoři (zřejmě dvojčata, oba se jmenují Baghíra).
Během postřiku byli pejsci bezpečně schovaní ve velké boudě ... na rozdíl od zakrslého králíka, který vylezl na “terasu” svého obydlí v okamžiku, kdy révový porost nad ním dostal pořádnou spršku. Králík se přikrčil, oklepal a po králičím párkrát zahýbal čumáčkem. Majitel dokončil práci, zamával nám a spokojeně odešel trochu svlažit hrdlo.
Králík žádnou úhonu chemií neutrpěl, asi mu postřik prospívá stejně jako révě :-)
.JPG)
Nakupovat “zásoby na zimu” jedeme do našich známých vinařství. Nejprve Saint-Hippolyte Domaine du Windmuehl: Paní Chantal nás nepotěší - jejich Pinot Noir 2011 s oceněním zlatá Prix Chateau du Haut-Koenigsburg, kterého nám doma zbývají poslední dvě lahve, teď není v lahvích; stáčet se bude až v sobotu. Na opačném konci vesnice v Domaine Huber & Bléger doplňujeme Riesling a Pinot Noir - stejně jako vloni “skvělý materiál”.
Pak přejezd do Barr, Domaine Bachert Noelle: stejně jako před 3 roky zase tu probíhá degustace místních vín ve stínu révou porostlé pergoly, ke které jsme hned přizváni. Po ‘přechutnání’ 7 vzorků další vynechávám … přece jen budu ještě řídit. I tak ale mohu pronést závěr z porovnání vín ze stejné odrůdy v ‘běžné kvalitě’ a ‘s apelaci Grand Cru’ : Je to rozdíl! A velkej!!!
Protože k vinařství patří i penzion a “minikemp”, sondujeme možnost příští rok tu pár dní stanovat, pak nechat auto a jet na kolech po Vogézách (ani po třetí návštěvě zdejší oblasti je vlastně neznáme) … odpověď je kladná, takže o příští dovolené je asi rozhodnuto :-)
Celková bilance: nakoupené odrůdy Riesling, Pinot Gris, Pinot Noir (barrique), Gewürztraminer;
kartonů: 16 po 6 lahvích.
Už od zimy se těším na grilované kuře z francouzského supermarketu s bagetou a růžovým vínem. Doufám, že ještě jednou ho vychutnáme na korsické pláži, ale teď bych ho uvítal i na louce ve Vogézách. Naděje padá - grily v SuperU na kraji Selestat jsou prázdné a chladné. Zatracená Bastila, kvůli včerejšímu státnímu svátku nejsou suroviny připravené a tak se negriluje! :-( 13:00 Moje zklamání zmizí v okamžiku, kdy Jana prostře na roubeném stole v kempu studený oběd, jehož nosným prvkem jsou dva druhy masové teriny. Jedna zapečená v “těstovém obalu”, druhá s velkými kousky oliv … koncert chutí a další důkaz, že Francouzi mají jídlo rádi. K tomu bagety, zelenina, růžové víno – inu, letní dovolená.
Nejprve na kraji lesa, pak je převezeme a přivážeme pod informační tabuli s vyznačením pěšo- a cyklotras v oblasti.
Šest kilometrů pozvolného stoupání po lesní cestě pro lesáckými náklaďáky (na krosových kolech snadné); stoupání se mírně zvětší teprve před křižovatkou cest se směrovkami do různých cílů. 16:00 Chvíli odpočíváme na sezení.
Opodál stojí útulna – bohužel dost zdevastovaná (skoro jako by byla někde v Česku).
Zřícenina je velmi zachovalá, skoro jako nová :-P
Opravy zdi betonem a cihlami mi připadají jako čistý anachronismus.
Ale výhled z hradeb do okolí je parádní!
Pár set metrů vede po cestě široké jako dříve, ale pak ukazatel nekompromisně ukáže doprava, do prudkého stoupání po úzké pěšince.
Rychle nabíráme výšku, občas zastavujeme na focení zajímavých balvanů s velkými zrny jiného materiálu. Ale hlavně stoupáme, tlačí nás čas. Ignorujeme igelitové pásy omezující vstup do oblasti, kde leží kmeny větrem vyvrácených stromů – těžba dřeva teď neprobíhá a my spěcháme.
Posedáváme po nevelkém skalním útvaru a užíváme si 180° výhled (zachycuje panoramatická fotka níže) na desítky kilometrů daleko … třeba dobře viditelný Strasbourg je od nás vzdušnou čarou 45 km; zřícenina Chateu du Frankenbourg je hluboko pod námi … no hluboko, třista metrů.
Pohodu naruší cvaknutí plastu o skálu, pak ještě jedno, pak dření plastu o skálu a pak konečné klepnutí – Janě spadly tmavé brýle nejprve na zem, pak se odrazily do škvíry mezi balvany a tou propadly někam dolů.
Po chvíli pohoda pokračuje.
19:10 Znovu u kol; 19:45 U stanu.
Stmívá se a po inkoustově modré obloze putuje zástup fialových beránků. 
Žádné komentáře:
Okomentovat