Trasa Stockach – Espasingen – Radolfzell a.B. – Horn – Wangen, 32 km, mrholení a déšť, 15°C.
Prší, snídáme v bundách.
Dlouhá debata s recepční.
Nemůže uvěřit (zřejmě s ohledem na náš věk), že nemáme karavan ani ‘wohnmobil’, ale jen PKW. A ten že tady chceme nechat a jet na víc dní někam na kolech.
Na závěr rozhovoru sdělí, že ještě dopoledne bude pršet, ale pak už se to zlepší.
Balíme při mrholení.
Než se dostaneme ke sbalení stanu, rozprší se naplno.
10:30 – 12:30 Čekáme v autě, zdají se mi sny.
Přestalo pršet, rychle ‘klepeme’ ze stanoviny všechnu vodu, která se vyklepat nechá, a dobalujeme.
12:45 Vyjíždíme.
Na kruhovém objezdu kousek od kempu zapomenu najet na cyklostezku; tápu jak se k ní dostat; auta v obou směrech okamžitě zastaví a nechají nás přejet, kam potřebujeme ... to by běžný řidič, jehož auto má v RZ éčko nepochopil. A řidička už vůbec ne :-(
Po cyklostezkách (asfalt, písek) přes Espasingen směr Radolfzell. Neprší, mrholí - cestu máme jen pro sebe.
Na strništi u cesty volavky, v lese na kopci “Freizeit Zentrum” (pár lidí tam jogginguje až běhá).
14:00 Radolfzell am Bodensee.
U rekonstruovaného kostela už dokončený “altán” se alegorií “věř a budeš spasen; pijani, násilníci a čtenáři tu zůstanou” (moje interpretace). Výjev působil legračně, naivisticky a kašírovaně; štvalo mě BMW, které jsem nedokázal z fotky vystrnadit.
Projíždíme centrum, v rámci prohlídky taky hledám prodejnu SD-karet. Mobilní operátoři je nevedou.
14:30 Máme hlad, restauraci taky, ale v načančaném centru je problém o co opřít naložená kola. Nakonec poslouží okapový svod protějšího domu. Je vyztužený kmínky starého pětiprstníku (nebo vistárie, břečťanu či čeho) snad vydrží.
Sedáme si ve venkovním sezení pod markýzou. Ne z obavy před zloději kold, ale z obavy, že kola se hnou a s nimi i okapový svod dvoupatrového domu. Tak abychom byli dost rychle dost daleko až to zjistí domácí.
Objednáváme “Schwäbisch Eintopf” = zeleninová minestrone vylepšená kousky hovězího. Je skvělá, ale:
- měli jsme jít dovnitř, kde bylo teplo
- měli jsme si místo vinného střiku dát svařák
- já měl místo varianty “Teller” (talíř, á 8 Euro) zvolit variantu “Töpfle” (miska, á 12 Euro); příště už to bude snazší, protože teď už vím:
- že nádoba označuje porci (nevěděl jsem co je Töpfle)
- jak jsou nádoby velké
- jak moc se můj hlad zvětší, než nám jídlo přinesou
15:30 Nákup v supermarketu REWE: šunka, sýr a 2 lahve z vinařství Hagnauer (ocenili jsme už vloni). SD-karty nevedou.
Známá značka cyklotrasy kolem Bodensee nás v mírném, vytrvalém dešti vede po cyklostezce topolovou alejí do Moos.
A dál po asfaltu i písčitých cestách s výhledem na jezero přes Gaienhofen (na konci je velký, mastňácky vypadající autokemp) do Wangen.
17:45 Kemp vypadá sympaticky a prázdně, masivní závora brání ve vjezdu;
na dveřích recepce lístek “Jsem na obchůzce, v případě potřeby volejte na číslo ……..”.
Po čtvrthodinově je jasné, že obchůzka zavedla recepčního domů do obýváku a že je nutné zavolat.
Mužský hlas mi vysvětlí:
- jak otevřít závoru (ve sloupku zamáčknout polovysunutou kartu)
- kde je prostor vyhrazený pro stany
- že se ráno uvidíme.
Je červenec a my jsme v kempu na břehu Bodamského jezera na louce pod velkým platanem sami (skoro, o 100 m stojí ještě jeden stan). Je to vůbec možný? Jo, je, například zrovna teď: je pozdní odpoledne, 14°C a fouká silný vítr plný vody.
Než placatice poslední záchrany stihne oběhnout třetí kolo, přikolíbá se kačena obhlédnout, zda nemáme něco do zobáku.
Zaujalo mě:
- přehled signálů pro plavce i lodě na návěstním stožáru zdejšího plavčíka.
- telefonní budka před umývárnami, konvertovaná na knihovnu.
- tabule před letní restaurací s křídou psaným veršovaným vysvětlením, že je zavřeno a proč. (Protože není pro koho mít otevřeno)
Žádné komentáře:
Okomentovat