Podél Rýna 3/9: 2. etapa cyklopuťáku

Trasa Wangen – Stein am Rhein – Diessehnhofen – Schaffhausen – Laufen – Rheinau – Ellikon a.R. – Flaach – autokemp,  55 km kolmo + 4 km pěšky , oblačno + mrholení + déšť, 16°C 

8:00 Chvílemi mrholí, chvílemi chčije. A fouká studený a mokrý vítr.
Jana připravuje dvouchodovou snídani bez ohledu na počasí.
Balíme při mrholení, chrání nás rozložitá koruna platanu.

V recepci se “přihlašujeme k” a současně “odhlašujeme z” pobytu:
- Platíme 17.30 Euro
- Dneska bude ještě ošklivo, ale zítra se to zlepší
- V semifinále MS ve fotbale 2014 v Brazílii rozdrtilo Německo domácí Brazílii 1:7 (!). Recepčního večerní fandění dost vyčerpalo, ve finále čeká za soupeře Argentinu.

10:00 Vyjíždíme.
10:30 Za Öhningen přechází cyklostezka ze SRN do Švýcarka. Kdo o tom neví, ten si toho nevšimne: tabule na německé straně je sežraná rzí, na švýcarské jsou jen Boží muka.
Než dojedeme do Schaffhaussen, vzdáleného vzduchem 20 km, přejedeme hranici obou států ještě pětkrát!

10:45 Stein am Rhein je malebné, starobylé město. Mít na domovní fasádě monumentální kreslené výjezdy tu zjevně bylo nutností, aby jeho majitel nebyl považován za lůzra.
Omítka domu v čele náměstí (zřejmě radnice) je nyní v rekonstrukci. Aby stávající turisté nebyli ošizeni o dojem, jsou lešení překryta velikými plachtami obrazy, které budou po dokončení na stěnách.
Některé z výjevů již rekonstruovaných na mě působí trochu naivistickým, a taky dost brutálním dojmem – zřejmě zachycují momenty formování luteránského náboženství.
Na výjezdu z města skupiny mlaďasů vykládají z přívěsů velké pramice nebo nafukují rafty. Na vodu bych se moc rád vrátil, ale v tomhle počasí jim to nezávidím.

11:00 U Wolkensteinerberg přejíždíme na levý břeh. Nad čistou, širokou, nehlubokou, krásně zelenou řekou jsou hektary vinic. Je snadné pochopit, proč se tady lidem líbilo už sto let před Kristem.

11:15 V Rheinklingenu budou pokládat nový asfalt, tak asi kilometr jedeme písčito-jílovitém podkladu. Je mokrý, špiní a klouže.
Raději trochu zrychlím – vždyť nemusím slyšet všechno co Jana říká.

11:40 Po dřevěném, krytém mostě (pro mě “rechle”) přejíždíme na pravý břeh – tím se vracíme do SRN, protože Rýn tu tvoří hranici. Fascinujeme mě, že takhle širokou a při jarním alpském tání nepochybně dravou řeku přemosťuje dřevěná konstrukce. A že po tomhle starém mostě jezdí osobní auta.

Cyklostezka vede mezi pastvinami a remízky; za zatáčkou se objevuje kravín.
Po jeho celé délce ze strany k řece je betonová terasa, z které je krásný výhled na řeku a okolí.
Úroveň špičkového wellnes kravína zajišťuje masážní automat stojící uprostřed terasy. V klidovém stavu visí masážní kartáč svisle dolů. Klientka projeví svůj zájem o masáž tím, že do kartáče zatlačí příslušnou partií; silný elektromotor roztočí vychýlený kartáč a kravka si užívá. Chvíli záda kolem páteře, pak levou kýtu, přes zadek (větší přítlak a delší doba požitku) až na pravou stranu břicha. Kolegyně zatím trpělivě čekají.
Tady je každá kráva šťastná!

12:30 Projíždíme exklávu Büsingen am Hochrhein – malá německá oblast (7.6 km², 1400 obyvatel) obklopená švýcarským územím, správně patřící pod okres Kostnice. Podle wikipedie tu v roce 1918 proběhlo referendum, v kterém se 96% obyvatel vyslovilo pro připojení ke Švýcarsku. Wiki uvádí, že “pro švýcarský nezájem ke včlenění nedošlo”. Ale možná, že vykutálení helvetinci z okolí si jen chtěli ponechat blízké zahraničí, aby měli kam jezdit nakupovat levnější věci každodenní potřeby :-)

12:45 Schaffhausen, centrum. Ani ve zdejší prodejně mobilního operátora SD-karty nevedou, ale dají mi tip na prodejnu Apple, kde ji opravdu seženu. Konečně fotím bez omezení!

Při vstupu do “italské” restaurace (s výhradně indickou pákistánskou/bangladéšskou/… obsluhou) se trochu zarazíme, protože náš zmoklý outfit působí v načančaném prostředí nepatřičně. No co, přišli turisti! Z východu. 
Skvělé pappardelle, vinný střik (vstupní suroviny podány zvlášť, asi si tu svého vína váží), espresso == 80 CHF. Vrchní asi čekal větší konzumaci, ale kdo má šlapat s plným břichem.  

Nákup ve SPAR, já jsem zajistil Pinot Noir, Jana ostatní :-)
Po pravém břehu jedeme k Rýnským vodopádům. Řeka je stejně čistá jako vloni, ale nikdo se nekoupe natož aby se nechal nést proudem. 
Chceme se podívat na vodopády z hřebene nad pravým břehem a proto před posledním ohybem řeky před vodopády nepřejedeme most, ale pokračujeme po pravém břehu. To byla chyba, měl jsem odbočit na silnici vpravo, vzdálit se od řeky.
Před železničním mostem zjišťujeme, že nahoru na hřeben se odtud nedostaneme – vedou tam schody, do kterých naložená kola nevytlačíme. Proto je převedeme přes most nad vodopády na levý břeh a vytlačíme na vrchol.
15:00 Zámeček Laufen ignorujeme, ale posezení na plastové kravce nejde odolat.

Klesající silnicí se vezeme na jih; na konci vesnice Dachsen podjedeme železniční trať. Následující prudší klesání by nás mělo přivést k řece a k lávce přes ní vedoucí. U cesty je tabule s nápisem, že cesta je slepá a most není. Možná že tabule kecá, ale zdá se mi, že není doba riskovat, že možná nekecá a my budeme muset tlačit kola zpátky na kopec.

15:45 Po silnici jedeme do Rheinau, které je známé klášterem na ostrově Rýna, ale je zajímavé i pouhým zobrazením v mapě - Rýn se kolem něj otáčí o 180°. Takže stojíme-li na hřebenu řekou vytvořeného poloostrova, máme pod sebou tok, který teče v protisměru.
Znám ještě dvě místa s takovou atrakcí:
- hřeben Šobes se známou vinicí nad tokem Dyje
- hradiště Vraník poblíž Ratají nad Sázavou. 
Prohlédneme si řeku i klášter z mostu, ale na ostrov nejdeme.
Přestává mrholit, začíná pršet.

16:15 Na jih podél Rýna, po silnici, po značené cyklotrase po břehu (občas tu jsou místa s ohništěm a mohutnou konstrukcí na grilování, takže i velká skupina tu může uspořádat piknik) a zase po silnici do Flaach.
V Gasthausu “Sterne” je úplně prázdno. Chci objednat svařák, ale nejsem si jistý, zda slovo “Glühwein” je to správné (měl jsem to zkusit, bylo). No co, stejně je zřejmé, že jsem cizák, tak zkusím použít “opisné vyjádření” Hot wine. Ale pohledná, mladá servírka se ani neusměje a chladně odpoví, že to horký víno nedělají. Tak objednám dva ovocné čaje a připomínám si hlášku kapitána Alberta Bertorelliho po setkání velitelkou komunistického odboje Denisou Larokovou: “Ona být krásná žena, ale hrozná kráva!” (seriál Haló, haló). Na druhou stranu, měl jsem se líp učit :-(

18:00 Kemp je asi kilometr západně na břehu Rýna.
Jízda po hlavní silnici je hodně nepříjemná, oddychnu si, když odbočíme na polní asfaltku ke kempu.
Před postarší recepční dost dlouho postávám než obslouží střídavě zvonící tři telefony. Donutí mě vyplnit rozsáhlou přihlášku k pobytu, zkasíruje 43 CHF a mám pocit, že řekla, ať počkám venku, že přijde a zajede nám ukázat, kde máme postavit stan.
Venku chvíli postáváme, Jana se občas zeptá, jestli fakt říkala, že přijde. Copak já vím, no, snad jo.
Přišla, na kole nás zavedla a chvíli docela přátelsky naříkala nad mizerným počasím. Zítra už bude líp, ale přeháňky zůstanou.

Komfortní sprchy si užíváme, protože jsme v nich sami.
Zaparkovaných karavanů a obytných vozů jsou tu hádám aspoň dvěstě, raději nevědět, jak to tu “žije”, když je pěkné léto.
Večeře jakou mám rád, k ní Pinot Noir z vinařství Hans Schlatter a Spätburger (což je jiný název pro stejnou odrůdu) z Hagnauer.

Při prohlídce okolí mě překvapí dvoubarevnost řeky – bližší polovina stometrové šířky je kalně hnědá, vzdálenější polovina je čistě zelená.
Chci vidět, kde to vzniká a protože neprší, jdeme na podvečerní procházku. Asi 2 kilometry proti proudu se do Rýna (čistá zelená voda) vlévá řeka Thur, která přináší z Alp vodu zkalenou po deštích. Bodamské jezero funguje jako sedimentační nádrž a zpomalovač toku, proto Rýn ještě dnes čistý.
Po cestě vidíme důkaz pravdivosti bonmotu: “Zabij bobra, zachráníš strom”; vycházka se nám v paměti pojí s dlouhými řádky spousty vyoraných cibulí (zasýchání slupky v tomhle počasí nejde nijak rychle).