Alsasko 2014 9/9: Květinové vesnice a zase kanál Rhona–Rýn, Odjezd

Pohodová vyjížďka vinařskými vesnicemi v okolí Seléstat a pak stíhací jízda podél kanálu Rhona – Rýn;
trasa Saint-Pierre-Bois – Chatenois – Guémar – Marckolsheim – Sundhouse – Bindernheim – Seléstat – S.-P.-B., 82 km, letní vedro.

8:15 Včerejší nadšení z čerstvých croissantů k snídani překonává dnešní pekařská specialita - lunettes (= brejle, pekařčino gesto tlumočilo jednoznačně) s vanilkovou náplní
... další důvod k tomu, abychom sem přijeli i příští rok (i když “volání” Korsiky také cítíme).

10:00 Pomalu projíždíme Thanvillé a užíváme si květinovou výzdobu kolem. 
Nejsou to “jen” dlouhé linie muškátů v oknech a na balkonech, které zdobí alpské chalupy.
Tady jsou složité kompozice, zahrnující alespoň čtyři druhy květin různých barev a různé orientace i výšky vzrůstu nejen na zábradlích, ale i na lampách pouličního osvětlení, ve velkých i menších mísách na chodnících i dlážděných zákoutích, v záhonech.
Připravit působivou kompozici vyžaduje hodně znalostí. A taky velký výběr rostlin, pracovitost a v klimatické podmínky. Tady to mají.

Při pohledu na 200 metrů dlouhé zábradlí v Chatenois, na kterém visí 60 velkých květinových instalací (květiny v nich rostou do výše i visící dolů a kvetou bíle, růžově, červeně, fialově), si říkáme, že tohle není jen láska ke kytkám, tohle už je posedlost.

O kus dál sledujeme, co obnáší každodenní udržování téhle krásy:  z malého náklaďáku s velkou nádrží na vodu vede hadice, kterou postarší chlapík dolévá květinovým instalacím vodu.
Než voda do truhlíků a nádob nateče, prohlíží květiny ze všech stran a pečlivě otrhává uvadlé části do koše, který pak vysype na korbu auta.
Nasedne, popojede o pár metrů, kam s hadicí dříve nedostal, a celý proces se opakuje.
Stejně pečlivě a se stejnou pozorností.

Podobná auta a podobné chlapíky pak vidíme i Kintzheim či v Bergheim.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

11:30 Slunce pálí, ale ve vinicích je příjemně.
 

Stejně jako včera na Rocher du CouCou zkouším funkci “Panorama” na foťáku NIKON COOLPIX L620.
Ovládání je jednoduché (se stisknutou spouští otočit přístrojem o 180°), s výsledkem jsem velice spokojený.

Stejně jako s celým foťákem: malý, lehký, rychle připravený k akci, širokoúhlý objektiv (musím korigovat svoje kritérium “co je jen kostel a co je katedrála”, protože tenhle objektiv dostane na fotku celou věž katedrál), velký zoom.
Důležité: na 2 baterie AA, které se dají koupit i v malých obchodech. 
A modrou barvu umí skoro tak krásnou jako jeho předchůdce KODAK.

 

12:30 Vyjeli jsme z vinic, míříme ke kanálu Rhona – Rýn = Canal du Rhone au Rhin
Před toto označení přidávají na Na Google Maps přívlastek Ancien (dávný, starý, starověký); na mapy.cz přívlastek zdůrazňující věkovitost vynechávají.
  

V Illhauesern fotím čapí hnízdo zdobící střechu kostela, a vedle stojící věž se mi na fotku tak úplně nevejde.
Nic to nemění na výše uvedené chvále širokoúhlovosti foťáku, na vině je moje neumětelství.

13:00 Na okraji Marckolsheim vjíždíme na asfaltovou cyklostezku vedoucí po břehu Kanálu.
Směrové tabule uvádějí: doprava Strasbourg 44 km, doleva Colmar 23 km.

Je vedro, máme hlad a žízeň
Těšíme se, že si pochutnáme na starověkém hovězí v hospůdce v Sundhouse jako vloni.
Jedeme zvolna po dokonale přímé  a rovné cestě, užíváme pohodu.
Občas nás předjíždějí dálkoví cyklisté s naloženými koly – mají lepší počasí než my minulý týden.
Fotím zdymadla - jsou opravená a zřejmě funkční, i když kanál místy kvůli padlým stromům a keřům není průjezdný ani pro malé čluny. U každého je domek pro obsluhu - zřejmě slouží jako chalupy a letní příbytky.
Květinovými truhlíky jsou samozřejmě vyzdobené nejen jejich okna, ale i zábradlí na kraji zdymadel a na mostech přes kanál.

13:15 Uvědomíme si, že zdejší restaurace podávají oběd od jedenácti do dvou, maximálně do půl třetí. Ve všední dny pak zavírají, znovu otvírají kolem páté. Nám zbývá 5 km, možná víc - z klidné jízdy je časovka dvojic, vlastně dvojice.
13:35 Jsme v hospůdce: obložený talíř, víno, espreso. Dobrý, ale my se těšili na ‘starověký hovězí’ jako vloni. Jenže vloni byla neděla, dnes ve středa :-(

16:30 Žízniví odpočíváme na okraji Seléstat.
Nakupujeme potraviny na večeři a na zpáteční cestu v hypermarketu na severovýchodním okraji města. Dnes už se kuřata grilují, ale oběd byl vydatný, takže si chuť schováme na příští rok.

Stínem lesa do Thanvillé a do kempu, na “horní louce” jsme stále sami.

17.7.2015 Domů
U snídaně máme návštěvu – přišel si nás prohlédnout zlatý retrívr. Postavou stejný jako náš Dandy, srst má ale skoro úplně bílou.
Přičuchne si k nám, ale k tomu, aby loudil něco dobrého se nesníží, uvážlivě prohlédne okolí stanu i auto a pokračuje ve zkoumání louky.
Jdu zaplatit za pobyt, majitel (prototyp vesničana z francouzských komedií) se ptá (částečně německy, částečně gestikulací), zda je to náš pes. Vytuším, že řekne, ať se nebojíme, že ho zná a že se o něm postará.
Než dokončíme úklid našeho místa, přijede na louku se svým otřískaných peugeotem-dodávkou. Otevře zadní dveře a zavolá na psa jménem. Psisko přiběhne k němu, nechá se podrbat a naskočí do auta. Chlapík dveře zabouchne, zamává nám a odveze psího tuláka do jeho domova.

My dobalíme, naskočíme do našeho auta a po deseti hodinách klidné jízdy se dovezeme do našeho domova.