9. 1. 2010

Príma den

Snídám v pyžamu těsně po deváté, povídáme si s Janou o dnešních plánech
(Jana je vzhůru od šesti - jako vždycky; připravila každému jeho oblíbenou snídani - jako vždycky; zametla sníh z chodníku a z průjezdu - jako vždycky je-li je to potřeba; a má připravené věci na oběd - jako vždycky.
Od stolu vyhlížím na zachumelenou zahradu (od včerejška z nuly na 30 cm sněhu).
U krmítka se honí několik pěnkav, zvonků a jeden kos (i když občas jako kos nevypadá).
Po ranní hygieně dělám espreso, při jehož vychutnávání se s Janou rozhodujeme, že už je opravdu nejvyšší čas koupit benzínovou elektrocentrálu, aby bylo možné topit i v případě kalamitních odstávek elektriky. A taky se dohodneme, že na odpolední běžky sebou Dandyho vezmeme; je to sice už je to starý pes (10.5 roku), ale je teď ve formě - na rozdíl od nás.
Mezitím přišli snídat i děti:
- Anička má velký problém: běžkové lyžáky "od Ježíška" jsou žluté, běžky má červeno-modré, kalhoty černé, bundu červenou a hole bílé, prostě neladí to. Závěr je nekompromisní: "Musím si koupit všechno nový!" :-)
- Ondra od rána zkoušel využít mongolský radioamatérský závod k získání potvrzeného spojení s novou zemí, ale slyšel jen silné ruské stanice (pravděpodobně pracující v režimu talk-only) :-P
Od deseti do půl dvanácté uklízím sníh na cestě přes zahradu, na štěrkovém výjezdu z garáže i na výjezdu z brány k silnici. Libuju si práci s dvouručním shrnovákem, s kterým se snadno dělají vysoké kupy sněhu (i když se člověk víc nachodí).
Před obědem ještě stihnu připravit rodině běžky, připravit si "běžkovou ledvinku" a úvaz na Dandyho a zatopit v kotli.
Po gulášovce jsou řepánky; Jana skvěle oživila moje dávné vzpomínky na babiččinu dobrotu. Cukrovou řepu mi přinesl kamarád Michal už před vánoci, ale v té době bylo dost sladkostí. K řepánkům upíjíme Sauvignon (vb 2006) a Rulanské bílé (vh 2007), oboje z Révy Rakvice a povídáme si s dětmi o všem možném: aktuální zkoušky a zápočty, plány blízké i vzdálené, vzpomínky ze "zlatého fondu"...
Skrblicky jsem odstavil plynový kotel a pod "dřevovým" to skoro vyhaslo, takže teplota vody v akumulačních nádržích byla po obědě na 40°C.
Honem jsem rozdováděl "dřevový" kotel a využil příhodný stav pro odvzdušnění radiátorů (Anja si předevčírem stěžovala, že u ní v pokoji po ránu "šplouchá"). A taky dotáhl červíky v klikách některých dveří.
Po odpoledním espresu se oblékáme do "běžkařského". Dandy pochopil, že bude vycházka, a tak trojčí, poskakuje a motá se pod nohy za neustálého kvílení, štěkání a kňučení... až ho předstíraným odchodem Ondra dostane ven. Zbytek obouvání a oblékání proběhne ve větším klidu, protože psí těšení a nabádání k větší rychlosti je tlumeno vchodovými dveřmi.
"Kopečky" jsou obsypané dětmi; Jana zavzpomíná na svůj návrat ze školy, kdy její prňáčkovská pýcha (= červená aktovka) na tomhle místě posloužila jako sáňky... Zbytek školního roku pak musela dochodit s aktovkou velmi velmi odřenou, červenou jen místy :-)
Stopa je prošlapaná od mostu u "zámečku" přes louky k Postolovu, nově prošlapáváme stopu přes louku k lesu u Újezda, po lesní cestě jedeme k "partyzánu", kde se napojujeme frekventovanou "formanku"... necelé 2 hodiny příjemného pohybu.
Zbytek dne každý dělá co potřebuje, všichni se scházíme kolem osmé a hodinku si povídáme.
To byl príma den!