Při zalévání zahlédla Jana na dlažbě pod pergolou něco tmavého. To něco se vzápětí rozběhlo až leknutím nadskočila – mladý ježek asi dostal hlad a tak vyrazil na lov už za světla.
”Dikobraz!”, jásá Ondra a utíká pro foťák.
”Má blechy!”.
“To jsou blechy ježčí, ty na člověka nejdou.”
Ježek se před naší pozorností zkusil ukrýt u oleandru, ale moc to nefungovalo.
Nechali jsme ho v klidu, a během deseti minut byl pryč.
Nevíme, jestli šel do kapradí za pergolou nebo k sousedům. Euforie, že zase máme ‘domácí’ zvíře, se vytratila.
3.7.2015
Sedíme tiše u ohně, na tmavnoucí obloze se rozsvěcují hvězdy. Jupiter, který byl 17.6. v konjunkci s Venuší, ji proti včerejšku zase o kousek “předběhl”.
Z kapradin se začne ozývat chrastění. Pak funění. A pak se na trávník vykulí náš dikobraz. Projde květinovým “okolkem” a rychlým poklusem zmizí pod přístřeškem na auto. Sedíme dál a vychutnáváme si uspokojení, že tady nejsme sami.
Z kapradin se začne ozývat další štěrchání … a za chvíli se z kapradin vynoří další ježek. Je mnohem menší než ten první, sotva poloviční. Květinová “bariera” je pro něj neprostupná, tak se otočí, docupitá k sousedovu plotu, podleze ho a zmizí.
A za chvíli do třetice další štěrchání a ještě jeden malý ježek se vykulí na trávník. Je chytřejší než jeho předchůdce, květinový val sice také nezdolá, ale obejde ho a zmizí směrem prvního dikobraza.
Tak máme na zahradě celou ježčí partu.
