Trasa 9 km, doba 3:00.
Jana vstala v pět, takže když snídám, má už připravené kuřecí stejky se zeleninovou rýží na oběd (děti s námi nepojedou, učí se na zkoušky) a upečený slaný štůdl na večer.
Kdo tvrdí, že všichni andělé mají křídla?
10:00 Parkujeme u restaurace V Zátiší pod hradem v Litici nad Orlicí.
Vycházíme po červené proti toku řeky.
Zastavujeme se podívat na jez, kterým pro vodáky začíná Litický oblouk.
“Litičák” jsme jeli dvakrát; vždycky na naší vertexce Adéla (doplněné o igelitovou špricku) z Helvíkovic do Potštejna při odpouštění Pastvinské přehrady poslední sobotu v dubnu.
Poprvé jsme jeli “bez ztráty kytičky”, podruhé byly chyby hned 2:
- vystupování do vody v klidné části za “obloukem”, když jsem v euforii “vyjel na hrocha“
- cvaknutí pod jezem v Sopotnici
To už je dávno.
Vstup na lávku nad jezem je zavřený, už se nedá dojít k tunýlku, vedoucímu na druhou stranu skály.
Přes most k nádraží,
za tratí stoupáme pořád po červené.
Po 300 m, v první ostré zatáčce, opouštíme značení a jdeme po cestě s výhledem na trať i řeku pod námi.
Bezlisté větve krásných buků nebrání výhledu na romantické údolí, na hrad ani na chátrající budovy fabriky zpracovávající kámen z lomu vedle.
Kousek se zatáčkou, od které cesta nestoupá, bychom podle mapy.cz měli odbočit vpravo na cestu, vedoucí dolů ke trati.
Ale taková cesta tu není.
Po 300 metrech dojdeme ke žlabu, kterým stéká potůček (podle něj by dalo sejít dolů docela dobře).
My ale jdeme po cestě, která tu podle mapy není, ještě asi 300 metrů.
Pak prudkou strání, kluzkou a pokrytou větvemi nedávno pokácených buků, kloužeme a padáme dolů.
11:00 Jsme na cestě vedle trati (je tu nějaká táborová základna), dost zpocení a uválení.
Nálada je výborná :-D
Pohodlnou cestou nad tratí jdeme asi kilometr.
Zvuk řeky v peřejích pod námi vyvolává vzpomínky na dávné “vody” i chuť ještě aspoň jednou spravit Adélu a Alžbětu, vyhrabat pádla, nacpat loďáky a vyrazit.
Docházíme k potoku, který protéká tunýlkem pod tratí.
U malých kaskád, ozdobených ledovými krajkami, svačíme.
11:45 Procházíme tunýlkem.
Pod námi je vodopád, ústící do řeky u chaty choceňské trampské osady Kamarád.
Obcházíme po cestě kolem, abychom se podívali na vodopád zespodu, ale to z tohoto břehu téměř nejde.
Předsunutá zamknutá závora a 3 nápisy “Soukromý pozemek”, vyvedené na stylových trampských dřevěných plackách, dávají jasně najevo, že odporní mastňáci a paďouři tu nemají co dělat.
`Táhněte si do svých oplocených ulit, vyznavači konzumu, tady je naše, my jsme milovníci svobody a volnosti, a sem nemá nikdo co lízt ....` béééé :-P
300 metrů po cestě po levém břehu Divoké Orlice, částečně kolem chat.
Docházíme k železničnímu mostu, který právě (12:01) přejíždí osobní vlak jedoucí směrem na Potštejn.
Je to teprve druhý vlak, který vidíme, první jel, když jsme v Liticích koukali na jez.
Přes most potřebujeme přejít na druhou strany řeky. Násep je tu vysoký, podejdeme most a zajdeme si asi 150 směrem k zastávce Sopotnice.
Po “pešuňku” docházíme k mostu.
Dojdu za Janou na druhý konec mostu.
”Nemám položit ucho na koleje? Indiáni tak poznávali, jestli nejede vlak.”
”No, možná že i proto jich zbylo tak málo”
Fotím na mobil řeku po proudu i proti.
Vytahujeme už uložený foťák (snad se baterky trochu zotavily) a vracím se znovu fotit z mostu.
”Já budu hlídat, aby nic nejelo.”
”Ale hlavně nepokládej ucho na kolejnici!”
”Húúúu, húúúúú, húúúúúú”
”Standóóó, honem, vlak !!!”
Utíkám na rozšířený okraj mostu, vzápětí projíždí vlak.
Mašinfíra ani negestikuluje, asi je tu na to zvyklý.
Než stihnu vlak vyfotit, je skoro za mostem.
Přes louku mírným svahem jdeme na polní cestu.
Červená značka nás vede po opačném břehu řeky zpátky do Litic.
Místy je to procházka zámeckým parkem, místy klouzání po ledových klouzačkách.
V 13:05 jsme zpátky u auta.
