29. 9. 2013

Svatováclavský víkend 2013 3/3: Standardní kolečko na závěr

10:00 – 13:30; trasa Perná – Bavory – Kočičí skála – Pavlov – Dolní Věstonice – Perná 23 km;
slunečno 5 - 12°C.

Balíme, loučíme se a prosíme paní domácí, aby s námi počítali touhle dobou i na příští rok.

Přejíždíme do Perné; auto necháváme u fotbalového hřiště.

10:00 Do Bavor je rovina;
ale stoupání za vesnicí na hřeben Pálavy nás zadýchá jako vždycky.

10:30 Od Kočičí skály po silnici přes Klentnici, Pavlov až na odvrácený konec Dolních Věstonic, kde odbočujeme na oběd do penzionu Hájovna
Candáta tu mají za rozumnou cenu stejně jako vloni, sedíme venku také jako vloni … tak ať to vyjde i příští rok!

13:30 Konec rekreace, vyjíždíme k domovu,
od zítřka začíná rekonstrukce kuchyně.

28. 9. 2013

Svatováclavský víkend 2013 2/3: Do Znojma pro skleničky

9:30 – 18:30; trasa Březí – Dyjákovice – Jaroslavice - Znojmo – Hodonice – Hevlín – Nový Přerov - Březí 109 km;
po ranní zimě a oparu slunečno, 1 – 11°C.

Úkol dne: Ve vinařství Znovín zakoupit skleničky k náhradě těch, které jsem v létě vyklopil z tácu ve snaze pomoci při grilování.

9:30 Ranní mlha, na trávě “šedivák” – oblékáme se jako na běžky. Včetně podvlíkaček a rukavic.

U nádraží Březí vjíždíme na asfaltovou “grýnvej(asfaltovou dálnici, pro jejíž projekci a stavbu bylo rozhodující co nejvíc “vydojit” evropské fondy a ne ohleduplnost k přírodě), po které míříme na západ.

11:00 U Hevlína se zajedeme podívat na most přes Dyji, zda by se “řeka dala jet”.
Dala by se, ale byla by to nuda!
Vracíme se “do směru”, dál vede prašná cesta mezi poli.

11:30 Na kraji Dyjákovic slyšíme dechovku vyhrávající “… co ten pivovar, co tu hospodu..”.
Á, mají tu hody a nemají předsudky ani k českému repertoáru.
Za zatáčkou nás zastavují 2 krojovaní šohajové, nabízejí víno a zvou na hody.
Chvíli povídáme o hodech (jsou to Michalské hody) a vůbec, gratulujeme k skvěle vybranému počasí - po dlouhé době máme uklidňující pocit, že i v naší domovině lze zažít příjemné setkání s úplně neznámými lidmi.
Děkujeme za pohoštění, mládenci nás propouštějí s tím, že musíme ochutnat i na druhé straně průvodu, který prochází vsí, hraje, tančí a zve na hody. Tož, ochutnali jsme i na druhé straně!
Teprve při psaní tohoto příspěvku jsem se na stránce akce dozvěděl, že bylo vhodné krojované chase finančně přispět. Je mi líto, to nás netrklo, příště to napravíme!

12:15 V Jaroslavicích najíždíme na silnici, po které už dojedeme až do Znojma;
je tu i první větší stoupání.

13:30 Kde je prodejna/sídlo Znovín si pamatujeme z “akce Havraníky 2011-07”,
Loucký klášter nacházíme snadno.
Ve vchodu do areálu se ale vybírá – probíhá tu Burčákfest 2013, vstupné 200 Kč.
Asi desetičlenná cykloparta starších chlápků, která se o pokladnu zarazila těsně před námi, formuluje i naše myšlenky: “Nejdýl za 2 hodiny musíme odjet, to máme každej zaplatit 2 kila za 4 kelímky burčáku s doprovodem šramlu?”.
Ne, tohle je akce pro jiné publikum, skleničky letos nebudou.

14:00 Oběd v penzionu Eden: příjemné sezení pod pergolou, dobré jídlo za slušnou cenu, rychlá obsluha.

Po výpadovce směr Pohořelice dojedeme k Dyji a po jejím levém břehu míříme zpátky.
Asi 6 km do Tasovic, dalších 20 km do Hevlína jedeme po silnici.

16:30 Odpočíváme v Hevlíně na návsi, ptáme se po burčáku – prý nejspíš ve Znojmě :-P

Před nájezdem na grýnvej, po které jsme dopoledne přijeli, křižujeme železniční trať do nikam.

Asfalt cyklostezky je na kilometrovém úseku zanesený bahnem a močkou –
zdejší traktoristé si tuhle cestu, vedoucí poblíž velké skládky, kam vyvážejí hnůj a kejdu z kravína, zjevně oblíbili.

18:00 Hlásí se únava a hlad.
Odbočujeme do Nového Přerova a doufáme, že bude mít otevřeno zařízení, kde jsme v minulých letech vídali velké cyklistické bandy.
Dobrý - penzion Jáňův Dvůr má otevřeno. 

A mají nejenom burčák, ale i doma dělané moučníky.
Mřížkový koláč s tvarohem a pak ještě Hraběnčiny řezy spolu s 2 litry burčáku jsou přesně ta večeře, jakou dnes potřebujeme.
Ceny tu nejsou nejnižší, ale když počítáme i pěkné prostředí a příjemnou obsluhu, poměr “výkon/cena” je velmi dobrý.

Před odjezdem zase oblékáme veškerou běžkařskou výbavu.

18:45 Dojíždíme “domů” a honem zatápíme, protože teplota je výrazně pod průměrem této roční doby.

27. 9. 2013

Svatováclavský víkend 2013 1/3: Do burčákového centra

12:00 – 20:15; trasa Březí – Kraví Hora – Dolní Věstonice – Strachotín – Drnholec – Novosedly - Březí 55 km;
slunečno, vítr, 10 – 15°C.

Do Březí přijíždíme před polednem, domácí jsou v práci.
Parkujeme před “sklípkem”, vyndáváme kola z nosiče a převlékáme se do cyklistického.

12:00 Po silnici směr Dolní Dunajovice;
před hřebenem pokrytým vinicemi odbočíme na polní cestu, abychom si jízdu tou požehnanou krajinou co nejdéle užívali.
Ale je čas dozrávání hroznů a nejsme v Alsasku – idyla se nekoná. 
Pravda, první srážce vinic odpoví na pozdrav bez váhání a docela přátelsky ukáže cestu ke Kraví Hoře.
Ale ti další výrazem tváří i postojem dávají najevo, že jsou taky Češi a že tudíž vědí, že jsme tu kvůli kradení hroznů, a tak ať táhnem odkud jsme přitáhli :-(

14:00 Raději odbočujeme na silnici a jedeme po ní asi kilometr;
na prašnou cestu se pak vracíme na odbočce přes Kraví Horu.
Prohlížíme ‘střílící’ zařízení na plašení ptáků – jako zdroj munice slouží protan-butanová ‘bomba’.

14:15 Po prašné cestě kolem rybářských ‘slumů’ na břehu horní dolnomlýnské nádrže;
pak po asfaltce kolem rybářských stanů na břehu střední dolnomlýnské nádrže do Dolních Věstonic.
Během jízdy telefonuje paní domácí, že už jsou doma a můžeme se stavit pro klíče; domlouváme se kolem 18. hodiny.

14:30 V “burčákovém centru” na východním okraji Dolních Věstonic pijeme náš první letošní burčák.
Je tu dav cyklistů jako každoročně;
proti předchozím rokům vzrostl počet prodejních míst i komfort (skládací lavice).
A přibyla i dřevěná plastika Věstonické Venuše.
V italské Veroně se turisté fotí u sochy Julie tak, že sochu drží za ňadro (vyjma Japonců, ti dávají Julii ruku na rameno). Chudák bronzová Julie má proto levé ňadro téměř vyhlazené.
V analogické póze se fotí návštěvníci i tady.
I když dřevo vzdoruje lidským dotekům hůře než bronz, myslím, že této plastice problém vyhlazení poprsí nehrozí ani za desítky let.

15:15 Oběd v strachotínské restauraci Isis si užíváme stejně jako vloni.
Příjemná obsluha přiznává, že davy lidí, které se tu střídají už od jara, už unavují a že se hodně těší na konec sezóny.

16:30 Po hladkém asfaltu na levém břehu střední i horní nádrže jedeme rychle;
přesto je jasné, že slíbený termín nestíháme a tak volám paní domácí, že přijedeme kolem 19. hodiny.

17:30 Po hrbolatém asfaltu na břehu Dyje se až k mostu na okraji městečka Drnholec vysloveně trápíme.

18:00 V Novosedlech máme žízeň a chceme si chvíli odpočinout.
U penzionu Kovácz jsme se stavovali v minulých letech, nastal čas na změnu – hledáme otevřený sklípek v uličce na protější straně silnice.
Úspěšní jsme ale až na druhý pokus.

Ptáme se po burčáku, starší pán nezávazně přikývne, pozve nás dovnitř a vzápětí rozpoutá řízenou degustaci.
Po sedmém vzorku musí odběhnout “nahoru”, kam mu přišli návštěvníci na plánovanou degustaci – přestávku využívám k telefonátu paní domácí o tom, co se nám stalo a že přijedeme dýl.
Zřejmě na nás čekali a tak ji to nepotěšilo :-(
Ochutnáme ještě 3 vzorky, koupíme 2 lahve (pomáháme s jejich stočením ze sudu) a v začínající tmě honem šlapeme nejkratší cestou – tj. po silnici.
19:30 Vyzvedáváme klíče u domácích, zabydlujeme se ve známém ‘letním bytě’ (letos trochu omezeném, protože ho dlouhodoběji obývá jejich syn s přítelkyní) a “koštujeme” vzorky.
Zase fungoval “sklípkový efekt” – teď nám to víno připadá mnohem horší.

17. 9. 2013

YES, WE HEN

Pracovní cesta do oblasti, kterou mám rád, která se mi líbí a kde se cítím dobře – v Černém lese se s kolegou učíme programovat ‘fleksklastr’.
Příslušné vývojové prostředí má ještě ‘mušky’, některé z avizovaných funkcí nefungují nejen podle výkladu přednášejícího, ale ani jinak…
Podvečerní procházku po okolí našeho penzionu Gasfhof Schweitzerhof (ve vesničce s kouzelných názvem Obereschach) jdeme trochu v chmurách.
Dokud nenarazíme na poutač zdejší farmy: “YES, WE HEN!” :-D

Jinak se během této ‘akce’ nic zvláštního nestalo … jen jsem při cestě zpátky poprvé v životě:
- v rádiu slyšel slovo “orkán”,
- jel po dálnici bez kamionů, protože tyto stály podél krajnic
- voda, valící se po dálnici, dosahovala k dolní hraně dveří naší oktávie.

8. 9. 2013

Ríšových 55

Příjemná oslava Ríšových narozenin na jejich chalupě v Jizerkách:
- parta ze starých "vod" (bez dětí - vyjma 'domácích') a studií: Ríša se Zuzkou, Honza,  Mařenka s Jiříkem, Pavel s Janou, Jirka s Lenkou, Michal s Jitkou a Jirka. 
- parádní počasí
- harmonie grilovaného masa, zeleninových salátů a točeného piva
- povídání a zpívání s kytarou