nostalgicky mlhavo, 7°C.
V rámci oslavy 29. výročí našeho manželství děláme tradici z loňské pondělní vycházky mlhou kolem Sečské přehrady, tj. bereme si jednodenní dovolenou v pondělí poblíž 17. listopadu, což je den, kdy to v roce 1984 začalo.
Zabydlování po rekonstrukci kuchyně zatím není úplné, proto část dne padne na návštěvu prodejny ratanového nábytku v Kostelci nad Orlicí a prodejny veškerého nábytku poblíž Hradce Králové.
A tak je dobře, že dnešní vycházka je výrazně kratší než loňská.
Akvadukt jsem zatím zblízka viděl jen jednou – na Korsice poblíž Ajaccio.
A to zcela nečekaně, protože nebyl “prezentovaný” žádnými tabulemi ani poutači … při podjíždění vysoce klenutého, dlouhého viaduktu mě najednou udivilo, jak úzká je jeho mostovka.
Během cyklistické sezóny jsme ”trénovali “kopce” a tak jsem potenciální cíl výletu jen nosil v hlavě.
A minulý týden jsem na stejné mapě s překvapením zjistil, že u Sezemic jsou akvadukty 2.
Akvadukt na Korsice postavili staří Římané (jejich otroci) už před naším letopočtem; vedli jím vodu z okolních kopců přes údolí do města.
Sezemické akvadukty postavili naši předkové v 19.století (1892); vedli jimi vodu přes koryta jiných toků k mlýnu.
Bližší popis obou akvaduktů je na webu Sdružení přátel Pardubického kraje.
13:45 Parkujeme v Sezemicích u mostu přes Loučnou.
Po pravém břehu jdeme proti proudu asi 10 minut až k ústí potoka Zadní Lodranka.
Pak 300 m chůze proti jejímu toku a docházíme k Velkému akvaduktu.
Jeho technický stav, množství i čistota proudící vody mě příjemně překvapí.
A dostal jsem děsnou chuť zase sednout do lodě.
K druhému akvaduktu přejíždíme autem po silnici, odbočující kousek za mostem přes Loučnou směr Veská.
14:30 Auto parkujeme na kraji lesa.
Po pár krocích dubinou k lesní cestě zobrazené na mapě nacházíme ve spadaném listí krásný hřib.
”Moje ženo Jano, moc děkuju ti za ty roky, co jsme spolu! A tohle máš místo kytky!”
Za lesem jdeme po kraji pole znatelnou stezkou (ke konci podél potoka) až k Malému akvaduktu.
Při současném stavu vody se zdá být příslovečným kanónem na vrabce. Ale asi to tu před sto lety vypadalo jinak.
Pohodová vycházka.
A taky dobrý příspěvek k večeři, i když ne zcela bezproblémový…
Jana ráno: “Ta houba mi nesedla. Bylo mi těžko a nemohla jsem usnout. Pořád jsem myslela na to, že je teprve pondělí a jestli jsme se otrávili, tak že nás tady děti najdou až ve čtvrtek večer … a co chudák Dandy, kterej bude tu celou dobu zavřenej v kuchyni!” :-P
