Smekání kolem Velké Deštné

Trasa 20.5 km, doba 4:15, min-max výška 640-1108 m.n.m.
Počasí: slušné = oblačno-polojasno, +3°C, dost silný vítr
Sníh: hrůzný = mokrý, smekavý, tající v celém objemu, silně bořivý, v lese pokrytý spoustou větviček a jehličí
S Janou
Běžkařské trápení "oficiální" běžkařskou trasou nad Deštným v Orlických horách: sjezdovky - Luisino Údolí - Pod Velkou Deštnou - Šerlich - Bukačka - Polomské sedlo - Sedloňovský Černý kříž – sjezdovky

Vyjíždíme na třikrát:
1) Při zastávce ve “sběrném dvoře” (odvoz plastů) zjistím, že došla voda v ostřikovači; doma mám celý "kanystřík"
2) V Běstovicích mě napadne, že jsem si možná nevzal lyžáky; vzápětí zjistím, že nevzal.
3) Konečně

10:45 Sníh tvoří vlhkou, dost tuhou, smekavou plochu.
Mažu červeným (bohužel nemám "žlutý med").
Vycházíme z parkoviště u sjezdovek v Deštném; už nástup ukazuje, že dnes to bude výživné: za barierou vedle silnice se bez lyží zabořím do sněhu až po zadek.
Když se postavím na jednu běžku a opřu o hůlku, ta projede sněhem jako nůž máslem a zarazí se až o hlínu - nad sněhem z ní vykukuje asi 30 cm.
Vykročím s lyžemi na nohou, před krátkým stoupáním se opřu o hůlku, která se zase zaboří, lyže prokouznou a já ležím s nosem ve sněhu - televizní diváci by se váleli smíchy.
Stoupáme po oficiální běžkařské stopě, smeká se to, ale aspoň se neboří hole.
U horní stanice vleků mažeme znova stoupacím.

11:45 Luisino Údolí; "diretissimou" směr Velká Deštná; po odloučení z udržované trasy se stoupá líp.

12:20 U studánky; svačíme kousek pod křižovatkou s cestou od Šerlichu. Nejdeme na vrchol, odbočujeme doleva na stopu obcházející vrcholy Velké i Malé Deštné po jihozápadním úbočí. V místě, kde jsme před pár týdny odbočovali dolů na zachumelenou asfaltku, pouštíme před sebe mladou dámu, která má zjevně dnešního smekání taky plné zuby.
Vítr fouká do zad, i na rovině nás tlačí slušnou rychlostí; závěr sjezdu po "oficiální" cestě do sedla pod Šerlichem je hodně rychlý.

13:15 Šerlich, směr Bukačka. Spousta polámaných stromů, větve a jehličí v zledovatělé, ale mokré stopě.

13:45 Vrchol Bukačky. Běžeckou stopu tu "frézoval" buď idiot nebo majitel nějakého psychického problému - stopa vede pod nízkými větvemi stromů; poškozování jsou lyžaři i stromy :-(
Polomské sedlo; Sedloňovský Černý Kříž tentokrát míjíme bez zastavení; smekáme se na poslední "lokální maximum" od Sedloňovem s vyhlídkou daleko do kraje.

14:20 Odpočinkový dlouhý sjezd do Deštné, sníh s klesající nadmořskou výškou měkne a je pomalejší.

15:00 Odjezd domů.
"Dnes jsme si hrábli!"

Kitzbühelské Alpy: Ellmau podruhé

Balíme, platíme, jedeme znovu do Ellmau.
9:00 Teploměr v autě i na dolní stanici vleku ukazuje -21°C; naštěstí je bezvětří, slunečno.
Lyžování je pěkné, ale mráz nás zažene do tepla Kummereralm. Ve stejné místnosti jako předevčírem ještě nikdo není a tak obsazujeme místo o velkých "obkládačkových" kamen, které příjemně hřejí.
Místnost se rychle plní; s jistotou poznáváme, když přicházejí Češi: nepozdraví, neusmějí se, na otázku obsluhy nereagují, buď přestírají nevidím-neslyším nebo prchají.
O půl dvanácté se vracíme ke kolejové lanovce na Hartkaiser a až do konce lyžování ve 14:00 jezdíme sjezdovku 80 vedoucí kolem ní do údolí (s krátkou přestávkou v "kruhovém" baru).
Nejvyšší teplota u horní stanice lanovky je přes poledne, -16.5°C. Díky bezvětří není problém se na slunci opalovat bez čepice - krušno ale je za jízdy. Ideálním zimním doplňkem do takových mrazů se zdá být "polomaska": textilní pás, který kryje nos a tváře, má otvory pro vydechování nosem i ústy, zapíná se na suchý zip na temeni hlavy.

Cesta domů, po stejné trase jako sem (vyjma průjezdu Č.Budějovicemi), je bez problémů.
Když nám během chvíle dvě auta nejprve "lezou do kufru" a pak riskantně předjedou, je zřejmě, že jsme u hranic domoviny :-P
Na zastávkách se holky s úlevou protahují, sedět vzadu ve 3 je na dlouhé cestě hodně krušné - příště pojemede maximálně 4 v autě.
Doma jsme před 23.hodinou. Pěkný!

Kitzbühelské Alpy: Scheffau - SkiWelt Hohe Salve

8:30 Jako každý den před naším odjezdem na lyžování prohodíme pár slov s paní domácí. O teplotě venku říká, že ráno bylo -18°C, teď bude asi tepleji, přitom otvírá dveře a jen v halence se jde podívat na teploměr. Jdu za ní - kousek od vchodových dveří visí malý lihový teploměr, jaký visel kdysi ve třídě na základce. Stupnici má do -15°C, červený lihový sloupec končí centimetr pod stupnicí, z "baničky" ho vykukuje jen malý kousek. Víc než -18°C určitě neukazuje.
Jedeme stejným směrem jako včera, ale o 3 km dál do vesnice Scheffau. Je sobota, na parkovištích je nával autobusů; na lanovku na Brandstadl (známe ze včerejška) stojíme chvíli skoro čtvrthodinovou frontu.
Naším hlavním cílem je Hohe Salve, výrazný kuželový vrchol, který o více než 100 m převyšuje ostatní vrcholy tohoto hřebenu SkiWelt.
Přejíždíme sjezdovky směrem k němu, ale kvůli osobní potřebě a mrazu už po desáté "zapadneme" do Biwaku na cappucino. Na toalety se sice musí "rundum" a je na nich cedulka "Für selbstmacher", ale splňují rakouský standard.
Pár dalších "svezení" a zase se těšíme do tepla... jenže do vyhlédnuté restaurace Holzalm se nevejdeme.
Po červené 1b sjíždíme do Brixen im Thale, další příležitost k občerstvení je o kousek dál - Berggasthog Nieding.
Krojovaný vrchní zdraví dřív než stihnu sundat zapocené brejle a vzápětí brzdí domorodou rodinu, vcházející hned za námi, dotazem, kolik jich je, že mají dost plno. Když se dozví, že jsou 4, obrací se na nás řečnickou otázkou, zda nebude vadit, když nás všechny posadí k jednomu stolu. Vede nás společně do jedné z místností restaurace. Pěkné prostředí, příjemná obsluha a skvělá grilovaná kotleta s kupou zeleniny a samozřejmě tyrolského špeku - to chci zažít ještě jednou! (Doma bychom za takový oběd pro pro dva, včetně pití a espresa, dali výrazně víc než 28 Euro)
Pokračování červené sjezdovky k dolní stanici lanovky v Brixen im Thale by podle sklonu mělo mít černou barvu.
Přes údolní silnici vede vysněžená lávka ke kabinkové lanovce na druhý, vyšší hřeben SkiWelt. Přes několik vrcholů se dojede do Kitzbühelu. Tuhle část ale projedeme až někdy jindy. Snad!
Na vrchol Hohe Salve musíme přes 3 lanovky, cestu k Mittelstation nad Hopfgarten nám "značkuje" starší domorodec, s kterým jsme se sešli na lanovce. V srandovním kulichu a plandající větrovce vypadal silně "out", ale moc bych si přál, abych se v jeho věku dokázal řítit sjezdovkou jako on!
3x se vrátíme do kabinky vedoucí na vrchol - hlavně, abychom se ohřáli. Pohled na kostelík na vrcholu i do více než kilometr hlubokého údolí je úžasný, kombinace červených a černých sjezdovek je parádní, ale mráz nám dává zabrat.
Po půl druhé vyjíždíme zpět, najít cestu není úplně jednoduché, spíše náhodou objevíme další (tj. třetí) "sedačku s bublinami" č. 6/51. Ještě jedna zastávka na doplnění tekutin v Keatalm.
Po 4. sjíždíme v hustém zástupu do Scheffau; zdá se všechny autobusy odjíždějí v půl páté. :-(

Kitzbühelské Alpy: Ellmau - SkiWelt Hartkaiser

Ráno je polojasno, -17°C.
Jedeme 15 km do Ellmau (v St.Johann směr Innsbruck).
Kličkování městečkem ke kolejové lanovce na kopec Hartkaiser, který je součástí rozlehlého střediska SkiWelt Wilder Kaiser - Brixental.
Už těsně po deváté jedeme širokánskou červenou 98.
A chvíli poté odhalujeme neduh zdejších lanovek (vyjma 4, 6, 8): sedačky nemají "bubliny" a jejich polstrování nebo plast v silném mrazu zatraceně studí.
Se zakrytými tvářemi jezdíme z vrcholů Eiberg a Zinsberg; už před jedenáctou ale jdeme "na polívku" do Kummereralm.
Servírka mě zaskočí otázkou jestli "speckknödel" jeden nebo dva? No, ať je změna, dneska zkusíme dva ("asi budou menší!"). Nejsou, větší je polévková miska!
Při prvních jízdách po jídle máme problémy s pohybem.
Přes poledne zajíždíme k vrcholu Brandstadl:
- střecha budovy lyžařské školy ukazuje, že sněhu je tu dost
- na protikopec vede "sedačkové dvojče" 8-O
Po jedné se vracíme ke kolejové lanovce; doplnit tekutiny zajdeme do kruhového baru BergKaiser vedle hlavní budovy. Kravál z produktorů, kouř a pohoda. Nejsme tu sice úplně nejstarší, ale rozhodně máme na sobě nejmíň piercingového železa.
Teploměr ukazuje -16°C.
Zbytek dne strávíme na sjezdovce 80 z Hartkaiser do Ellmau; kromě toho, že se nám líbí černá i modrá varianta, je příjemné se ohřát v lanovce (i když jen "na stojáka").

Kitzbühelské Alpy: Kitzbühel - Hannenkamm

Předehra 1.2.2012
Stejně jako loni, o pololetních prázninách jedeme s Janou a kamarády Milanem, Blankou a Martinou na čtyřdenní lyžování na 'dlouhých kopcích', tentokrát do Kitzbüheler Alpens.
Cesta 12:15-20:00, Choceň-Kočí-Ždírec-Ledenice-Linz-Salzburg-KirchDorf im Tirol-návrší Eggberg. Posledních 60 km po klikaté státovce, ve tmě a proletujícím sněhu nebylo nic moc.
Bydlíme v apartmánu na statku Mühlreithof, na kopečku s krásným výhledem na Kirchdorf im Tirol v údolí, 3 km od St.Johann in Tirol, 15 km od Kitzbühel.
Sněhu je tu požehnaně; cesta, prudce stoupající na Eggberg, je zledovatělá a navíc ji křižuje sjezdovka. Kousek nad ní začne auto prokluzovat, pomáháme tlačením. Nakonec Milan, který řídil druhou polovinu cesty, kus couvne a s rozjezdem vyjede zbývajích 200 m až na konec prohrnuté cesty. Stojíme ale u nesprávného stavení, domorodkyně ukazuje na protější usedlost.
Paní domu není doma, příjemné uvítání obstarává dospělá dcera, pozdravit přišel i hospodář.
Apartmán je větší než jsme čekali: pohodlná kuchyň/jídelna, namísto 2 ložnic s 1 přistýlkou dostáváme 3; každá má vlastní příslušenství; cena apartmánu 62 Euro/noc (+22 Euro Endreinigung).
Zjišťujeme, že jsem zapomněl naložit tašku s jídlem :-P (večer jsem jsem ho uložil k zazimovaným kytkám, aby v autě při nočních -10°C nepromrzlo). Kamarádi nabízejí vše co mají ... a že toho je ;-).
S díky odmítáme, jídlo 'na cestu' nám stačí i k večeři, pečivo 'na ráno' Jana naložila, víno a 4 'plzně' jsem nezapomněl a hlavně - přímo pod námi v údolí jasně svítí Spar :-)
Venku je -7°C.

7:15 Snídaně, přehled počasí na Panorama; venku je zataženo, -12°C.
Oblékáme svetr navíc, jedeme do Kitzbühel.
Průjezd městem po značkách Hahnenkammbahn; placené parkoviště u dolní stanice (6 Euro/den); skipass AllStarCard platí i pro další střediska KitzAlps (4 dny lyžování za 144 Eur/kus).
Všední, mrazivý den a nic moc počasí -> "kabinková lanovka" je bez fronty. Komfort vyhřívaných sedaček si opravdu užíváme, poprvé v životě navlékám pod přilbu kuklu, zakoupenou v "Potřebách pro teroristy".
Proslulá sjezdovka Streif má číslo 21 a začíná hned vpravo u horní stanice lanovky. Sjet Streif jako první kopec v sezóně se nám zdá svatokrádežné a opovážlivé, proto se jedeme podívat po areálu.
Skoro nefouká, ale při jízdě štípe mráz do tváří hodně.
Moc se nám zalíbila sjezdovka 23 Griesalm, která je bůhví proč značená jako "černá": začíná dlouhou plackou a traverzem, ale potom je kilometr parádního svezení. Vedlejší černá 38 Dirrettissima má v dolní částí 70% klesání, což je na mojí hranici "zábava/boj".
Na radosti z jízdy mají obrovský podíl skvěle nabroušené lyže: na doporučení Janiny kolegyně jsem je letos dal do Ski Servisu pana S.Jindry, Ústí nad Orlicí, Za Drahou 221. Žádné zadrhávání a boční poskakování lyží v obloucích, žádné zuřivé strhávání přebroušeného ostří hran o kus dřeva jako v předchozích sezónách... Díky, pane Jindro, za rok přijdu zase!
I když sedačky jsou vyhřívané a před mrazem chrání 'bublina', už před jedenáctovu jdeme za teplem na polívku+pití do Schutzhütte Steinbergkogel (což je jedna z mála "Hütten" tady, jinak převládají nabubřelé hotely okupované "novými" Rusy :-P).
Díky mému zmatkařství vlezeme do malého baru. Ale barman nemá problém nám přinést Speckknödelsuppe (polévka s velkým knedlíkem s tyrolským špekem=absolutně libovým uzeným) z hlavní budovy přes mrazivé prostranství.
Půlhodiny nasáváme teplo a pohodovou atmosféru než vyrazíme na Streif. 3 černé úseky, které se jedou při slavném sjezdu, jsou uzavřené, takže jedeme "červenou Family". Pocity: no, prostě normální sjezdovka.
Znovu nahoru, Jana mě fotí u tabule s teplotou -11°C. Jedeme na jižní okraj střediska, modrá 30 vydá za slušnou červenou, naopak červená 32 se nám moc nelíbí; navíc "sedačka" nahoru je starý vehikl, na kterém pořádně vymrzneme.
Apfelstrudel se šodó, capuccino a teplo v samoobslužné restauraci Pengelstein si užíváme po jedné odpoledne. Přes "naši" 23 se vracíme na Hannenkamm.
Kuklou si zakrývám pusu a omrzající nos, ale vydechovaná pára se dostává na dioptrické brejle a mrzne tam... :-(
Znovu Streif, v 16:30 jsme u auta.
Středisko Kitzbühel zvláštní dlouhými přejezdy, kde se musí bruslit a "píchat" do kopce. Vůbec jsme nestihli rozlehlou část nad Jochberg a Pass Thurn, takže asi sem ještě někdy budeme muset zavítat.
Při cestě zpátky koupí Jana tortellini se špenátem, penne, plátkové proscuito, parmazán a zeleninu, já zase Zweigelt z oblasti Neusiedlersee a tak máme materiál na skvělé večeře na celý pobyt.