Sobota 31.12.
Deštné - Luisino Údolí - Velká Deštná - Bukačka - Vrchmezí - velké bloudění - Černý kříž - Deštné
S Janou
Délka, doba, min-max výška, převýšení: 28.2 km, 5:25, 640-1120 m.n.m., 954 m (záznam trasy na Ondrovu GPS).
Počasí: dobré = -1°C, trochu mlha, oblačno, odpoledne roztrhané
Sníh: skvělý = 20 cm pevného sněhu
- 10:00 Z parkoviště u sjezdovek proti "modré sjezdovce", dál na Luisino Údolí. Po zelené "diretisimou" na Velkou Deštnou.
- 11:15 U studánky; svačíme před koncem lesa.
- 11:40 Vrchol Velké Deštné
- Ke kiosku pod Velkou Deštnou, po červené (Jiráskova cesta) k Šerlichu. Místy je to jízda v zástupu. - 12:10 U Masarykovy chaty na Śerlichu, podle orientačních tyčí přecházíme louku. V lese před rezervací Bukačka svačíme. Tuhle cestu mám rád už od své puberty, tj. skoro 40 let; jede se skvěle, na měkce vysněženou stopu se ani nedá špatně namazat :-)
- Polomské sedlo; odpočívá tu dost lidí, tak honem pokračuju v přímém směru po červené = obrovská chyba! (měl jsem ostře zahnout doleva na zelenou). Po pravdě řečeno, barevné značení jsem nesledoval, prostě jsem jel po široce vyšlapané stopě.
- Přes Polomský kopec na Vrchmezí; a dál dolů... až nás zastaví tabule Státní hranice.
- Za bandou mladých zkusíme jet jakýmsi průsekem, ale protože jejich prvosjezd vede mezi hraničními kameny, musím přiznat sobě i Janě, že jdeme špatně.
- Zpět rozcestí Polomský kopec. Bez velkého rozmýšlení po žluté směr Sedloňov. Další chyba!! Měl jsem se vrátit ještě dalších 500 m na Polomské sedlo!- Při krásném táhlém sjezdu NESLEDUJU značky, ale nechám se vést stopou! Takže po 500 m NEODBOČÍM po značené cestě ostře doleva, ale vedu naši výpravu ještě 1.5 km po neznačené lesní cestě. Byla krásná a moc pěkně se po ní jelo. Ale bohužel vedla přes opačně než my potřebovali!.
Tuším, že ta hluboká rokle po levé ruce je Ruské údolí. Ale teprve, když se Jana zeptá "Myslíš, že jedeme správně?", začnu řešit, co s tím. Jsme v zatáčce s bublajícím potůčkem na hranici rezervace Pod Vrchmezím. Odpočíváme, jíme sladkosti.
Za kolemjedoucím běžkařem volám: "Kam ta cesta vede?". "Na Číhalku!"
To jméno jsem v životě neslyšel. Ondrova GPS v batohu mi není nic platná, protože s ní neumím. A bez brejlí na čtení bych na ni stejně neviděl.
Bez velké naděje zapínám GPS navigaci na mobilu; z předchozích zkušeností očekávám, že mapa nebude obsahovat lesní cesty a v stíněném údolí se navigace stejně "nechytne". Optimismus mi dodává připomínka, že včera jsem přes 3 hodiny stahoval aktualizace map.
Na displeji naskočí zelená plocha a zahnutý proužek, který skutečně připomíná tvar cesty, na které stojíme. Chvíli měním rozlišení, abych na displej dostal i polohu Deštné, a pak s potěšením ukazuju Janě, že naše další cesta jasná!Jana je i tak v pohodě; sama vyjmenovává pozitiva, dělící nás od krize: do západu slunce zbývají 2 hodiny, počasí je bez problémů, lyže jedou, něco k pití ještě máme :-)
- Podle navigace se vrátíme k místu, kde jsem přehlédl odbočení žluté, a pokračujeme po ní.
- Po 2 km sjezdu po žluté narazíme na osamělou stopu, odbočující vlevo do směru, který považuju za správný. Dám se jí vést, což je po dlouhé době moje správné rozhodnutí.
- Přicházíme na modrou, která nás dovede na širokou lesní asfaltku. Odpočíváme, dopíjíme čaj.
- Po dalším kilometru pozvolného stoupání přicházíme na rozcestí Pod Sedloňovským kopcem, kde jsme mohli být už před 2 hodinami - z Polomského sedla je to sem 350 m.Ale zase máme na co vzpomínat! :-)
- Po zelené kolem Sedlňovského Černého kříže na vyhlídku Nad Sedloňovem, odkud jsme vloni fotili Sněžku.
- Krásný táhlý pětikilometrový sjezd do Deštného, pak k autu.
(Foceno mobilem Nokia E52).
Čtvrtek 29.12.
Školky Kačerov - Téčko - Vápenný vrch - lovecká chata - Zámeček - Školky
S Janou a Ondrou
Délka, min-max výška: 20 km, 703-1020 m.n.m.
Počasí: ujde = -1°C, místy mlha
Sníh: 15 cm zledovatělého sněhu s tenkou vrstvičkou krupičky
- Od lesní školky nad Kačerovem k rozcestí za šajtavskou Devítkou, k "Trianglu" (oficiálně Pláň) a na "Téčko". Jede se moc pěkně, trocha žlutého vosku dělá divy.
- Objíždíme Lubný (oficiálně Karlův vrch) na silnici Luisino Údolí - Zdobnice
- 200 m po silnici směr Zdobnice; doleva na lesní cestu prudce stoupající k Vápenné Huti a dál
- Doleva po lesácké asfalce k lovecké chatě. Na 3 km je čerstvě vyfrézovaná běžecká stopa (nikdy tu nebyla), v které se krásně jede. V zatáčce pod "loveckou" stojí 2 sněžné skůtry: 3 sportovně vypadající staříci tu připravují Start-Cíl jakéhosi závodu. Na pozdrav neodpoví, ale přesto: Pánové, díky za dobrou stopu!
- Po modré do Luisina Údolí; dlouhý příjemný sjezd zpestří Jana, která se při vyšlapování z vyfrézované stopy ukázkově "vymele".
- Sjezd k penzionu Zámeček po hrbolatým ledem pokryté asfaltce je hodně nepříjemný. U cesty z Lubného stojí několik luxusních SUV, od jednoho mává zeleně oblečený kašpar, že nemáme odbočovat na Lubný (ani jsme nechtěli), ale jet dál - "milovníci zvířat" si tam vyrazili vyčistit hlavy. Kousek dál sedí uprostřed cesty na skládací sedačce s jednou nohou jakýsi strejda. Z ramene mu visí zalomená flinta a netváří vůbec přátelsky. Jeho dva jezevčíci ke mně vyrazí s hlasitým štěkotem. Když ale na bližšího z nich zavolám "Neboj se, pejsku" a neoženu se po něm hůlkou (jak asi očekával), usměje a odpoví na pozdrav.
- Tabule u Zámečku láká na "prejt, jitrnice, ovar", ale my pokračujeme bez zastávky směr Pádolí (oficiálně Podolí). Bohužel sníh tu končí, takže kolem farmy Pádolí jdeme "zu Fuss", lyže navlékáme na louce před "starou vodárnou" .
- Po lesních cestách na jihovýchod k autu.
Závěr: Cítíme se mnohem lépe než předevčírem.
Pondělí 26.12.
Deštné - Zámeček - Luisino Údolí - Deštné
S Janou a Ondrou
Délka, min-max výška: 12 km, 650-890 m.n.m.
Počasí: mizerné = kolem 0°C, mlha, trochu mrholí
Sníh: mokrý, ale nesmeká se
- Z parkoviště u sjezdovek přes louku a les nad Jedlovou, napojení na zelenou turistickou značku- Odbočka ke kostelu Sv.Matouše v Jedlové. Potěšující je pohled na novou střechu; ta stará se během komunistického hospodaření prolomila. Nová jsou i okna, udržovaně vypadá okolí kostela. Deprimující je zničený přilehlý hřbitov; po vyhnání německých obyvatel byly z náhrobků rozkradeny sochy, kříže i kamenné bloky.
- Po žluté značce k penzionu Zámeček. Kafe neprodají, dnes pro veřejnost zavřeno (asi zabijačka pro uzavřenou společnost)
- Po zelené na Luisino Údolí; pak k horní stanici vleků, kde dáváme předražený čaj a kafe v polystyrenových pohárcích
- Po loukách kolem sjezdovek loukách v mokrém sněhu k autu.
Závěr: Nedobrý pocit z fyzické kondice.
(Fotil Ondra)
