Skvělá koupě

Řídící systém topení ADOREG umožňuje topit do akumulačních nádrží také "off-line" zdrojem - v našem případě kotlem na tuhá paliva DAKON DOR 12.
Topíme v něm výhradně dřevem. Kromě nejrůznějších odřezků ze zahrady a pilinových briket ze SECA Borohrádek (před 2 roky prodávali 1kg za 3.60, loni za 4.00 Kč a letos mají v ceníku 4,50 Kč/kg) především dubovými parketami, které zbyly Janiným rodičům, když v 60.letech minulého století rekonstruovali domek.
Já i Ondra bereme topení v kotli jako zábavu; skoroy každý víkend topné sezóny se doplňujeme v chození do sklepa kvůli "proštouchnutí" kotle a přiložení. Když nás to přestane bavit nebo kotel vyhasne, nevadí, ADOREG zajistí dohřétí akumulačních nádrží plynovým kotlem. Jana trpělivě snáší, že se kouř ze sklepa někdy dostane i do chodby.
V minulých týdnech ale zásoba parket došla.
Při běžkařských výletech po okolních lesích mě při pohledu na spoušť, kterou hlavně na mladých borovicích způsobil lednový příval mokrého sněhu, samozřejmě napadalo, že bych se mohl u lesníků poptat, zda bychom si mohli udělat rodinnou brigádu a poničené stromy nařezat na topení. Ale kde se zeptat? A jak bych to odvez? A kolik toho za den/půlden stihneme udělat? A kdo všechno bude mít čas jít? A hlavně: mám vůbec šanci koupit polom, když teď skoro každý vlastní krb a tudíž potřebuje dřevo a na stejný nápad určitě přišel mnohem dřív než já?
Dlouho mi vrtalo v hlavě, kde sehnat dřevo na topení.
Před 3 týdny mě TO napadlo: Spousta lidí má krb nebo krbová kamna. Aby byl pohled na hořící dřevo estetický, musí topit poleny. Celými nebo štípanými, ale prostě kusy kmenů. Jenže nám do kotle stačí odřezky - krajinky. Takové, jaké jednou v červenci před 44 lety přivezli z pily v Klášterci nad Orlicí do "Údolí hřmících vod" (dnes už zarostlá louka na levém břehu Divoké Orlice, Loc: 50°7'51.913"N, 16°33'56.909"E), kde právě náš začínající skautský tábor. Krajinky jsme řezali a stloukali z nich podsady stanů, abychom měli kde spát... První rok nám to trvalo 2 dny, další rok to bylo za den... bože, to byly krásný tábory! A pak puťáky!! Díky za vše, Bille!!! (Bill, skvělý vedoucí mého skautského oddílu, vlastním jménem Lubor Šušlík, účastník boje o rozhlas během Pražského povstání.
Zpět ze vzpomínek: prostě, zkusím sehnat krajinky.
Volám na nejbližší pilu, v Zámrsku.
Krajinky mají, 260 Kč/m3, svázané v balících po 4 kubících, přivezou mi to domů traktorem, na valník se vejdou 4 balíky.
No to je kauf, to je sukces, raduju se jako malej kluk!
Týden jsem počkal než sleze sníh; před 14 dny jsem krajinky s dovozem objednal.
Přivezli je za 2 dny. Když jsem před bránou uviděl valník s 4 balíky krajinek, polilo mě horko. 16 kubíků je fakt hodně!
...
Za minulý a tento víkend intenzivní práce jsem s pomocí rodiny zpracoval dvě třetiny pohromy jménem krajinky.

Typy ubytovacích zařízení v německé terminologii

Díky webovému hledání ubytování s polopenzí v rakouském Ski Amadé, kam bychom chtěli zajet společně o nadcházejících velikonocích (abychom společně s dětmi zakončili lyžařskou sezónu), jsem si vyjasnil, jaké služby zahrnují některé typy ubytovacích zařízení:
- Hotel ... (to je jasné) ubytování a celodenní stravování "v domě", obědy/večeře lze objednávat po celou provozní dobu. V tříhvězdičkovém hotelu jsou všechny pokoje s vlastním WC+sprchou/vanou; v dvouhvězdičkovém je (pro většinu pokojů) sociální zařízení společné "na chodbě". Čtyřhvězdičkový hotel je víc luxus (snídaně "na vidličku", všude koberce, na pokoji lednička s minibarem); v pětihvězdičkovém si nemůže zákazník sám obsluhovat výtah - je tam na to člověk, kterému je v rámci bontonu třeba dát "tringelt" (z německého Trinkgeld) standardní výše. Co je považováno za standardní výši tringeltu nevím, v pětihvězdičkovém hotelu jsem spal jen jednou (asi před 10 lety v Berlíně) a povinnost platit za poskytnutou službu jsem obcházel tím, že jsem liftbojovi nedal šanci moji tašku popadnout a během transportu nahoru/dolů jsem se snažil z hlavy vynásobit trojciferná čísla, čímž jsem získával silně nepřístupný výraz. Moc by mě zajímalo, čím je charakterizován jednohvězdičkový hotel ... že by sociální zařízení přes dvůr a velkokapacitní patrová postel ve společné ložnici?
- Gasthof ... ubytování a stravování v domě (obvykle jen polopenze); hlavně jedno- a dvoulůžkové pokoje, v menší míře vícelůžkové pro rodiny s dětmi; snídaně formou bufetu, jednotná večeře (3-4 chody) podávaná v domluveném čase.
- Pension / Frühstückpension ... (B&B) jedno- a dvoulůžkové pokoje, ale i apartmány (samostatné jednotky s 2 i více ložnicemi, vybavenou kuchyňkou pro vlastní vaření). Ve společné místnosti se podává snídaně, tuto místnost lze později použít i pro sezení s vlastními nápoji.
- Ferienhaus / Appartmenthaus ... samostatný dům s pronajímanými apartmány a společnými místnostmi (sklad lyží, sušárna...), obvykle i se zahradou volně k použitím, ale zcela bez "jídla v domě".
Stále nevím, co obnáší hotel typu "garni" !?

Lyžování na Deštné

Jana i já se ještě cítíme nevylyžovaní, takže po obědě (vepřová panenka v lístkovém těstě, zeleninový salát, Frankovka 2007 J.Šilinek) jedeme na odpolední lyžování v Deštné v Orlických horách.
Deštné je moje srdeční místo: už od první sezóny v roce 1964, kdy tady Oseva (nyní Oseva Uni) koupila podnikovou chalupu, mě sem "tahal" můj otec - to mi bylo 6. Na zdejších sjezdovkách jsem se naučil lyžovat. Za posledních 20 let jsem ale tady byl jedině na běžkách.
Cena odpoledního lyžování 12:00-16:00: 270 Kč (v Ratschings 27 Euro)
Parkujeme přímo u dolní stanice dvojsedačky, v 13 hodin poprvé jedeme nahoru.
-1 °C, fouká do zad (konstatní údaj na webové prezentaci už od rána indikoval rychlost větru 5m/s), nahoře mlha.

Strohá trubková sedačka nemá žádnou ochranu proti povětří nebo sněžení, ale po dětech "zděděné" snowborďácké kalhoty mě dobře chrání před zimou a mokrem.
Červená sjezdovka je pomalá (abych nekřivdil, je taky pravda, že jsem nemazal a mám pocit, že lyže drhnou), navíc brzdí i protivítr.
Proto jezdíme především na černé sjezdovce - na prvních dvou třetinách má příjemný spád, ale ... pak je nutné překonat 300 metrů úsek "rovina + dokopec". Bruslení na slalomkách dost vyčerpává, zvlášť když je to popáté, poosmé, podesáté :-/

U turniketu zaslechne Jana otce, který volá na svého malého syna, jehož lyžování už přestalo bavit a buduje si ze sněhu pevnost: "Tady máš klíče, dej si lyže do auta nebo ti je někdo ukradne jako posledně".
Inu, jsme doma ... bát se krádeže lyží (auta, kola, batohu...) v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, na Korsice nás opravdu nenapadlo.
Takže na záchod jdeme střídavě, jeden vždycky hlídá lyže :-(
S potěšením kvitujeme, že oboje záchody byly čisté a pohledné (vyjma drobnosti, že na pánském je jen jedno umyvadlo, u jehož kohoutku někdo odšrouboval krycí štítek).
Moc by mě zajímalo, jestli se takhle kradlo i za první republiky a tudíž jestli je to vlastnost už kódovaná v nás "Slovanech západních". A nebo jestli se to v nás zabydlelo až s rozvojem bolševického/socialistického řádu.

U turniketů nikdy nečekáme, do 15:45 stihneme 15 jízd.
Na vrchol sjezdovek vedou 3 vleky: dvojsedačka (momentálně vytížena na 50%), "dvojkotva" (vytížena na 10%) a "tatrapoma" (mimo provoz). Nechci si představit nával ne sjezdovkách, když za pěkného počasí jeodu všechny vleky naplno.

Závěr: poměr "výkon/cena" je v porovnání s Alpami tak nízký, že sem budeme pár let zase jezdit jen na běžky.