Trasa Choceň – Nořín – Zálší – Kozlov – Andrlův Chlum – Libchavy – Rozsocha (vrchol) – Polom – Kapraď – Vrbice – Skořenice – Ch. 85 km, 8.5 hodiny, 1320 m převýšení;
slunečno, nevedro, slabý vítr, prostě ideální počasí na tradiční cykloakci.
9:30 S Janou vyjíždíme na celodenní okruh vymezený čtyřmi vrcholy a jedním … taky vrcholem.
Minule tím jedním byl “průsmyk” Rozsocha, dnes chceme vyjet na vrchol Rozsocha – i na něm, stejně jako na ostatních 4, stojí věž.
Začátek je klidný, vodu ani mapu jsem nezapomněl.
V Zálší potkáváme asi 50-člennou tlupu cyklistů: na společný výlet v rámci team-buildingu zřejmě vyrazil pracovní tým středně velkého cechu i s rodinami.
Vpředu jeli alfa-samci, za nimi “veselé kopy” a manželky alfa-samců, na konci rodiče s malými dětmi.
Náporu takového kolektivu nemůže dlouho vzdorovat žádná hospoda, ale ti slabší na konci nejspíš ostrouhají.
Odpočatí jedinci z první vlny budou chtít vyrazit k dalšímu cíli dřív než ti vzadu alespoň trochu zregenerují.
V nich se začne vytvářet averze až antipatie (viz odstavec Překážky teambuildingu v odkazu výše), příště už se nezúčastní a tlupa se smrskne na obvyklou velikost, která neohrožuje plynulost dopravy a fungování pohostinských zařízení.
Za Sloupnicí neopakuju chybu minulé akce, kdy jsme po dlouhé jízdě lesem dorazili ke kapličce Sv.Antoníčka Paduánského (49°55'43.979"N, 16°22'13.903"E).
Správně odbočím na Vlčkov a Člupek, kde konečně sjíždíme ze silnice na nezpevněnou pěšinou.
Jana poznamená, že jí asfaltka nijak nevadila. :-)
11:00 Vesnice Svinná nám nepřipadá jako vesnice, ale jako chatová kolonie.
Na jejím konci přikazuje směrovka cyklotrasy 4145, po které jedeme ze Sloupnice a která nás má dovést až na Kozlov: “Odbočte o 140° na silničku stoupající do levotočivé zatáčky!”
Tak ostrý zlom na mapě nevidím, i když do ní zírám přes zvětšovací sklo. Popadne mě předtucha spiknutí - zdejší cyklofobové určitě otočili směrovku, aby svedli kolaře z cesty pravé. Držák značky sice vypadá nepoškozeně a směrem, který navrhuji, by šipka ukazovala jen vzhůru nohama, ale tyhle podružné indicie ignoruji.
“Ženo, ta směrovka je divná"! My pojedeme tudy; uvidíš, že za chvíli narazíme na pokračování naší cyklotrasy.”
”No, já nevim!” (znamená: “To je střelenej nápad, ale koneckonců vždyť o nic nejde”.)
“A když ne, bude tam jiná. Žlutá!”
Na “naši cyklotrasu” nenarazíme ani na kopci za třetí zatáčkou. Za to narazíme na žlutou!
”Táto, tohle je cesta pro PĚŠÍ!”
Řadím hodně lehký převod a vjíždím do lesa: “Ale jede se tu moc pěkně! Jehličí, klacíky, sem tam kořínek…. ”
”No jo, vždyť já už jsem si zvykla.”
Na hřebeni, na rozcestí turistické žluté a zelené a cyklotrasy 4047 “Nad Svinnou” zahrazuje cestu bíločervená páska a mládenec: “Prosím, počkejte chvíli, za chvíli tu pojedou Třebovský cyklomaraton”.
Po 10 minutách, kdy se kolem řítí úvodní skupiny závodníků, zvedá pásku a s prosbou o ohleduplnost vůči jezdcům, kteří ještě pojedou, uvolňuje cestu.
11:30 1.vrchol Kozlov
Drahé pivo a vinný střik, příjemné sezení pod slunečníkem zdejší “chaty”.
U sousedního stolu dopíjejí pivo 3 cykloborci v nejlepších letech (50+): “Já si koupil přilbu tak před 10 rokama. A řeknu ti, hned napoprvé, jo napoprvé, ujedu sotva 20 kiláků, vzala mě liazka s vlekem, a těsně přede mnou … slečno, ještě jedno … jo, jak to krouhnul, těsně přede mnou jí prdlo kolo. Rána jak z děla, já byl v příkopě, helma štíplá … no, a von ujel!”
”Mě taky roztočte! Tak to’s měl teda kliku! To jako já s tím traktorem. Jedu za ním, táhnul ňáký šráky, tak ho chci předjet, a v tu chvíli mu praskla hadice … všechen ten volej jsem dostal do brejlí …”
11:45 Vracíme se asi 3 km stejnou cestou, tj. zase po trase závodu.
Soutěžící tudy pojedou ještě jednou, nejlepší tu budou tak za tři čtvrtě hodiny, takže pořadatelé na rozcestích si dávají pauzu.
Na rozcestí “Na Svinnou”, kde závodníci pokračují “po zelené”, máváme “našemu pořadateli” na rozloučenou “tak zase za rok” a pokračujeme po cyklotrase 4047.
Na Zhořském kopci, na silnici směr Přívrat stojí policejní hlídka.
Když v příjemném sjezdu lesem a pak ve vesnici Přívrat vidíme několik papírových směrovek a na 2 křižovatkách poflakující se skupinky, dojde nám, že závodníky budeme mít v patách alespoň na “andrlák”.
V Řetové si od další pořadatelské hlídky necháme poradit “kudy” a místo po turistické modré objedeme kostel zprava.
Prudké stoupání na rozcestí “U Zabitého” vyžene tep vysoko nad maximální hodnotu doporučenou pro můj věk. Nestačím s dechem, tak slezu a tlačím.
Tlačíme.
Na rozcestí nás další pořadatelé povzbuzují: “Jste první!”.
Po zelené se blížíme k druhému vrcholu naší cesty.
50 metrů pod vrcholem znovu slézám z kola, když slyším Janino “Bacha!” a ostré hvízdnutí – první závodník je mi v patách. Nejenom šlape, ale i hvízdá! :-0
Další jezdci jsou v nedohlednu, rychle dotlačíme kola zbylých pár metrů a definitivně opustíme trať závodu.
12:45 2.vrchol Andrlův chlum
Mizerné a předražené kafe u brigádnice v bufetu, vinný střik nedělá :-(
Rezignované výrazy lidí u stolů restaurace Hvězda prozrazují, že doba čekání na jídlo se od minula nijak nezkrátila.
13:00 Při odjezdu nás zaujme u příjezdové cesty stojící pódium s červeným kobercem.
Na pódiu, pod plastovým altánem ozdobeným bílým saténem a karafiáty, stojí skorooltář; slavnostní výzdobu doplňují dvě skupiny židlí a 2 slunečníky Pilsner Urquell. Tady bude svatební obřad!
K ozvláštnění významné chvíle, kterou tu za chvíli někdo prožije, nepochybně přispěje:
- pláč holčičky, která se bojí jít na rozhlednu “Stříbrná krasavice”
- řev chlapečků, kteří si s čímsi házejí
- tůrování motorů, jímž se baví skupinka motorkářů
- chlápek s křovinořezem, který likviduje rozsáhlé porosty lopuchů.
Ve vzduchu čpí šťáva z rozsekaných rostlin … snad svatebčané netrpí alergií a kněz/oddávající úředník bude mít silný hlas, aby křovinořez přehlušil.
Oběd podle plánu v restauraci U Džbánu v Libchavách:
- sedíme venku,
- příjemná obsluha,
- dobré jídlo: velká porce guláše/šopského salátu bez dlouhého čekání,
- na doplnění tekutin kromě vinného střiku i česnečka (vydatně maštěná máslem, což nás zaskočilo)
- rozumná cena.
Tady se příště zastavíme zase.
14:20 (40 km) S plným žaludkem se rozjíždíme dost ztěžka.
Roubenou zvonici ve Rvišti míjím při pracovních cestách často, ale dnes ji vyfotím jako zajímavost na trase.
Při stoupání ze Rviště do “průsmyku” Rozsocha potkáváme několik autoveteránů s dobově oblečenými posádkami – zřejmě spanilá jízda jako součást festivalu Sodomkovo Vysoké Mýto.
Na rozdíl od minula, kdy “průsmyk” byl vrcholem, stoupáme z Horní Rozsochy po úzké silničce ke skupině domů, označených na mapě jako Dolní Rozsocha
(pravděpodobně světový unikát, že dolní je výš než horní; potěší tu zachovalá a nevykradená boží muka)
a dál po pěšině k stožáru mobilního operátora.
15:10 … a 1 vrchol Rozsocha
Protáhneme nohy a prudkým prvosjezdem po turistické zelené vjíždíme do Velké Skrovnice – několikrát ztráta bodů za šlápnutí na zem v místech, kde cestu křižovaly hluboké odvodňovací stružky.
Na pastvinu u Malé Skrovnice asi právě dorazila cisterna s vodou – kravky rozvážnou chůzi kráčí uhasit žízeň: jednotný krok, zákryt, žádná nevybočuje ani nepředbíhá.
Stoupání na Polom pomalu lámeme na převod 1:1,
stejně tak i závěrečné stoupání nad obec Proruby.
16:05 3.vrchol Kapraď
Kousek pod vrcholem nás překvapila instalovaná závora, ale držíme se turistické značky, tak snad budou střílet až po předchozím varování.
Stožár mobilního operátora nestojí na úplném vrcholu. Letos je louka čerstvě posekaná, tak vyjedeme až vrcholovému bodu. Rozhled odtud je opravdu daleký … i proto odsud při některých radioamatérských závodech vysílala stanice OK1KHQ.
Na severovýchodním okraji louky je turistický rozcestník a sezení, od kterého je zajímavý podhled do hlubokého údolí Divoké Orlice, dolů na hrad Potštejn a na hřeben nad litickým lomem.
16:30 Sjezd přes Proruby na silnici směr Potštejn;
před lomem doprava po lesní cestě kolem Vrbické studánky do Vrbice a k rozhledně nad ní.
17:00 4.vrchol Vrbická rozhledna
Vychlazený 11° “bernard” moc nevychutnávám – jsem holt na víno.
Vyslechnuté perly zdejších návštěvníků:
- “Adélo, Marku, už si to okamžitě posbírejte a jedem!”, zahuláká už podeváté přitloustlá matka a pokračuje ve žvanění s podobným stvořením.
- “Kopec co! A to je teprve podhůří! Počkej až přijedem do Orlických hor!!”, říká postarší pán synovi výrazně přes dvacet, dopíjejí kofolu a odjíždějí fordem - asi do velkých kopců.
- “Uff, dneska jsme si hrábli, 120 kiláků, však už mě bolí zadek!”, říká motorkářka, která právě dorazila; ona i její druh jsou stylově oblečení v černé kůži a při dosedání “vržou”.
17:20 Vyrážíme k domovu.
“To byl krásnej celodeňák! Ještě že jsme trénovali, vůbec mě nebolej nohy. Jen trochu ruce!”
”Víš, on tohle byl vlastně taky trénink …
na expedici" :-)
