Expedice Machovská Lhota 1/3: Cesta tam

Oslava konce školního roku třídenním výjezdem do Broumovského výběžku.
Ubytování zajištěno telefonicky předem v Penzionu U Lidmanů v Machovské Lhotě; vybral jsem ho na základě kladných referencí z internetu.
Příjezd na ubytování jsem potvrzoval kolem 16. hodiny. 

Trasa Choceň – Čestice – Opočno – Nové Město nad Metují – Peklo – Staré Bělidlo – Žernov – Horní Radechová – Hronov – Vysoká Srbská – Machovská Lhota 114 km, 9:00 – 20:30;
polojasno, 20°C.

9:00 Z Chocně po okreskách nebo polních cestách přes Chloumek, Plchůvky, Velkou Čemnou do Zdelova.
Tady netrefím plánovanou lesní cestu a tak do Čestic přijedeme po státovce od Borohrádku.
Klidná cesta po okreskách do Lična (10:45), kde chvíli odpočíváme – zajímavá budova starého skladu.
Přes Voděrady, Trnov a kolem rybníku Broumar dojíždíme na náměstí v Opočně.

12:00 Na náměstí a v okolních ulicích marně hledáme, kde se dá najíst.
Až po třetím průjezdu náměstím dostaneme radu: “dolů směrem k nádraží, na křižovatce restaurace Jordánek, nelze přehlédnout, dobré jídlo za slušnou cenu”.
Byla to pravda, navíc sezení venku.

13:00 Na další cestu vyrazím trochu nesprávným směrem, opravu umožnila polní cesta.
Dál bez zvláštních událostí: Pohoří, Bohuslavice, Nové Město nad Metují.

13:45 Projdeme tunelem pod vysokým náspem železniční trati a po značené cyklostezce 4034 jedeme proti toku Metuje – pěkný “jetelný” jez!
Od řeky prudké stoupání kolem českobratrského kostela;
přes město zřetelné značení cyklostezky značkami na vozovce.

14:15 Po prudkém sjezdu z města parádních 6 km přírodní rezervací Peklo po silničce proti proudu až ke stejnojmenné osadě.

Přes krytou lávku přecházíme řeku; odpočíváme u rozcestí turistických tras.
”Zelená vede do Babiččina údolí. Já tam ještě nebyla. Stihneme to tamtudy?”
”Ujeli jsme 62 km, zbývá tak 25, přidáme si dalších 20!?!”
”To dáme!”

15:00 Opouštíme pohodlnou cyklostezku a po prudce stoupající zelené turistické trase nejprve jedeme a pak tlačíme na hřeben.
Od vesnice Přibyslav je pěkný výhled na vodní nádrž Rozkoš, i na náchodský zámek a jižní okraj kopců Broumovska.

Ve Václavicích se od zelené nadlouho odloučíme, prudkým sjezdem do Provodova klesneme skoro na úroveň Rozkoše.

U silnice E67 chvíli přemýšlíme o náhradní trase, ale čas běží a tak jedeme asi kilometr v jejím odstavném pruhu na západ do místa, kde státovku křižuje cyklotrasa 4055.  
Telefonuju do penzionu, že přijedeme kolem 18.hodiny.

16:00 Polní cestou přes Dubenskou oboru (hodně rozbahněnou) a pak po okresce dojíždíme do Zlíče;
po asfaltové pěšině proti toku Úpy k Rudrovu mlýnu a Vodnímu mandlu.

16:30 Máme za sebou 77 km.
Odpočíváme a užíváme si příjemnou atmosféru aleje starých lip; svačíme a dopíjíme druhou mattonku.

Na sousoší Babička s vnoučaty je potěšující, že ho žádný vandal zatím nezničil.
Protože literární předloha mě nechytla (možná zapůsobil efekt “povinná četba”), ze zobrazených figur dokážu označit pouze Barunku a Babičku (její tvář mi připomíná Jiřinu Štěpničkovou – jenže té bylo v době vzniku sousoší 10 roků).
Jména Barunčiných sourozenců jsem si doplnil až při tomhle psaní: Jan, Vilík a Adélka.
Jména pejsků si pamatuje ze školy asi každý: Sultán a Tyrl.
Ale který je který?
Posíláme mms s otázkou “Který je Sultán?” našim potomkům
– od Áni přichází vbrzku řešení: “No přece ten s turbanem!”

16:45 Dojíždíme ke Starému Bělidlu u Viktorčina splavu, pár fotek a dál, čas běží.
Po cyklotrase 4057 na Rýzmburk, Žernov a Třtice (značení trasy tu má své mouchy).

Potřebujeme si dát kafe, ale už od Zlíče není kde.
Navíc udělám chybu v navigaci a v Třticích zvolím trasu, která nám přidá 2 km a hlavně zbytečné stoupání.

V Řešetově Lhotě na křižovatce je hospoda zavřená (možná dlouhodobě).

Stoupání do Trubějova a pak do Horních Rybníků šlapeme “na morálku”.

Volám do penzionu, že přijedeme kolem 20. hodiny a zjišťuju, do kdy funguje kuchyně.
Mužský hlas se zřetelným polským přízvukem mě ujistí, že hosté penzionu dostanou večeři kdykoliv.

18:30 Dlouhý sjezd mezi poli do Horní Radechové a konečně otevřená Hospoda.
Kafe a střik/pivo, teplé jídlo dnes stejně není (ale zítra budou argentinské stejky!).
Sezení venku je příjemné, ale slunce je nízko, ochladilo se - oblékáme kalhoty a další trika.
Máme za sebou 91 km; Jana říká “v pohodě”, ale unavená už je určitě taky.

19:00 Stoupáme nad Slavíkov; po dalších 5 km konečně Hronov.
A tady, namísto abych zapnul rozum, zapnu GPS navigaci.
A co hůř, jedu podle ní! :-(

Netrklo mě, že od “našeho” penzionu teče potok až do Metuje (kterou právě přejíždíme) a že by proto bylo dobré jet po silnicích, které vedou podle obou toků a tudíž stoupají sice trvale, ale mírně.

Stoupáme z Hronova směr Žďárky, pak přes Zlíčko do Vysoké Srbské.
Je to sice jen 5 kilometrů, ale dojem je na 20.
U obecního úřadu se navigace pokusí nás poslat doprava na polní cestu, ale naštěstí jde kolem pán, který to tu zná: “Doleva, po kočičích hlavách dolů až na křižovatku na kraji lesa a tam doprava. Asi 8 kilometrů!”

Značka “Klesání 18%”, žulová dlažba; v nejprudším klesání mám pocit, že se překlopím přes řidítka.
Nic krutějšího jsem na “oficiálních” sinicích nejel!

Od křižovatky na kraji lesa stoupání proti toku potoka.
”Ten už nás dovede až k penzionu. Už nic horšího nebude!”
Unavený pohled bez úsměvu.

20:30 Jsme u penzionu, dáváme kola do stojanu.
Při sundávání přilby nešikovně trhnu a shodím si přilbu na zem; tam se odrazí a dalším skokem sletí z dvoumetrové výšky do potoka. Přistane na hladině jako loďka a odplouvá s proudem.
Navigace je vysoká, k vodě se nedá snadno dostat. Naštěstí kousek po proudu jsou schůdky a hrázka, u které přilbu zachytím - ruce se mi přitom třásly tak, že na fotce poznají plovoucí přilbu jen zasvěcení.

Paní domácí, která už asi nevěřila, že přijedeme, dává na výběr co k večeři.
Přeruším ji hned při první nabídce: “Koprovku! A s vajíčkem a bramborama! Určitě!!!”
Nacpeme se pohádkovou koprovkou, jakou mi vařila kdysi moje babička, k tomu pivo/střik a jdeme spát.