PF 2014

 

Topolová alej u ostrova Reichenau (Untersee - dolní “část” Bodamského jezera)

Z Ústí do Brandýsa přes kopce

Vánoce 2013 jsou na blátě, proto na Štěpána jdeme s Janou po svých přes kopce a stráně, které “máme nakoukané” ze silnic, ale na které naše nohy ještě nevkročila: Ústí nad Orlicí – Háje – Říčky – Klopoty – Dobrá Voda – Hůrka – Rviště – Zátvor – Perná - Brandýs nad Orlicí 15 km, 10:30 – 14:00.

První překvapení: v “trafice” na nádraží v Chocni mají velký výběr turistických map!

10:30 Do Ústí nad Orlicí jedeme vlakem.
Už na nádraží, které “zachránili” profesionální aktivisté sdružení pod peticí ‘Nádraží nedáme’ musíme změnit plán – nedá se přejít přes kolejiště k cestičce pod strání, kterou bychom se rychle dostali k červené turistické značce.

Než šlapat 1.5 km po silnici přes Kerhartice, jdeme 300 k mostu přes Tichou Orlici, před kterým odbočíme vlevo.
Mírně stoupající cesta, ke které se po chvíli přidá modrá turistická značka, prochází velkou ústeckou “chatovou čtvrtí” Amerika.

11:15 Po odbočce na vršek Kubincova kopce vycházíme na louku;
bahnitá cesta (ještě, že mi Jana vyprala kalhoty) nás dovede k dvěma rozpadajícím se chalupám -osada Háje.
Jak upozorňuje informační tabule, tohle krásné místo s dalekým výhledem má jednu vadu – není tu voda.  

11:45 Obec Říčky od nás získává body za pěkné dětské hřiště na návsi a za stylový ukazatel ke 4 cílům, důležitým pro životv obci: Kaple, Hospoda, Kulturní dům a Hřbitov
(“krám” je hned za rohem, tam každý trefí i bez ukazatele).   

12:15 Chatová osada Klopoty je zazimovaná, jen u jedné z chat vidíme dědu rozmlouvajícího s dvěma špunty předškolního věku.
Uvažujeme o grogu, před zdejší hospodou stojí auto, takže možná je otevřeno, ale barák vypadá stejně zpustle jako když jsme tu byli asi před 20 lety, takže nenajdeme odvahu.

12:30 Osada s přívětivým názvem Dobrá voda má asi hodně napjatý rozpočet a šetří na všem – na popisu místní autobusové zastávky ušetřili 4 písmena, takže na tabuli se skví text D.VODA.  

13:00 Přes louku k okraji lesa, dál prudce stoupající cestou pokrytou bukovým listím.
Fouká. S rostoucí výškou rychle roste i prudkost větru; listí na cestě je větrem uhlazeno do roviny.

Buky jsou vystřídány hustou smrčinou.
Hukot větru najednou přehluší zapraskání větve vedle mě. Otáčím se, zda mě chce Jana předejít, a překvapeně koukám na srnu, která vstává sotva 5 metrů od mě.
Vítr fučí od ní ke mě, tak mě asi vůbec necítila – její odchod není nijak splašený.
Hustá smrčina je až na vrchol – vyhlídkový bod z vrcholu, značený v mapě, se téměř nekoná.
Alespoň něco, třeba kostel ve vesnici České Libchavy, je vidět z planinky na kótě 517.

13:15 Od kraje lesa pod námi se ozývá opakované “volání zvířete”.
V tom směru pod sebou vidíme ‘šíshaus’, hlasitost volání nás vede k přesvědčení ty zvuky vydává na vábničku nějaký “milovník zvířat”, nadržený něco zastřelit.
V obavě, abychom na výřadu úlovků neleželi my, nejdeme nejkratší cestou, ale blížíme se k posedu po široké lesácké cestě.
Volání vzápětí umlká, výstřel se neozval.
Raději vycházíme na pastvinu a po ní dojdeme do Rviště.
Zabahnění bot a kalhot dosáhlo stupně, jaký dává průvodčím právo nevypustit jejich nositele do vlaku.

13:30 Mezi 3 mohutnými lípami prohlížíme pěknou sochu sv. Jana Nepomuckého.
Určitě by jí prospěla údržba odlišejníkováním, ale hlavní je, že ji zatím žádný vandal nezničil ani žádný gauner neukradl.

Od dřevěné zvonice stoupání pěknou cestou na na hřeben, z kterého je krásný výhled do hlubokého údolí Tiché Orlice i do dálky k zvedající se Českomoravské vrchovině.

Vítr naklání smrky na hřebeni dost děsivě, některé nevydržely.

Scházíme do Perné.
Netrénované nohy bolí a tak podruhé měníme plán – stoupání pod Kaliště se vypouští, do Brandýsa nad Orlicí na vlak jdeme po silnici.

Doma, po obědě/večeři jsme si před spaním chvíli zdřímli :-)