Ideální podmínky: slunce, teplo, mírně zvednutá voda po předchozích deštích se už trochu očistila z okalu.
Vzali jsme 2 lodě:
- Alžbětu - laminátovou otevřenou kanoi od firmy Noe. Bohužel už po prvních metrech se ukazuje, že do ní teče a to dost, velkokapacitní vysoušecí molitan jsme museli používat velmi často.
Alžběta je třetí nejmladší z našich kanoí (starší Amálka a Adéla jsou "vertexky"), a při výrobě měla smůlu, nějak ji odflákli, teklo do ní už na její první vodě, kterou byla
"Sázava 97".
- Oldu - laminátový kajak od firmy Noe. Máme ho od roku 2000 a na naše vodácko-amatérské turistické dovádění slouží dobře. Kromě špricky, ta byla asi ušitá na jiný typ :-(
V 10:30 vyjíždíme od mostu z Kerhartic, až do Klopot řeka příjemně teče, libujeme si, že zase slyšíme šplouchání vody pod přídí. U Klopot v kiosku (nově otevřeném u cyklostezky) jsem právě zaplatil chlazené pivo a minerálku, když na kole dojel Ondra s pitím, které jsme zapomněli doma. Vyfotil nás na stupínku kousek níž po proudu a pak jel hledat jednu geocache k Černovíru, která nad ním vede 1:0 :-)
Na jezu v Perné jsem přesedl do Oldy a Áňa do Alžběty.
Při vzpomínce, jak před x lety držkoval majitel mlýna v Brandýse n.Orl., když jsme přetahovali lodě na jezu u mlýna, jsme tentokrát "odbočili" už na prvním jezu (asi 200 metrů před mlýnem). Doufal jsem, že vody bude dost, abychom nedrbali. Nebylo! :-(
Poučení pro příště: jet až k druhému jezu, který je těsně před mlýnem a přetáhnou tlodě tam. Ať si pan majitel....Kousek dál, za železničním mostem je známé občerstvení. Čeká tu na nás Jana, dáváme si pivo a střik a jíme obložené housky - teprve po jejím dotazu, kde jsme jedli, nám došlo, že máme děsnej hlad.
Jana se jela projet po cyklestezce do Ústí, my pokračovali po proudu.
No, po proudu, už od Perné to není žádná rekreace, ale tvrdej sport - skoro samej volej až do Chocně.
Zvlášní pifku mám na jez Mítkov: v tomhle místě bývala pěkná, dlouhá peřej. Spolu s "jetelným" jezem u Postolova nejhezčí místo na Tiché Orlici. Aspoň pro mě. Ale pak tady "ekolog" z Chocně začal stavět malou vodní elektrárnu a rozmrňal široké okolí, jak by to dokázala jen posádka ruské armády. Dnes už to částečně zarostlo, částečně to upravil jiný majitel a aspoň, že ta elektrárna funguje. Jez se dá snadno přetáhnout, jenom je nutná dlouhá koňadra.
Stejně jako na jezu u Korábky.
Jez v Hrádníkách je hnus nebezpečný nejen pro vodáky, ale byl postaven už za bolšeniků tak se s tím už nic nenadělá. Proč ale s vodáky aspoň trochu nepočítá plán, podle kterého jsou právě teď budovány protipovodňové zátarasy v Chocni, to nechápu.
Kolem řeky se objevují opukové skály, krásný velký park Peliny - jsme v Chocni.
Přenášíme jez "horní bubny", nasedání pod ním je trochu adrenalinové, a náš výlet končíme vylezením z náhonu od "dolních bubnů" po traverzách starého máchadla.
Je 16:30. Na kolečka, která jsme vezli sebou, připevníme Alžbětu, na ní položíme Oldu a jedeme domů.
Lidi, to byl dneska príma den!!! :-)
