Lehce zasněžená louka na břehu Berounky v mrazivém odpoledni pod blankytnou oblohou,
pár velkých stanů s teplými nápoji a velký oheň opodál,
spousta lidí, které je snadné představit si na lyžích, v kánoích nebo s báglem v horách; po mnoha letech se tu potkávám s kamarádem Váňou a jeho ženou Evou,
koncentrace dredů, mnohonásobně převyšující celostátní průměr
… “Bylo nádherné být toho dne naživu” (T.Pratchett: Pod parou, Talpress 2015, str. 179).
pár velkých stanů s teplými nápoji a velký oheň opodál,
spousta lidí, které je snadné představit si na lyžích, v kánoích nebo s báglem v horách; po mnoha letech se tu potkávám s kamarádem Váňou a jeho ženou Evou,
koncentrace dredů, mnohonásobně převyšující celostátní průměr
… “Bylo nádherné být toho dne naživu” (T.Pratchett: Pod parou, Talpress 2015, str. 179).
A taky katafalk s dubovou rakví na prostém podiu,
věnce a spousta kytek,
opuštěná felicie s fishing-kajakem na střeše .... nevšední, výstižné a nesentimentálně dojemně prostředí pro poslední rozloučení s Honzou, prvotřídním vodákem, lyžařem a rybářem.
věnce a spousta kytek,
opuštěná felicie s fishing-kajakem na střeše .... nevšední, výstižné a nesentimentálně dojemně prostředí pro poslední rozloučení s Honzou, prvotřídním vodákem, lyžařem a rybářem.
K Honzovi i k tomuhle prostředí dokonale ladí ‚brianovská‘ písnička „Vždycky koukej na světlou stránku života“, která tu zazní mezi další skvělou muzikou, hranou na živo i reprodukovanou: Pink Floyd, Jethro Tull, Janis Joplin, Voskovec + Werich + Ježek, ….
Ale jedna věc je strašlivě špatně –
naposledy se tu loučí rodiče se svým synem,
naposledu se tu loučíme s kamarádem našich dětí,
naposledy se loučí ‘mlaďasové’ se svým vrstevníkem! :-(((
naposledy se tu loučí rodiče se svým synem,
naposledu se tu loučíme s kamarádem našich dětí,
naposledy se loučí ‘mlaďasové’ se svým vrstevníkem! :-(((
Jana a já jsme v Honzově blízkosti možná poprvé byli při svatbě, na které dělal Ríšovi svědka ;-)
A určitě jsme ho poprvé viděli jako batole ve Všenorech. Přivezli jsme mu vláček, z kterého máma Zuzka těsně před předáním bleskově odstranila propojky vagónů, aby je Honzík během průzkumu papulou nespolkl. Tenkrát toho ještě moc neuměl.
Pak jsme se pravidelně setkávali na letních ‚vodách‘ a při lyžování na chalupě v Jizerkách a tak mohli postupně sledovat, jak začínal umět.
- Rybaření ... na ‚Otavě XXXX‘ po utáboření ve Štěkni Honza vytáhl prut a prohlásil, že dnes obstará večeři on. Než byla připravená konzervová delikatesa byl zpátky s pěkným kaprem. Vykuchal, ochutil a připravil na rožeň, takže než nám stihl vytrávit pověstný „Trenčianský párok s fazulou“, Honza podával další chod.
- Vaření (přírodní) ... ve Štěkni to byl začátek, na oslavě Ríšových 55 pak mistrovský koncert v grilování stejků pro velkou bandu.
- Lyžování ... na sjezdovkách i na běžkách jsme ho vídali jen v dětství, pak už byl pro nás ‚moc rychlej‘ - tím, že jezdil free-ride, i tím, že s tátou běhal Jizerskou padesátku.
- Jízda na lodi ... na ‚Ohři YYYY‘ v kempu u peřeje Hubertus si od někoho půjčil single-kanoi a ukázal nám, jak je úplně snadné být pánem i nejprudšího proudu. Videa tady i tady dokumentují ještě vyšší mistrovství.
- Hraní na kytaru ... skvělá angličtina to kořenila; dobře uměl i francouzsky, ale tak nám nikdy nezazpíval :-)
A pak už jsem se učil i já od něj – na ‚Vodě ZZZZ‘ si četl pejprbekovou knížku, špalík A6 s bizarně barevnou obálkou, jmenovala se „Stráže, stráže“. Na chvíli jsem si ji půjčil a od té chvíle je Terry Pratchett můj favorit největší; v posledních deseti letech jsou jeho knížky prakticky jedinou beletrií, kterou čtu.
A určitě jsme ho poprvé viděli jako batole ve Všenorech. Přivezli jsme mu vláček, z kterého máma Zuzka těsně před předáním bleskově odstranila propojky vagónů, aby je Honzík během průzkumu papulou nespolkl. Tenkrát toho ještě moc neuměl.
Pak jsme se pravidelně setkávali na letních ‚vodách‘ a při lyžování na chalupě v Jizerkách a tak mohli postupně sledovat, jak začínal umět.
- Rybaření ... na ‚Otavě XXXX‘ po utáboření ve Štěkni Honza vytáhl prut a prohlásil, že dnes obstará večeři on. Než byla připravená konzervová delikatesa byl zpátky s pěkným kaprem. Vykuchal, ochutil a připravil na rožeň, takže než nám stihl vytrávit pověstný „Trenčianský párok s fazulou“, Honza podával další chod.
- Vaření (přírodní) ... ve Štěkni to byl začátek, na oslavě Ríšových 55 pak mistrovský koncert v grilování stejků pro velkou bandu.
- Lyžování ... na sjezdovkách i na běžkách jsme ho vídali jen v dětství, pak už byl pro nás ‚moc rychlej‘ - tím, že jezdil free-ride, i tím, že s tátou běhal Jizerskou padesátku.
- Jízda na lodi ... na ‚Ohři YYYY‘ v kempu u peřeje Hubertus si od někoho půjčil single-kanoi a ukázal nám, jak je úplně snadné být pánem i nejprudšího proudu. Videa tady i tady dokumentují ještě vyšší mistrovství.
- Hraní na kytaru ... skvělá angličtina to kořenila; dobře uměl i francouzsky, ale tak nám nikdy nezazpíval :-)
A pak už jsem se učil i já od něj – na ‚Vodě ZZZZ‘ si četl pejprbekovou knížku, špalík A6 s bizarně barevnou obálkou, jmenovala se „Stráže, stráže“. Na chvíli jsem si ji půjčil a od té chvíle je Terry Pratchett můj favorit největší; v posledních deseti letech jsou jeho knížky prakticky jedinou beletrií, kterou čtu.
Honzo, byl jsi moc fajn, díky za všechno!
Poslední mejdan se povedl, ale bylo by pro všechny lepší, kdyby nebyl.
Ten konec jsi prostě hrozně pokazil :-(
Poslední mejdan se povedl, ale bylo by pro všechny lepší, kdyby nebyl.
Ten konec jsi prostě hrozně pokazil :-(
Jan, svými vrstevníky přezdívaný Zoid, zahynul tragicky při lyžování ve francouzkých Alpách 5.1.2016.
