Svatováclavský víkend 2012 - III.

Trasa 23 km, min-max výška 215 – 360 m.n.m.

Balíme, platíme a zamlouváme si pobyt na příští rok stejnou dobou.

Přejíždíme do Perné, auto necháváme u fotbalového hřiště a sundáváme kola ze střechy.

9:00 Šlapeme nahoru ke kostelu, hledám cestu nahoru na Pálavu, která se mi loni moc líbila. Teprve po chvíli si uvědomím, že ona cesta vedla ze sousední vesnice Bavory.
Sjíždíme níž, po silničce přejíždíme do Bavor, odkud stoupáme na hřeben Pálavy.
Nahoře dost funíme.
9:50 Odložíme kola, vylezeme si na Kočičí skálu a chvíli užíváme pohodu.

10:15 V horní části Klentnice zastavíme u Café Fara, které nám včera doporučovala krásná neznámá. Místo by se tu zatím našlo, “Pomalu pečená kachní prsa” nabízená křídovým nápisem na tabuli zní hodně lákavě, ale na oběd je ještě brzo.

10:45 V Pavlově zastavujeme u osvědčené “obecní hospody” = Hostinec u Jurigů (naproti Obecní vinotéce), kde vaří dobře a levně, ale mají ještě zavřeno.

V “sklípkové části” Dolních Věstonic zastavujeme, abychom přivezli něco hezkého dětem – kupujeme petku červeného burčáku a 2 lahve vzorků (burčák skvělý, víno nic moc – vinař nestojí za zaznamenání).
Během ukládání nákupu do brašen volá Ondra, že “ňák divně a už dlouho běží čerpadlo” (nenatáhlo vodu –> vyhořela ucpávka).

Teprve v restauraci Hájovna v Dolních Věstonicích se “uchytíme”.
Odjíždíme plní dobrých dojmů:
- příjemné sezení venku
- skvěle udělaný candát za dobrou cenu
- dobrý “veltlín” … já měl nealkoholické pivo :-(
Sem se vrátíme.

Přes Horní Věstonice se vracíme k autu a jedeme domů.

Svatováclavský víkend 2012 - II.

Trasa 88 km, doba 9:00. 

Nad ránem sprchlo, je zataženo.

9:30 Po “greenway” směr Mikulov;
před odbočkou vlevo zahlédnu informační tabuli a brzdím, abych se ni podíval.
Jana vzápětí narazí do mého zadního kola a při pádu si narazí koleno.
Pokračujeme podél trati na jihovýchod, míjíme Sedlec, zadýcháme se v “houpačce” do Úval a pak ve stoupání ke kolonádě Rajstna.
Mezi vinicemi sjíždíme do Valtic, zastavujeme hned na kraji na ochutnávku ve firmě Vinné sklepy Valtice, a.s.
2 deci Frankovky, kterou prodávají, sotva dopijeme (dost drsné pohrdání zákazníky), “veltlín” je lepší, kupujeme si petku na cestu. Ve firemní prodejně je fronta, takže nic.
Ve Valticích jsou totiž vinařské slavnosti, spousta lidí, prcháme směr Lednice.

Nenajdu turistickou cestu, jedeme po silnici (nepříjemná jízda, příště po červené od nádraží na východ).
Za Lednicí, za mostem přes Dyji odbočíme vlevo na prašnou cestu. Po chvíli ale velím k otočení s tím, že tahle cesta asi do Rakvic nevede … což byla chyba, protože tam vedla. Takže jedeme do Rakvic po silnici přes Podivín.
13:00 Zastavujeme v restauraci naší oblíbené vinařské firmy Réva Rakvice, ale jen kvůli nákupu vzorků vín. Máme sice hlad a 40 km v nohách, ale chceme si zopakovat loňský příjemný oběd ve vinařství U kapličky, takže nacpeme 5 lahví do brašen a jedeme dál.

Přes Přítluky po silnici, pak stoupání mezi vinicemi do Vinařství U Kapličky, s.r.o. 
Venkovní uspořádání se od loňska změnilo – výrazně k horšímu (mnohem víc stolů, výhled ne na vinice, ale na parkoviště). Žádný stůl není volný, spousta aut …. holt, je sobota, loni bylo pondělí.
Máme hlad, Jany je mi líto, ale stát a čekat, až se uvolní místo, je nad moje síly.
Sjíždíme k dolní Novomlýnské nádrži, předjíždíme velkou cyklistickou partu a spěcháme do Šakvic. V jedné restauraci mají svatbu, další je putyka, kde se nevaří.
Pokračujeme na sever směr nádraží, ale před začátkem rovného sjezdu odbočíme vlevo, a po polní cestě se dohrkáme do Strachotína, po včerejší dobré zkušenosti zase do restaurace Isis (14:30, 63 km).
Opět výborné jídlo za dobrou cenu, příjemná obsluha; navíc u stolu pod slunečníkem zajímavá dáma s dcerou. Přisedli jsme k nim my, teprve po jídle se dáváme společně do řeči; dáma má “styl a úroveň”, odhadujeme ji na “celebritu”, jméno netušíme, ale shodujeme se s Janou, že byla sympatická. Doporučila nám navštívit restauraci Café Fara v Klentnici, ale s upozorněním, že je potřebné se objednat, protože tam je nával.

Přes hráz k Dolním Věstonicím, po pravém břehu prostřední nádrže i větší části horní nádrže na hřebínek nad Brodem nad Dyjí.
Doleva mezi vinicemi přes Kraví horu dojedeme na silnici. Nemám ji v mapě, ale předpokládám, že doprava po ní dojedeme do Dobrého Pole. Zahnu doprava a dojedeme …. do Brodu nad Dyjí :-P

Po silnici do Novosedel a dál včerejších stopách: Nový Přerov, “greenway”, Březí.
Večeři doplní burčák, “portugal” z Rakvic a zbytky včerejška, praskání špalku v kamnech kytara, ale nevydržíme ani půlku "písniček zpaměti".

Svatováclavský víkend 2012 - I.

Trasa 62 km, doba 8:15.

V pátek ráno jedeme s Janou na náš oblíbený burčákový víkend v Březí.
Domácí vyjeli někam na nákupy, ale ubytuje nás jejich syn.

11:40 Vyjíždíme polními cestami směr Mikulov;
historické centrum je plné lidí, rychle projíždíme směr Klentnice.
Ještě ve městě, skoro na konci stoupání, na doporučení již sedících a konzumujících, zastavujeme u stánku a kupujeme červený burčák.
Dobrý tip - pohledná prodavačka a burčák, jak se patří!

12:40 Rozhlížíme se od "křížku" na horním okraji Klentnice.
Příjemné teplo, slabý větřík, fotogenické mraky, výhled až na Bílé Karpaty, šumící burčák v držáku kola ... prostě idyla.

Po cestě z Mikulova sem jsme potkali 3 velké cyklistické bandy – vinařská turistika je tu už hodně populární. A zvlášť v tomhle čase a v tomhle počasí :-)

13:00 U Šilinků v Pavlově kupujeme vzorky “na večer”.
Burčák “u mladých” naproti nemají, doplňujeme ho u konkurence.

Máme hlad, ale do našeho oblíbeného “Hostince u Jurigů” se nevejdeme.

 

 
Jedeme přes Dolní Věstonice a po hrázi mezi střední a dolní nádrží do Strachotína “na candáta”.
V “Strachotínské baště” ho umí … i když vůbec ne levně.
Ale bohužel, “bašta” je zadána, všude jsou spousty kol …

Vzpomeneme si, že v ulici směrem na Pouzdřany je jakási restaurace … Strachotínská Bouda.
I tady je spousta kol, ale volný stůl pod přístřeškem na dvoře najdeme.
Po čtvrthodině sezení “na sucho” zahlédneme servírku s uštvaným výrazem, slyšíme nespokojené mumlání těch, co přišli před námi …. navzdory hladu a žízni prcháme odsud.

A jsme odměněni – od restaurace Isis ve středu Strachotína právě odjíždí početná cyklistická tlupa.
Jen co se usadíme pod slunečník, přichází usměvavá servírka s akčním lístkem “Kachních specialit”.
Svijany a vinný střik, po chvíli kachní prsa na bylinkách … prostě objev sezóny"! :-D
A my tuhle restauraci vždycky míjeli kvůli jejímu “divnému” názvu.

14:45 Po levém břehu střední a horní nádrže (cesty podél břehů jsou z části nově vyasfaltované, to ta nenáviděná Evropská unie nám určitě dala míň peněz než naše elita dokázala rozkrást) přes autokemp a Pasohlávky až k silničnímu mostu, vedoucímu do Brodu nad Dyjí.

Pokračujeme po levém břehu až do Drnholce, v horní části je cesta dost rozbitá; nepříjemné poskakování ale vynahrazuje pohled na spousty vodních ptáků.

Přejíždíme most, “spodem” do Novosedel, na občerstvení do vinařství Kovacs.
17:15 Linka na zpracování hroznů tu jede naplno; opět oceňuju, jak pečlivě myjí bedny od hroznů před dalším použitím tlakovou vodou.
Restaurace je mimo provoz (prý už od léta);
stáčené víno, koupené ve zdejší vinotéce, nic zvláštního; navíc koupíme 2 “lahvové vzorky”.

Nový Přerov (17:30), po nově vyasfaltované “greenway Praha – Vídeň” do Březí. (řečnická otázka: Opravdu bylo nutné kvůli cyklistům na několikakilometrové délce odstranit panely a na nezhutněný písek “položit” asfalt? A jak dlouho to asi vydrží?)

Večeříme a zkoušíme vzorky;
pan domácí přiváží 8 litrů burčáku. Bude co dělat ;-)