Lyžování v Dolomitech 2014 4/4: Plose

Polojasno později skoro zataženo, -5° - +3°C, stále skvělý sníh.
Menší středisko nad Brixenem: 9 lanovek a 43 km sjezdovek (se slevou pro CK 28 Euro, bez slevy 41), jehož pýchou je 9 kilometrová sjezdovka Trametsch s výškovým rozdílem 1400 m. 

Balíme, odjíždíme, během cesty četba článku o ideálním iontovém nápoji – o pivu. Zajímavě znějící argumenty v mých očích degraduje závěr, který kvůli škodlivosti alkoholu vyzdvihuje přednosti nealkoholického piva :-P

Dokud nenastane čas na doplnění tekutin, jezdíme Trametsch - horní část dlouhou 2.5 km, podél které vede “čtyřsedačková bublina”.
V Trametschhütte vyzkoušíme doporučení odborného textu a dáme si oba (!) pivo. A projevilo se to – začala nám být zima, kterou jsme zahnali až po hodné době lyžování!
Navíc jsem přehlédl, že tu vaří Minestrone a tak s trochou závisti poslouchám Janino spokojené vrnění. Taková školácká chyba se nesmí příště opakovat!

Snažíme se zahřát na horní pláni - postupně projíždíme sjezdovky tak, abychom se svezli všemi lanovkami … ono jich zase tolik není.
Ale stejně máme Plose rádi!

Objevem dne jsou toalety u dolní stanice vleku F (sjezdovka 12, nejvzdálenější část areálu) – dolů po schodech podle stěny hotelu (vpravo od turniketů), na první podestě do neoznačených dveří … dál už je to jasné.

Před “boudou” Plosehütte (u vrcholu lanovky C) stojí sněžný skútr Carabinieri - jako obvykle;
jeho osádka ‘balí’ servírku/y jako obvykle.
Ze zádi vyčnívají dvoje lyže exkluzivní značky, po které stůňu … ‘CARABINIERI 112’  :-D

Černá 6 je zvláštně houpavá, ale protože nepříjemně fouká a z nízkého mraku proletuje sníh, dáme ji jen jednou.

Příjemná sjezdovka 4 přidává parádní sníh k přednostem známým už z dřívějška: členitost, pěkné okolí, krytí před větrem. Vydržíme tu víc než hodinu.

15:00 Tradiční doplnění tekutin v baru s výhledem na kostelík za ‘bublinou’; ještě jednou nahoru a pak už jen Trametsch na rozloučenou.

16:00 Autobus se otevírá až za půl hodiny, tak jdeme do naší  oblíbené pizzerie.
Po půlhodině zjistím, že v spodní části kalhot mám stále aspoň kilo nerozpuštěného sněhu – a přitom mnou vytvořená louže dosahuje až k sousednímu stolu.

Dobré ‘veneziano’, ale ‘pastricciola se žampiony namísto oliv :-P

17:30 Startujeme na cestu domů.
2 zastávky, po 2. hodině vystupujeme v Praze, auto v pořádku, v půl páté jsme doma.

Denní skóre podle registrací skipasu v turniketech (‘Performance check’): 21x jízda lanovkou (8 různými), výškový rozdíl: 9212 m, odhad vzdálenosti na sjezdovkách: 36.7 km.

Lyžování v Dolomitech 2014 3/4: Kronplatz

Slunce, bezvětří, -3 - +3°C, skvělý sníh (přes noc napadlo 5 – 10 cm).
Velké středisko s 31 lanovkami a 116 km sjezdovek, mezi nimi proslulé černé: č.1 Sylvester (4950 m), č.4 Hernegg (5100 m) a č.45 Piculin (2000 m) a náš favorit č.32 Pre da Peres (1067 m); skipas se slevou pro CK 47 Euro, bez slevy 49.

Při pohledu z okna záchodu na náhorní plošinu s jabloňovým sadem a siluetu hor vyrýsovanou blednoucím obzorem, za kterým slunce chystá svoje dnešní entreé, mě zase napadne : “Sem se mělo dojít, až sem. Na Řípu chvíli odpočinout, ale pak pokračovat na jih. A na Kronplatzu postavit bůžky! Nebo na Korsice!" :-)

Cestou poslech četby zajímavého článku (bez ironie) o aplikaci umělého sněhu. 

Dopoledne několikrát sjezdovky na jižní straně Kronplatz s výhledem na hřeben Marmolada; nepříjemné je zjištění, jak moc mě zadýchá ježdění neupraveným terénem. Asi stárnu :-/
Dvakrát náš favorit, slalomák Pre da Peres a pak doplnění tekutin na terase chaty Grazioni.

Slunce hřeje, ale ve stínu to studí – dvakrát si s Janou vyměníme místa, aby se ohřálo i ucho, které bylo stínu.
O tom víc si zaslouží obdiv paní vrchní, oblečená v letní variantě dirndlu. Při placení raději odvracím oči, abych se v jejím pěkně vyplněném široce vystřiženého živůtku neutopil. "Měla husí kůži,” předá mi Jana informaci, kterou by moje krátkozraké oči stejně nezachytily  ;-D

Vracíme se znovu na Pre da Peres a ‘točíme’ se tam skoro do dvou.
Když nemůžeme, dáme si Veneziano v bistru přímo pod sjezdovkou a je pohoda.
(Bylo to nejlepší Veneziano, co jsme tu letos měli! Velmi slušné bylo i v Baita Saslong Hütte, nejslabší bylo v bistru pod Saslong)

Na závěr přejíždíme na Sylvester, ale to už fakt nemůžu. A vyčítám si, že jsem skrblil a nenechal si nabrousit hrany – i když vůbec nejsou ledové plotny, v prudších úsecích mám problém s “hraněním”.
Lyže musím nechat nabrousit každý rok! A jedině u pana Jindry v Ústí nad Orlicí !!! 
(Aspoň že se osvědčuje se ‘parafinová maska’, kterou na skluznice i hrany nanáším po návratu domů. V choceňských lékárnách mají parafín jen tekutý, tak jsem přešel na hřbitovní svíčky. Knoty dávám do krabice :-) )

Na úvod cesty zpátky se průvodkyně vypráví do mikrofonu o jistém umělci z Plzně, který ji před časem řekl, že po zážitcích tak krásného dne člověk potřebuje čas, aby si vychutnal katarzi z prožité krásy. Zřejmě šlo o umělce ze “staré školy”, jemného a citlivého jedince, nikoliv expresívního radikála, který si netroufl ji napřímo požádat, aby aspoň jednou držela zobák!
Průvodkyně ještě správně dodá, že každý člověk má dobu katarze jinak dlouhou. Ale pak úplně nesprávně usoudí, že katarzi jsme si užili, a začne číst dolomitskou pohádku o princezně, která se měnila ve slavíka. Uff!

Nával v sámošce při nákupu na cestu domů
k večeři konečně jako předkrm těstoviny s rajčatovým protlakem a řízek “na bylinkách”.

Denní skóre podle registrací skipasu v turniketech (‘Performance check’): 23x jízda lanovkou (7 různými), výškový rozdíl: 9051 m, odhad vzdálenosti na sjezdovkách: 39.2 km.

Lyžování v Dolomitech 2014 2/4: Val Gardena

Dopoledne slunce, odpoledne zataženo a chvílemi mlha s větrem a sněžením, parádní sníh.
Velké středisko nad vesnicí Santa Cristina: 79 lanovek a 175 km sjezdovek (se slevou pro CK 46 Euro, bez slevy 48), s příplatkem 6 Euro 500 km sjezdovek, jedno z nástupních míst na 42 kilometrový lyžařský okruh Sella Ronda.

Při snídani jeden z “velkých kluků” vyrazil pro skleničku na džus.
Kamarád ho zastavuje při návratu: “Kde’s ji vzal?” 
”No, támhle.” 
”Ty sou použitý, musíš támhle!”
Kolikrát jsem už tohle zažil - ten “kluk” je moje alter ego. Ale když je poblíž kamarád, který pomůže, tak to škrábne jen trochu ;-) 

Do Santa Cristina jedeme skoro hodinu; vyslechneme zajímavá fakta z historie zdejší oblasti v omáčce subjektivních a málo souvisejících dojmů.
Počasí snů, parkoviště na dojezdu FIS-sjezdovky Saslong, fronta na hlavní lanovku sotva pětiminutová.

Vyjedeme navazující “sedačkou” a další hodinu se ‘plážujeme’ na modrých sjezdovkách pod fotogenickým masivem Sassolungo. 

“Podaří” se mi aktivovat turniket dřív než projdu za uzavírací růžici. Pak se asi v minutových intervalech snažím o repeté, ale turniket mě odmítá červeným světlem. Jana zatím chytá bronz v “nástupním prostoru”.
Po pátém odmítnutí vyleze z boudy obsluhující chlapík a s houknutím ukáže, ať jedu dopředu, kde mi jeho kolega bez úsměvu otevře cestu k přednostnímu zařazení.
Vlekaři tu jsou příjemní jak výběrčí daní, inu velké středisko. Včera to byla domácí idyla. 

Lyžařským okruhem Sella Ronda se v obou směrech valí lidská řeka (přeháním, ale jen trochu), u lanovek s oranžovou nebo zelenou okrouhlou šipkou se tvoří i desetiminutové fronty.

Po občerstvení na chatě Baita Saslong Hütte (kromě rozhledu po okolí velmi slušné Veneziano a sympatická slovenská servírka) sjíždíme černou trasou proslulé sjezdovky Saslong.
Jedeme tu poprvé (při průjezdech Santa Cristinou v minulých letech jsme jeli červenou) a sjezdovka se rázem zařadí mezi naše favority největší. Je pěkně členitá a příjemně široká, kromě žlabu v dolní třetině. Navíc je ideální sníh a málo lidí. Ač černá, připadá nám snazší než červená FIS-sjezdovka v Zauchensee … ale tím se jen potvrzuje naše teze ověřená i v jiných střediscích: “Tady černočerná by byla v Zauchensee červená”.

Zbytek dne zůstáváme věrni Saslongu. Důležitý byl objev, že vpravo od východu z hlavní lanovky je nenápadně umístěný “kobercový pojezd”, který umožňuje beznámahový dojezd na začátek sjezdovky -  díky němu nemusíme vyjíždět šestisedačkou k průvodu na Sella Ronda.
Osvěžením je jízda plání pod masivem Sassolungo, nad kterou nás vozí rozvrzaná trojsedačka č. 19.

Od půl třetí začíná u dolní stanice hlavní lanovky ‘aprés ski’ živené muzikou harmonikáře a baskytaristy na krytém podiu.
Mezi občerstovacími zařízení pochrupává leonberger, kterého jsme tu viděli před dvěma roky, jak provokuje okolí odloženou kostí.

Při zpáteční cestě četba Messnerových vzpomínek na dědečka; zkrácená varianta, některé věty, natož události, nenavazovaly (je možné, že jsem chvílemi usnul).
Že tu byl chudý kraj a tvrdý život, jsem pobral a nezpochybňuju; koneckonců to bylo i českých horách i v podhůří (tj. v Sudetech i na vrchovině). Ale že díky tomu má Reinhold pocit svobody jen když vyleze na nějakou skálu … no, proti gustu žádný dišputát.

Dcera, obsluhující při večeři, si oblékla dirndl a v jídelně bylo hned útulněji.

Červený Zweigelt byl sice ze stejné produktové řady jako včerejší “magdalener”, ale o 3 třídy níže.

Amos hraný ve dvojicích a s případnou pomocí všech spolusedících, bez počítání, jen s úsilím zapojit všechna písmena je velmi příjemná a společnost utužující varianta hry.

Denní skóre podle registrací skipasu v turniketech (‘Performance check’): 24x jízda lanovkou (11 různými), výškový rozdíl: 7158 m, odhad vzdálenosti na sjezdovkách: 33.2 km

Lyžování v Dolomitech 2014 1/4: Jochtal - Gitschberg

11.2. Cesta tam

Zájezd u CK Víkend jsme objednávali už v září - jako obvykle jsme nedostali žádné potvrzení o zaplacení. Odjezd bude z Prahy - jako obvykle bude problém dopravy na/ze ‘shromaždiště’.
Vloni jsme zaregistrovali, že poblíž shromaždiště (‘Praha, metro Nové Butovice’) je trvale hlídané parkoviště firmy Dispo. 
Stát na ránem před zavřeným hlavním nádražím a pozorovat obyvatele “šervůdu” mi stačilo jednou; takže 14 dní před odjezdem jsem na telefonním čísle 224 933 105 (nebo 775 995 510) zamluvil parkování. Sympatický dámský hlas mě informoval, že to bude za 610 Kč, a ujistil, že s předáním auta v 7 ráno v úterý ani s jeho vyzvednutím ve 2 v noci v neděli nebude problém. Bylo to pravda, nebyl to problém.
Nechápu, proč provozovatel parkoviště tuhle službu neinzeruje. Aspoň na webu, vždyť pro nás venkovany je to terno. Ani cestovní kancelář cestu na sraz venkovským zákazníkům nijak neulehčuje. Přitom by stačil krátký odstavec v katalogu zájezdů! :-( 

Účast na zájezdu koordinujeme s našimi známými z minulého zájezdu, s Petrem a Zdenou. V 4:45 k nám přijeli z Litomyšle, sloučili jsme se do jednoho auta a v půl osmé byli na ‘shromaždišti’.

Obstarožní Bova, už částečně naložená partou z Kladna, přijela načas.
Řidič Láďa usadil lyže i bagáž; sympatická, a velice výřečná průvodkyně (čárka před ‘a’ je psaná záměrně) si nás odškrtla.
Necelou půlhodinu čekáme na pětičlennou partu velkých kluků (70+) z Kolína, kteří s námi jeli i minulý rok. Vesměs sympaťáci – vyjma jednoho užvaněného chlubila.
Po deváté vyjíždíme.

Sedačky dost nepohodlné, ale zato nefunguje video; díky za to, promítání české taškařice z poslední doby jsem se děsil.
Knížka Válka o černé díry od L. Susskinda mě navzdory blbému názvu chytla tak, že na přestávku chci vykročit jen v ponožkách (a zdůvodnění existence dvou denních maxim přílivu nehomogenitou gravitačního pole mi leží v hlavě i teď).
11:00 Dobrý řízek od ochotné obsluhy už tradičně v Truck-centru Svatá Kateřina (Rozvadov).
Další zastávka za Mnichovem; před šestou přijíždíme do Natz, ubytování v penzionu Auerhof. 

Před večeří kupujeme v příjemné samoobsluze 2 ‘vzorky’ červených vín ze zdejšího regionu;
na pokoji pak zjišťujeme první (a také jediný) nedostatek naší výbavy – zapomněli jsme vývrtku. Červené cuveé St. Magdalener (5.5 Euro) komentujeme pochvalným mručením stejně jako vloni.

Po netyrolské/neitalské večeři (polévka, řízek + americké brambory, kompot) nás překvapí naše spolustolovnice (kromě Petra se Zdenou jsme u stolu se dvěma pražačkami, matkou Marcelou a dcerou Pavlou ) stolními hrami.
Zábavné byly všechny:
- Dobble … na mě moc rychlý
- Heckmeck z žížalek … strategii jsem pochopil až po polovině
- Amos … skládání slov z písmen na vržených kostkách, můj favorit, to chci k Ježíšku! (jen kdyby hra neměla tak fádní název).

12.2. Gitschberg – Jochtal
Slunce, na vrcholcích vítr, –2 - +3°C, parádní sníh: pevný, bez ledových ploten.

2 menší střediska, předloni propojená lanovkou (30 lanovek, 85 km sjezdovek) už dobře známe.
Cestovka tu má dost výraznou slevu: den za 28 namísto oficiálních 41 Euro.
Od loňska přibyla možnost sjet od vrcholu propojovací lanovky na cvičnou louku pod Jochtal; i provozovatelé ale cítí, že to není nic moc, a tak to ani neinzerují.

Začínáme v středisku Jochtal tradičně – párkrát ‘osmička’ po sjezdovkách ‘nahoře’ a pak po 6 a 4 do údolí.
Fronta ‘nahoru’ je kupodivu krátká (dost málo lidí), opakujeme si 4 až do 11:00, kdy jdeme do Nockalm na Speckknödelsuppe a něco k pití. 
S Petrem a Zdenou užíváme slunce a vzduchu sezením venku, ale po chvíli spokojeného vrnění nasazujeme čepičky – žádný hic není.

Propojovací lanovkou na Gitschberg. 
Dvakrát se necháme vyvézt do nejvyššího bodu (2510 mnm), odkud je parádní výhled dolů na spojení údolí Eisacktal a Pustertal (590 mnm), náhorní plato s “naší” vesničkou Natz a zdejší centrum Brixen, kde kdysi 'úpěl’ Karel Havlíček (nic ve zlým, Karle, sdílím Vaši rusofobii).
Ale spíš než fádní červenou 20 hoblujeme níže položenou černou (spíš pěkně červenou) 23  – na kilometrové sjezdovce s příjemným okolím jsme skoro sami.

Při návratu do penzionu čte průvodkyně dolomitskou pohádku o princezně z měsíce :-P
Večeře “tyrolštější” než včera, k ní kupujeme jablečný mošt – poctivý, ale ‘z krámu’ (přitom penzion je jen doplňkem k hlavní aktivitě majitelů - pěstování jablek). 

Denní skóre podle registrací skipasu v turniketech (‘Performance check’): 30x jízda lanovkou (11 různými), výškový rozdíl: 9652 m, odhad vzdálenosti na sjezdovkách: 44.5 km.