Svatováclavský víkend 2010 - Pálava

Vstáváme a snídáme v pohodě, po desáté vyjíždíme.
Dost fouká, natahujeme větrovky.

Áňa se svým galuskáčem musí po silnici, ostatní jedeme nejprve po silnici směr Mikulov, po kilometru odbočíme na polní cestu do Dolních Dunajovic, kde máme sraz.

Kromě "živočišného safari" (srnec, koroptve, zajíci, káně) mě nadchnou divoké ořešáky, které už na cestu oklepaly pořádnou část svých plodů. To jsem ještě neviděl.

Svatováclavský víkend 2010

Nadšeni minulým svatováclavským víkendem jsme si na toto období už vloni zamluvili ubytování.
Loni jsme bydleli severně od Pálavy v Milovicích, letos budeme v Březí, jižně od Pálavy, těsně u rakouských hranic.

Ve středu telefonovala "paní domácí", že je potřeba, abychom přijeli před pátou, protože oni potom odcházejí na koncert a vrátí se až kolem půlnoci.
Kola na auto a i většinu bagáže jsme naložili už ve čtvrtek večer. Během nakládání přijel truhlář pan Moravec z Ústí nad Orlicí, který přivezl 6 nových dveří (včetně zárubní = futer). Bude je se svými pomocníky během naší dovolené instalovat namísto stávajících stařičkých a neopravitelných "atypů".

V pátek se mi podařilo vrátit se z práce skoro tak, jak jsem plánoval.
V domě už naplno probíhala výměna dveří: části starých zárubní už byly vytrhané a pan mistr čekal na příjezd zedníka, který měl provést potřebné "zapravení". Prachu bylo všude výrazně víc než málo; dřívější informaci "ono se skoro nenapráší" jsme neměli brát vážně a měli natahat zakrývací folie. No, tak příště :-/
Jana kmitá kolem dobalování, mumraj kolem snáší s úsměvem a pohodou.

Ve 14:01 jsem vyjeli. Slunce, azuro, pohoda.
První zácpa byla v Litomyšli, další ve Svitavách. V 16:05 volám paní domácí, že to vypadá dobře, že už jsme v Brně, i když, pravda, jedeme krokem v koloně po Králově poli. Ona odpovídá, že to možná bude horší na Vídeňské.
Bylo.
Tříproudová výpadovka je v délce asi 3 km zúžena do jednoproudu. Proč? Netuším. Silnice vypadá definitivně dokončeně, namalované jsou i čáry – asi nějaký kridiot (slovo, užívané O.Neffem na Neviditelném psu, je složeninou slov "kretén" a "idiot") si připravuje slavnostní otevření před volbami :-!
Moji lehce stoupající nervozitu podporují pracovní telefonáty technika...

V 17:30 Paní domácí nás vítá s úsměvem, pan domácí nám předává k bydlení příjemný rekreační domek, se stylovým posezením ve sklepě, s velkou zahradou a "šopou" na uložení kol.
Nechal nám i 3 dvoulitrovky s vínem, burčák nemá.
Postel je jen jedna (dostala ji Áňa), pro ostatní rozkládáme matrace na zemi. Než Jana připraví večeři, jedeme shánět burčák. Jedem na jistotu - do Dolních Věstonic.
Po večeři a ochutnáváme víno pana domácího - bohužel, obě bílá patří do kategorie "pro pražáky", červené "se dá".
Asi do jedenácti topíme v nádherných "musgrávkách", pijeme burčák i víno a zpíváme "tříakordovky".

Provensálská kuchyně v Via Ironia, Cesta na koncert L.Pospíšila

Ve vysokomýtské restauraci Via Ironia pořádali Týden provensálské kuchyně.
Krůtí specialita byla skvělá. A vynikající byl i růžový Syrah 2008 AOC Chateau de la Tuilerie. Aby byla jistota, že se první láhev nebyla jen náhodná "odchylka do plusu", objednali jsme ještě jednu. Byla stejně skvělá!! (Já růžové moc nemusím).

V Brandýse nad Orlicí na koupališti od 15 hodin koncertoval Luboš Pospíšil se skupinou 5P.
L.Pospíšila jsem měl rád už během studií. Tehdy koupená elpíčka "Tenhle vítr jsem měl rád", "Nestřílejte na milence" a "Jsem v tom" stále patří do zlatého fondu mých desek.
Proto jsme odpoledne s Janou a Dandym vyrazili pěšky do Brandýsa. Bez dětí: Anja měla volejbal, Ondra spoluúčast odmítl. Pořád nemůže Pospíšilovi odpustit písničku "Kuřata v igelitu" ... ani za Banální příběh o klíči) :-)
Na začátku Pelin začalo pršet. Za chvíli začalo lejt. A přidal se i další důvod, proč jít rychle domů, tak jsme před mostem jsme otočili a rychlý krokem pelášili domů.
Došli jsme úplně durch. Navlhlý pes smrděl ještě druhý den.
"Ostrouhal jsi, co, Fógltanc?!" (Cimrman: Záskok)