Trasa: Kemping u Plan Incliné – Arzviller –Sarrebourg – Lorquin – Hattigny – Blamont, 55 km, 90% po asfaltu, rovina měnící se na vysočinu, 9:00 – 17:15;
Polojasno, teplo.
9:00 Snídaně u stolu není při “cykloturistice na těžko” příliš častá, tak si ji užíváme. I tak vyjíždíme na naše zvyklosti brzo.
Nejprve znovu míříme k večer objevené lodní zdviži Plan Incliné v naději, že uvidíme “výtah” v akci. Ale v spodní části Kanálu žádná loď není a zezhora se ozývá elektrická bruska – asi probíhá pravidelná údržba.
Ještěže je na youtube je skoro všechno.
Přejedeme most přes Kanál a stoupáme po silničce směr Arzviller. Začínáme se (dnes) poprvé zadýchávat, když nás dojede starší pán na ‘silničce’ (= na ‘galuskáči’). Francouzsky volá ať se vrátíme a raději jedeme po cyklostezce podle starého Kanálu. Odpovídám (anglicky), že moc děkujeme za tip, ale že se chceme dostat k Tunelu na Kanálu. Nevím, jestli ho na mém sdělení překvapil obsah nebo forma (= moje Czenglish), ale pokývne: “Ohh … okej!” a otočí zpátky. On za námi vyjel, aby nám poradil správnou cestu! :-O
Samozřejmě, že jsme ho měli poslechnout – cyklostezka by nás k začátku Tunelu dovedla také.
Je pravda, že:
- Provoz na silnici skoro nebyl; a pokud nějaké auto jelo, tak po francouzském stylu, tj. s bezpečným odstupem za cyklistou až do místa, kde mohlo bezpečně předjet
- Pár výškových metrů vyjetých/sjetých navíc nám neuškodilo.
Ale 17 zdymadel, které byly na 3 km dlouhé staré větvi Kanálu (nahradil je Plan Incliné) a které jsem neviděl, mě mrzí ještě teď :-(
9:30 Rozbočení Starého a Nového Kanálu je těsně u silničního mostu.
A navíc – pod ‘starou větví’ je vjezd do dvoukolejného železničního tunelu.
Tuhle technickou lahůdku jsem vyfotit nedokázal :-(
A marně jsme čekali skoro půlhodinu, abych vyfotil vlak, jak vjíždí do tunelu. Když už ne TGV, tak aspoň nějakou lokálku … ale nic :-(
Kousek odsud na západ je portál říčního tunelu, kterým prochází Kanál Marne – Rýn. Tunel je dlouhý 2306 metrů - různé zdroje uvádějí různé délky, ale tohle je napsané na služebním domku u vjezdu do Tunelu a tady to určitě vědí nejlíp.
Tuhle technickou parádu postavili za 10 roků v letech 1839 až 1849!
Cyklisty dovnitř nepouštějí, tak aspoň na youtube záznam z lodi.
10:30 Přes Arzviller, s krátkým odpočinkem a krátkým zablouděním, dojíždíme k druhé straně tunelu. Vlastně tunelů - je to dvojportál říčního tunelu + železničního tunelu. I tady marně čekám na loď nebo aspoň na vlak :-(
Při návštěvě POZOR !!!! Na cestičce ze stráně dolů na vršek portálu je likvidační past – nezakrytý, ale vysokou trávou zarostlý otvor, vedoucí dolů do tmy tunelu. Otvor je dost velký na to, aby jím propadl i hodně tlustý člověk s velkým batohem na zádech !!!!
Vylezeme strání nad portálem ke kolům, když u nás zabrzdí starší dáma – podle postavy tipujeme “učitelka tělocviku v důchodu”. Ujišťuje se, zda jede správně na Sarreburg. Je z Holandska, zatím ujela 200 km, jede sama, namísto mapy má jen informační leták se “situační malůvkou”, který dostala v někde v infocentru.
Tím nám připomene mládence, kterého jsme potkali u Vizzavona – ten šel GR20 podle mapy, zakreslující celý ostrov na jedné A4.
10:45 Druhý říční tunel na Kanálu je krátký; měří “jen” 475 a je přímý, takže je vidět světlo z druhého konce tunelu.
Železniční trať mezitím odbočila.
K portálu tunelu na opačné straně už ani neslézám ze stráně a fotím jen pohled na klidnou hladinu.
Další trasu bychom určitě volili jinak, kdyby zítra nebylo 14. července – největší francouzský státní svátek Dobití Bastily.
Od loňska si už pamatujeme, že budou zavřené i velké supermarkety, takže dnes musíme nakoupit na 2 dny.
Projedeme sem tam Niderviller v marné naději, že najdeme prodejnu potravin.
11:15 Pak otočíme na severozápad, z mostu se rozloučíme s kanálem Marna –Rýn a po hlavní silnici D45 přes Buhl-Lorraine dojeme do nákupního centra na severovýchodním okraji Sarrebourg (asi 6 km).
13:45 Nákup a oběd v supermarketu.
Projíždíme centrum Sarrebourg – není to nic potěšujícího pro oko ani pro duši: žádné kytky, spousta zavřených obchodů, zjevně neobydlené domy.
Navíc trochu bloudím při výjezdu, takže nálada nic moc.
Poprchává.
Neužíváme si ani průjezd pěknou rekreační oblastí jihozápadě města, dokud si nejsem jistý, že se tudy dostaneme do městečka Imling, odkud vede silnice podcházející dálnicí, která nám brání v cestě na jih. Kousek před podjezdem dálnice se silnice připojuje nově vybudovaná cyklostezka … samozřejmě, že vedla paralelně s naší cestou ze Sarrebourg.
Kdyby ti zatracení žabožrouti dali ve městě směrové tabule na cyklostezky :-(
14:30 Necelý kilometr jižně od dálnice podjíždíme další most – tentokrát akvadukt, který převádí kanál Marna – Rýn nad silnicí. Pro akvadukty mám slabost, ale po chvíli zkoumání pokus vylézt nahoru vzdávám.
Zato u rozcestí cyklostezek chvíli klábosíme s cyklistou, který u našich těžce naložených “velbloudů” zastavil svůj závodní speciál, protože myslel, že potřebujeme poradit směr. Je tak o 10 let starší než my, ale skvěle udržovaný, typ seladon. Zajímá se odkud jsme a kam jedeme. Po odpovědi, že z Česka, si zase vychutnáme chviličku úžasu a chvály nad naší výkoností než doplníme, že ale tuhle tůru jedeme z Barr :-) Sundáváme přilby, abychom si ukázali šediny, popisujeme trasy, které nás čekají … prostě příjemné setkání, které upevňuje víru v lidi.
4 km rychlého svištění po nové cyklostezce kolem Hermelange, pak kousek nesprávně a zpět.
15:15 Po silnici do Lonquin – opět pocit šedivého města v kraji, který má svoje nejlepší chvíle za sebou. Oprýskané fasády, spousta zatlučených okenic, žádné kytky … velký kontrast proti alsaským květinovým vesnicím.
Silnice k jihu, před námi se zvedá vrchovina přecházející do podhůří Vogéz. První větší stoupání.
16:00 Odpočíváme na návsi Hattigny – nově opravený střed s kostelem, obecním úřadem a školou. Ale za srdce mě to tu nebere.
Přes další hřebínek do Taconville a pak po státovce do Frémonville (17:00) – zdejší památník padlým ve světové válce zdobí galský kohout.
Pak ještě potěší přátelské troubení a mávání z protijedoucí dodávky a za chvíli po rovině dojíždíme do Blamont, kde snadno najdeme kemping poblíž fotbalového stadionu.
Nejnižší cena, skoro prázdno.
9:00 První cíl je bankomat na náměstí. 
V přívětivém údolí mezi Vlčkovem a Svinnou vede prašná cesta pustnoucím sadem mirabelek. Pohled na cestu, pokrytou přezrálými plody, a na tíhou úrody polámané větve smutně kontrastuje se vzpomínkami na udržované sady v Alsasku a Lotrinsku, kde různým způsobem zpracované mirabelky obohacují tamní už tak skvělou kuchyni. Svačíme trhané ovoce. Neumyté.
14:00 Vyjíždíme od restaurace U Džbánu v Libchavách. 
Jízda terénem nám dnes dává zabrat – na morálku došlapeme k závoře, ale závěrečné metry tlačíme. 
