Rakousko 2011: Dorfgastein, návrat

Balení, placení, srdečné loučení a odjezd z ubytování jsme dokončili chvíli po osmé.
Po deváté vysedáme u lanovky v Dorfgastein - prvního střediska v údolí Gasteintal, asi 35 km z Wagrain. Dalším střediskem v tomto údolí je Bad Hofgastein, kde jsme byli předevčírem.

Z 830 m.n.m vyjedeme do nejvyššího bodu na Fulseck 2033 m.n.m..
Odtud se dá sjet do vesnice Grossarl v sousedním údolí.
Protože ale u lanovek pod námi nám připadá moc lidí, zůstáváme celý den věrní červené 8-kilometrové sjezdovce D1, která vede až dolů do vesnice. Samozřejmě projíždíme i větve D2, D5, D6.

Počasí snů: slunce, modro bez mráčku, -2°C ráno v údolí, odpoledne asi +6°C.
Výhledy do údolí i na okolní hory jsou "bombastické"! Pro zasvěcené: Skoro jako jez v Hostěnicích :-)

Cesta domů bude dlouhá, proto dáváme i hutnější oběd: po obligátní Leberknödelsuppe volím Tiroler G'röstel mit Spiegelei und Salat (opečené brambory s kousky uzeného, "volským okem" a zeleninovým salátem), zatímco Jana si dává Riesen Germknödel mit Mohn und Vanillesauce (skutečně obří kynutý knedlík s povidly, sypaný mákem a posazený v polévkovém talíři plném vanilkové omáčky) - obě jídla byla chuťově skvělá, ale určitě se po nich nehubne. A rozpohybovat se, abychom permanentky využili do poslední minuty, jak se na Čechy sluší, bylo hodně na morálku.

K domovu vyjíždíme po půl třetí, na Salzburg, Linz, České Budějovice, Pelhřimov, Ždírec, Kočí; vykládáme kamarády, příjezd domů v 22:45.

Rakousko 2011: Wagrain - Grafenberg + Gernkogel

Jedeme jen 2 km do Wagrain ke kabince na Grafenberg.
Slunce, modro, -4°C, přes den má být 10°C.
Loni se nám v tomhle středisku nejvíc líbila červená sjezdovka "60", tak k ní přes dvojitou houpačku kratších sjezdovek hned zamíříme.

Je krásný výhled na hory všude kolem; dominantní je skalní trojice s Hohe Dachstein.
V údolích, na jižních stráních jsou velké plochu už bez sněhu. Že sněhu je v letošní zimě málo dosvědčují i vyčerpané vodní nádrže pro umělé zasněžování.
K polednímu občerstvení si u dolní stanice "šedesátky" dáváme Gulaschsuppe (letos je v ní opravdu maso - na rozdíl od loňského varianty "uzenina nahusto"). A pokračujeme: já franfurským párkem se žemlí, Jana štrůdlem "mit Vanille Souce" = polévkový talíř šodó, v kterém je usazený kus tvarohového závinu. Skvělý!

Přejíždíme na druhou stranu střediska do Alpendorf.
Pěkná sjezdovka (jen závěr má trochu úzký) je dobře preparovaná, i když teploměr ukazuje +10°C.
Bez zdržování se vracíme zpátky. Dole u "60" doplňujeme tekutiny, v půl páté se s kamarády scházíme u auta.

Přímo "z kopce" jedeme do lázní Wasserwelt ve Wagrain: voda teplá, lidí málo, ale na "normální" plavání tu není bazén; zkusili jsme aspoň využít masážní trysky jako protiproud.
Po hodině s Janou odcházíme (i když jsme měli zaplacené 2 hodiny); nebylo to špatný, ale že bychom to museli zažít dvakrát, to ne.

Rakousko 2011: Bad Hofgastein - Angertal

Už v 8 vyjíždíme do údolí Gasteintal, kde jsou asi nejvýše položené sjezdovky v rámci oblasti Amadé.
Po necelé hodině jízdy (45 km) parkujeme v lyžařském středisku Angertal. Silnice tady končí; odsud vedou lanovky do areálů Schlossalm (nad městečkem Bad Hofgastein) a Stubnerkogel (nad městečkem Bad Gastein).

Na nebi blankyt bez mráčku, -6°C v údolí, předpověď pro vrcholky +10°C.
Nejprve jedeme na Schlossalm, jehož sjezdovky jsou orientovány na jih a východ.
Několika sedačkami vyjedeme do nejvyššího bodu Hohe Scharfe (2300 m) a sjezdovkou H1 o délce 10.5 km sjedeme až do Bad Hofgastein (870 m).
Kolejovou kabinkou a několika sedačkami se vrátíme nahoru a skvělý zážitek si zopakujeme!
Sedačky jsme využili, protože je krásné počasí a bezvětří.
Když ale fouká a sněží, určitě je lepší jet velkokapacitní "kabinu", protože na většině sedačkových lanovek v tomhle středisku nejsou "bubliny".
Při sjezdu jsem znovu zkusil na své Nokii E52 aplikaci Sports Tracker pro "Downhill Skying" - bohužel zase nesmyslný výsledek, zřejmě způsobený nejen méně citlivým ´GPS-čipem´ v mobilu, ale hlavně problémem stanovení nadmořské výšky mezi skalami. Takže GPS v E52 asi využiju jen pro navigaci při jízdě autem... a to ještě s jistou nedůvěrou :-/
Dobře se ale osvědčuje foťák v mobilu. I když v rezencích je u modelu E52 považován za největší slabinu, fotky z tohoto zájezdu dosvědčují, že za dobrých světelných podmínek fotí dobře (první dvě fotky v této kapitole jsou z Milanova foťáku).
Samoobslužná restaurace u H1/H2 má sice vyšší ceny, ale skvělý výhled z terasy na okolní hory.
S respektem sjíždíme červenou do Angertal, teplý vzduch místy rozměkl sníh do těžkých kup, sjezdovka je místy dost příkrá (v Deštném by to byla černočerná) a tak jde trochu o nohy.

Máme čtvrthodiny zpoždění proti domluvenému srazu s Milanem - ještě že jsou mobily a sms.
Přejíždíme na protější svahy střediska Stubnerkogel.
Sjezdovky jsou tu příkřejší, tvrdší a rychlejší.
Černý závěr sjezdu do Angertal dává našim už unaveným, málo trénovaným nohám dost zabrat.
Občerstujeme se u jungeralmhütte, přátelsky se k nám hlásí polský mládenec, který tu obsluhuje.
Lyžování končíme 11 kilometrovou jízdou po sjezdovkách B11 a B18, kterou si pro velký úspěch zopakujeme. I když začínáme mít problém vidět trať v místech, kde není slunce.

Rakousko 2011: Cesta tam, Flachau

Na prodloužený víkend pololetních prázdnin jedeme s Janou bez dětí, ale s kamarády Milanem a Blankou a dcerou Martinou, lyžovat do Rakouska.
Odjezd čt 13:00; trasa Kočí, Trocnov, Linz, Salzburg, Wagrain-Moos; příjezd na statek rodiny Fritzenwallner v 20:30.
srdečné uvítání majitelkou; prostorný "apartmán" (= 2.patro v starém statku) tvoří 3 ložnice, každá s koupelnou/WC, a dobře vybavená kuchyně s velkým stolem (cena: 100 Euro/noc + 30 Euro závěrečný úklid).
Chodby jsou zdobeny "klasicky rakousko-německy": jelení a srnčí paroží, kůže divokých prasat, vycpaná liška, přidržující uloveného koloucha, lstivě hledí na vycpaného bobra a havrana... :-)
Atmosféru dokresluje lehká "vůně stájí" (Jana tomu říká jinak) - mají tu dost koní.
Zabydlíme se, popijeme přivezené víno a jdeme spát.

Ráno před devátou jsme u dolní stanice kabinové lanovky "Rote achter", přivádějící na sjezdovky střediska Flachau.
Příslušná červená sjezdovka patří k mým nejoblíběnějším vůbec: je členitá, příjemně dlouhá, nebývá tu nával.
Sjedeme ji s Janou čtyřikrát, jednou bez zastavení, a zatraceně nás bolí nohy.
Pořád mám problém najít společnou řeč s nově nabroušenými lyžemi.
Přejíždíme na druhou stranu střediska na další z mých favoritek; Hermann Maier Weltcup Strecke je skvělá slalomová trať.
Ovšem po druhé jízdě jsme se silami na dně; řeší to Lebeknödelsuppe a pivo/gespritzt Orangesaft v hospůdce u sjezdovky.
Při dalších 2 jízdách zkouším záznam jízdy pomocí aplikace Sports Tracker na svojí Nokii E52... výsledky jsou pochybné.
V 13.hodin máme sraz s kamarády na terase na centrální pláni. ˇ
Svítí slunce, teploměr ukazuje 8°C, tak doplňujeme tekutiny.
Jedeme na třetí z velkých sjezdovek střediska Flachau Flying Mozart: krásně široká a příjemně prudká sjezdovka, končící ve Wagrainu, má v našem hodnocení už od loňska velké mínus za kabinky, kterými se jede nahoru - kabinky mají jen úzké sedačky, na kterých si člověk moc neodpočine. Ani letos se to nezlepšilo :-(
Vyjíždíme na krátkou černou do nejvyššího bodu střediska a užíváme si dokonalý 360° výhled na desítky kilometrů kolem.
Zbytek dne trávíme na červené sjezdovce číslo 7, která vede podél 8-sedačky Space Jet 3 - je vyhřívaná, což je velmi příjemné, i když teploměr ukazuje +7°C.
Závěr patří samozřejmě Rote Achter.
A taky pizze v restauraci u dolní stanice - rámci Aprés Ski.