Ať úděl roku 2015 netíží a neohýbá záda,
ať je výrazný a příjemný ve vůni,
v chuti buclatý a přitom živý, přátelský a veselý,
s příjemnou kyselinkou, která osvěží, ale nezarmoutí,
a ať jeho dlouho trvající lahodná dochuť je příslibem dalších let!
Socha mnicha nad alsaskou obcí Andlau, postavená majiteli zdejších Grand cru vinic Moenchberg na poděkování zdejšímu ‘terroir’.
Kolečko po loukách u Postolova, 11 km; pod mrakem, -2°C.
Konečně je sněhu, že se dát ‘jít na běžky’. Na horách není o nic víc než v Chocni, tak odpoledne s Janou neseme lyže k mostu u ‘zámečku’ a pak jedeme po loukách kolem Postolova.
V noci nemůžu dýchat, bolí mě na hrudi a je mi zima. Dlouhá noc!
Nad ránem je líp, ale když jdu ze schodů, mám pocit, že to neudýchám. Jana se chystá odvézt mě do nemocnice, Áňa rovnou volá ‘rychlou’.
Dandy (zlatý retrívr, 15.5 roku) v posledních týdnech stále hůř vstává a má velké problémy s pohybem. Na moji obranu už není schopen reagovat aktivně a tak volí taktiku “bariéra” – staví se mezi mě a červené “vetřelce”. Nechá se odvést teprve kandovaným ananasem, kterým mu Jana mává před čumákem.
Posádka záchranky působí jako profesionálové a to je dojem, který vždycky potěší. Vezou mě do Ústí; sestra, která sedí vedle, se mnou povídá tak, že mi je mnohem líp. Předají mě v nemocnici a rozloučí se. Krátké vyšetření a jsou přivoláni zpátky. Šoupnou mě na pojízdné lůžko, naloží do auta a jedeme do Hradce.
Zodpovím si otázku, která mě občas napadla, když projížděla záchranka se zapnutou sirénou: “Nevadí to ječení těm uvnitř?” Už vím: nevadí; ječení je směrované do stran, uvnitř je slyšet jen trochu.
Trochu mě připraví dvě krásné sestry v nejlepších letech (40), pak přichází lékař, který se s podáním ruky představí. Příjemný dojem!
Na velkém displeji vlevo nad sebou vidím šedivé skrumáže a okrouhlé tvary, které se mírně pohybují – moje srdce v reálném čase. Je v pořádku!
I tady je veškerý servis bez ztráty kytičky, ale stejně jsem rád, když mě pustí domů.
Teď už budu jenom zdravej!
Okruh podél Svratky a cyklotrasy č.1 s jedním velkým blouděním a spoustou malých , 61 km, stoupání 1150 m
sadsadsads
cds
dsds
dsdd
cxcx
wqw
sss
w 
www
Třídenní letní dovolená v srdci Českomoravské vrchoviny – cyklovýlet s ubytováním v hotelu Žákova Hora, Herálec.
Tam: Choceň – V.Mýto – Střemošice – Předhradí – Kameničky – Herálec, 55 km, stoupání 940 m;
vedro.
14:00 Nákup vína na cestu v “naší” vinotéce U sv. Vincence.
”Slibuju, že nepojedeme terénem!”
Mapa Žďárských vrchů začíná až u obce Bílý kůň a já podcenil přípravu na cestu (“nebyl čas”), tak nás dovedu do Domoradic.
Chlapía v montérkách, sedícího s lahváčem před “jednotou”, se ptám kudy do Střemošice: “To nevim … já nejsem vocaď, žiju tu teprv tři roky!” :-P
Projedeme kolem zámečku, pak polní cestou, pak luční cestou kolem právě sekané pšenice, která se skoro dovede tam, kde jsme byli před půlhodinou.
15:30 Odpočinek v Řepníkách – koupit víno byl dobrý nápad!
Nádherný výhled z kopce Poklona nad Střemošicí na Žďárské vrchy i na pardubickou část polabské nížiny.
3 kilometrový sjezd k říčkám Novohradka a Krounka (nedaleko se stékají), a pak 25 kilometrové stoupání přes Předhradí (velká Boží muka), Pokřikov a Vojtěchov, které vrcholí v Dědové.
Zaujala mě rozhledna nad Vojtěchovem – tady postavit rozhlednu by mě nenapadlo, protože vysoko nad ní se tyčí kopec korunovaný zemědělskými stavbami v Dědové.
18:00 Pohled na rozhlednu dole pod sebou (na poslední fotce v červeném kolečku) se nabízí málokde :-D
18:45 Na místě. Nejdřív hodně pití a večeře na prosluněné a dost zaplněné terase, pak ubytování.
Samé příjemné dojmy!
Pohodová vyjížďka vinařskými vesnicemi v okolí Seléstat a pak stíhací jízda podél kanálu Rhona – Rýn;
trasa Saint-Pierre-Bois – Chatenois – Guémar – Marckolsheim – Sundhouse – Bindernheim – Seléstat – S.-P.-B., 82 km, letní vedro.
8:15 Včerejší nadšení z čerstvých croissantů k snídani překonává dnešní pekařská specialita - lunettes (= brejle, pekařčino gesto tlumočilo jednoznačně) s vanilkovou náplní
... další důvod k tomu, abychom sem přijeli i příští rok (i když “volání” Korsiky také cítíme).
10:00 Pomalu projíždíme Thanvillé a užíváme si květinovou výzdobu kolem.
Nejsou to “jen” dlouhé linie muškátů v oknech a na balkonech, které zdobí alpské chalupy.
Tady jsou složité kompozice, zahrnující alespoň čtyři druhy květin různých barev a různé orientace i výšky vzrůstu nejen na zábradlích, ale i na lampách pouličního osvětlení, ve velkých i menších mísách na chodnících i dlážděných zákoutích, v záhonech.
Připravit působivou kompozici vyžaduje hodně znalostí. A taky velký výběr rostlin, pracovitost a v klimatické podmínky. Tady to mají.
Při pohledu na 200 metrů dlouhé zábradlí v Chatenois, na kterém visí 60 velkých květinových instalací (květiny v nich rostou do výše i visící dolů a kvetou bíle, růžově, červeně, fialově), si říkáme, že tohle není jen láska ke kytkám, tohle už je posedlost.
U snídaně máme návštěvu – přišel si nás prohlédnout zlatý retrívr. Postavou stejný jako náš Dandy, srst má ale skoro úplně bílou.
