Auto necháváme na miniparkovišti (Díky za něj, pane starosto) v osadě Ve Smrčinách u Líšné a jdeme na dopolední vycházku.
Stoupání na vrch Bohdalec je zadýchávací, plánovanou trasu trochu zkracujeme.
Janě teprve v podnělí skončily 3 týdny s antibiotiky, ale větším ‘hendykepem’ je pro ni bolest na levé straně hrudníku.
”Já myslela, že mi v noci prasklo žebro, když jsem se nadechla.”
”Ježišmarjá.”
”Ale teď si uvědomuju, že to je možná naražené, jak jsem v pátek spadla s hrncem máku na schodech do sklepa.”
”COŽE ?”
”No, já o tom nechtěla mluvit. V pátek večer jsem nesla do sklepa hrnec s mákem na sobotní buchty, smekla se mi noha a jak jsem s ním padala a držela ho, aby se nevyklopil, tak jsem se praštila tadyhle pod rukou … Ale hrnek jsem zachránila, v tom letu jsem ho posadila do kbelíku, jak visí na závěsu!”
(Bolest v hrudníku Janu trápí i celý další týden).
Po obědě a klidu na lůžku se jdeme podívat do Svratky a na Zadní Hůru (6,5 km).
Barvy okolních strání jsou dokonale okopírované z Slavíčkových a Sedláčkových obrazů (“Maxi, look! I’s like Cézanne!” – můj mejmilejší film: Dobrý ročník).
Skvělé načasování do bazénu – na 18. hodinu jsou všichni na večeři a tak máme bazén jen pro sebe.
A pak je v jídelně skoro prázdno :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat