Cyklobusem na Šerlich

Cyklobusem Choceň (6:40) - Šerlich, parkoviště pod Masarykovou chatou (9:20) se necháváme vyvézt na hřeben Orlických hor.
Zataženo, sotva 15°C, na hřebenovce fouká, dole se oteplí, neprší.
Z Chocně jede asi 10 cestujících, na další trase Kostelec n.O. - Vamberk - Rychnov n. Kn. - Solnice - Skuhrov - Deštné v Orl.h. - Šerlich se autobus s ohledem na nic moc počasí plní jen pomalu (loni bylo plno už Chocně), pan řidič-pohodář přibírá cestující i ve Skuhrově. Starší pár (asi v mém věku) chtěl vystoupit v Deštné, ale po marné snaze tam vyprostit naložená kola, dojel s námi až na hřeben.
Anja se svou pologaluskovou silničkou nemůže na neupravené cesty, a tak jede po silnici po trase Orlické Záhoří - Bartošovice - Rokytnice - Rychnov. Sejdeme se s ní až doma.
V bundách zatažených až ke krku vyfuníme po asfaltce kolem Malé Deštné k útulku Horské služby pod Velkou Deštnou; i dál jedeme po "bunkrovce" podél červené: Koruna, Tetřevec, Pěticestí. Stále se držíme asfaltky, která nejdřív příjemně klesá, pak nás zapotí na stoupání pod Komáří vrch a zase sveze dolů pod Mezivrší, kde se křižuje se silničkou, propojující Orlické Záhoří a Říčky. Pokračujeme po červené, kamenitou a prašnou cestou k Anenskému vrchu a dolů k pevnosti Haničce (kam omylem zahneme) na silnici, spojující Bartošovice a Rokytnici.
Po pěkné silnici dlouhým sjezdem se dostaneme do ROkytnice (v Orlických horách) a protože je po poledni a máme hlad, zastavujeme v Restauraci Eduard na oběd. Počasí se vylepšilo, tak sedíme u stolků venku. Příjemná a usměvavá obsluha, dobré a rychle připravené jídlo (kuřecí stejk s broskvemi) za slušnou cenu, prostě pohoda. Takže jedinou pihou na kráse jsou dotěrné vosy.
Na náměstí studujeme mapu. Po silnici přes Pěčín do Helvíkovic jsme jeli loni, letos máme tip na romantickou stezku podél říčky Rokytenky. Důležité je jet k nádraží a za ním dál do polí, a nechat se svézt silnici na Kunvald.
Pivo (nebo dvě?) ale zapůsobilo na můj orientační smysl (a taky neochotu šlapat) a jsem ..... bude dokončeno :-)