Máme rezervovaný 4-lůžkový apartmán ve vesnici Milovice na severní straně Pálavy (rezervováno v únoru, cena 250 Kč/osoba/noc, polovina zaplacena předem jako záloha).
Předpověď: ustálené, slunečné počasí.
S koly na střeše vyjíždíme až po 17 hodině; raději voláme majitelům apartmánu, že přijedeme až po sedmé. Jsme ujištěni, že to nevadí a upozorněni, že za Zaječí je neprůjezdný most přes Dyji a tak máme jet přes Věstonice.
Cesta ubíhá v pohodě až do Hustopečí, kde uvázneme v zácpě hned po sjezdu z dálnice.
Po půlhodinovém týrání spojky při popojíždění na jedničku se centrální ulicí dostaneme až na náměstí (nebo náves?), které/ou právě asfaltují….
Na výjezdu z Dolních Věstonicích zastavujeme u známého výčepního místa burčáku - pili jsme tu burčák loni i předloni.
I když je po osmé a na obloze svítí spousta hvězd, posedává tu několik part cyklistů, dohromady alespoň 25 lidí.
Zatímco kupuju bílý i červený burčák do lahví od matonky, vesele na nás volají, ať už nikam nejezdíme a jdeme si sednout k nim. Pořádnými loky pijeme burčák, omluvně máváme na všechny, že se určitě někde potkáme.
Než najdeme paní bytnou a než se dostaneme k našemu apartmánu, jsou 3 litry burčáku téměř vypité.
Apartmán je malý pokoj se 4 postelemi, skříní a malým kuchyňským koutem, koupelna a úzká chodbička - žádný komfort, ale stačí.
Na uvítanou jsme dostali láhev domácího vína (Veltlínské zelené), přikupujeme si ještě láhev Sauvignonu a Frankovky (?).
Nedočkavě otvírám veltlín … a očekávání je silně zklamáno: vůně ani chuť nejsou nic moc - diplomaticky vyjádřeno. „No, ono je to dost teplý!“, snažím se zahladit nepříjemný dojem, který vyjadřují i tváře ostatních členů rodiny.
Venku je krásná noc, sedíme u zahradního stolu před okny našeho pokoje (kde by se stejně moc sedět nedalo). Na druhé straně velké zahrady sedí u dalších stolů obyvatelé sousedních apartmánů.
Otvíráme i ostatní lahve z domácí produkce - bohužel, i z nich je dojem stejný: „Asi si myslej, že sme pražáci“ :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat