Další krásné ráno, pohoda, snídani doplňuje Šilinkův veltlín a müllerka.
Jedeme do Pavlova, zase funíme v prudkém stoupání, pro burčák zastavujeme až skoro na konci obce po pravé straně silnice, kde k posezení před vinárnou zve pár lavic ve stínu pergoly porostlé vínem.
Jdu s dvěma „petkama“ dovnitř a zatímco mi je mladá paní plní, rozhlížím se po příjemné místnosti.
„Jé, vy tu prodáváte Šilinkovo víno?“
„No... my jsme Šilinkovi!“
Pokračujeme v povídání i na venkovním sezení, kde je do debaty vtažen i manžel, který odněkud přináší velký plastový barel. „A kde bydlíte?“, zajímá se.
Když mu odpovíme, srdečný tón hlasu výrazně zchladne do despektu: „Hmm, znám jejich vína...“ a vzápětí zmizí uvnitř.
Hergot, dyť my tam jen bydlíme, my nemůžeme zato, že prodávají takové patoky!
Jedeme ke Klentnici, na jejím začátku odbočujeme vlevo a sjíždíme do Perné.
S častými zastávkami na upití burčáku jedem přes Dolní Dunajovice a Březí až k želeniční zastávce.
Za tratí jedeme vpravo podél lánů s řádky žlutých dýní až k hraničnímu přechodu Nový Přerov … obec na rakouské straně se jmenuje Alt-Prerau, Inu, Slované přišli z východu až v 5.-7.století :-)
Máme hlad, ale nikde nic.
V Novosedlech se ptáme domorodě vypadajícího pána. Jeho popis cesty působí hodně zmateně, jsme rádi, že iniciativu převezme jeho dcera („Ale tato, tak ne....“ ), která doporučuje restauraci Kovacs na kopci za pravou zatáčkou.
Vinařství Kovacs samozřejmě známe.
Venkovní sezení je dost zaplněné, volný je jen stůl na sluníčku. Zaujme nás speciální guláš (za 160 Kč), který zvítězil na jakési mezinárodní soutěži, tak si ho s Ondrou objednáváme, Jana s Anjou si dávají těstoviny.
Chceme objednat i lahev zdejšího vína, ale jsme odkázáni na nákup ve vínotéce opodál.
To nám připadá komplikované, takže objednáváme bílý střik. Pití dostáváme vzápětí; víno a vodu zvlášť, takže můžeme libovolně míchat. Víno je opravdu dobré, upíjíme i "nasypko" a přiobjednáváme další litr.
Zato z guláše jsme hodně zklamaní; možná, že porotě v oné soutěži přišlo originální, že guláš obsahuje i osmažené vejce a opečený špekáček. Už nikdy!
Ani svérázný „guláš“ nás nepřipravil o skvělou náladu, kterou kromě krásného počasí a bezstarostné pohody podporují další 3 litry burčáku, zakoupené u sklípku na výjezdu z Novosedel směr Brod nad Dyjí. Tenhle burčák je tmavě hnědy, hustý.... asi ode dna :-/
Při odbočování ze silnice na „občerstvovačku“ si na prašné cestě Ondra „ustele“, naštěstí bez zranění.
Za Brodem nad Dyjí přejedeme na levý břeh horní nádrže, po pobřežní asfaltce jedeme do Pasohlávek a dál do Ivaně.
Anja pokračuje po silnici Vranovice – Pouzdřany – Strachotín, ostatní prašnou cyklotrasou podél Svratky a po břehu prostřední nádrže do Strachotína; tam se zase sejdeme.
Společně jedeme přes Dolní Věstonice na ubytování.
Celkem 63 km velmi příjemné jízdy.
Sedíme u stolu před okny našeho bydlení, povídáme, dopíjíme víno od rána.
V sousední zahradě začal kdosi pracovat s motorovou pilou. Jekot pily, který ruší krásný podvečer neustává, spolu s hladinou alkoholu mě žene k jednání, na které bych za střízliva neměl odvahu:
Stavím se na jakousi bedničku, abych viděl přes cihlový plot do sousední zahrady. Chlapík - zjevně lufťák jako my - tam ořezává a rozřezává skácený strom. Je zřejmé, že mu to vydrží do tmy a ještě zbyde na zítřek. Řez přitom dělá středem pily; k čemu slouží 2 velké zuby na těle skříně, asi neví. Když pila na chvíli zmlkne, volám:
"Nezlobte, že vám do toho mluvím, ale jak vás tak sleduju, bojím se, že si brzo ublížíte!"
Chlapík se otočí a civí na mě. Opodál sedící žena (asi manželka) mě překvapí svým souhlasem:
"Že jo, taky si to myslím!"
Povzbuzen nečekaným spojencem pokračuju:
"Radši si tu pilu při řezání zapírejte o ty dva zuby a pak případně jemňounlice pačte...."
Jestli jsem něco říkal dál si už nepamatuju - Ondra si myslí, že jo, ale taky si nepamatuje co.
Proč ten chlapík nešel a nedal mi pár facek, nevím; možná si myslel, že jsem o hodně větší než on, protože neviděl bedničku, na které stojím.
Je ale fakt, že další řezání už podvečerní a večerní pohodu nerušilo.
Pak jsme - už jen já s Ondrou - načnuli Šilinkovu Frankovku a nakonec dopili i zbytky burčáku.
Žádné komentáře:
Okomentovat